Kniha: Kuře melancholik

Autor: Josef Karel Šlejhar

Přidal(a): Hifi St

Josef Karel Šlejhar (*1864 – †1914)

• Představitel českého naturalismu a realismu na přelomu 19. a 20. století, považovaný za jednoho z nejsvéráznějších spisovatelů své doby. Podepsal manifest České moderny.
• Základním rysem jeho děl je myšlenka, že život je neoddělitelně spojen s utrpením a lidská společnost je zmítána pudy a vášněmi. Bůh v jeho světě nepomáhá a pokora činí z člověka jen snazší oběť.
• Pro jeho tvorbu jsou typické silné kontrasty, především mezi krutou lidskou společností a lhostejnou, byť majestátní přírodou.
• Jeho díla často obsahují subjektivní úvahy a autobiografické prvky, jako jsou chudé poměry, nemoci v rodině či hrubost otce k matce.
• Kuře melancholik je považováno za Šlejharovo nejvýznamnější dílo.

Literárně-historický kontext

Český naturalismus a realismus

• Dílo bylo poprvé vydáno v roce 1889 v časopise Hlas národa, později bylo zařazeno do sbírky „Co život opomíjí“.
• Po vydání bylo přijímáno rozporuplně pro svou syrovost a neobvyklost, ocenil ho však například kritik F. X. Šalda.
• Původ názvu je vysvětlen v knize: Zeptalo se děcko Katly, proč se to má tak s tím kuřátkem. I odvětila Katla s úsměvem: „Víš, to je nějaký ,melancholik‘, a proto je nemohou ti druzí vystáti.“

Rozbor díla: Kuře melancholik

Základní charakteristika:

• Literární druh: próza
• Literární žánr: novela (s prvky naturalismu)

Téma a motivy:

• Téma: nespravedlnost, nenávist, smrt a život, bezohlednost a zlo jako přirozená součást lidské povahy.
• Hlavní motiv: tragický příběh malého chlapce, který po smrti matky podlehne nenávisti macechy a bezohlednosti otce.
• Vedlejší motivy: paralela mezi osudem odstrčeného dítěte a slabého kuřete, kontrast mezi láskou zesnulé matky a nenávistí macechy.

Hlavní myšlenka:

• Zobrazení života jako permanentního utrpení a lidské společnosti jako arény, kde vládnou nízké pudy a vášně. Dílo ukazuje, že Bůh nepomáhá a pokora z člověka činí jen snazší oběť krutosti ostatních.

Vypravěč:

• Vypravěč: Většinu díla je použit vševědoucí vypravěč v er-formě.
• Autorský komentář: V úvahových pasážích autor přechází do ich-formy a přímo oslovuje čtenáře nebo filozoficky komentuje děj.
• Vyprávěcí postupy: Převažuje vyprávěcí postup, doplněný popisným (příroda) a úvahovým (filozofické pasáže).
• Typy promluv: V díle se střídá přímá řeč postav a nepřímá řeč, která je součástí vyprávění.

Kompozice:

• Dílo není členěno na kapitoly, text je tvořen dlouhými odstavci.
• Kompozice je chronologická, bez retrospektivy či časových skoků.
• Úvod: smrt matky a narození kuřat (kontrast života a smrti).
• Stať: zápletka v podobě otcovy nové svatby, nástup macechy a počátek jejího teroru vůči chlapci.
• Gradace: chlapcův stav se postupně zhoršuje, chřadne, stává se utlumeným, onemocní a macecha se ho aktivně snaží zbavit.
• Retardace: děj je zpomalován lyrickými popisy přírody, například západu slunce.
• Závěr: tragické finále, ve kterém umírá chlapec i jeho kuře.

Jazyk a styl:

• Literární směr: český naturalismus a realismus přelomu 19. a 20. století
• Jazyk je spisovný, ale objevují se v něm i prvky hovorové češtiny, nářečí a slangu.
• Použití archaismů a zastaralých tvarů slov (např. *rtoma* místo rty).
• Využití přechodníků (*vyšedši ze stavení*).
• Charakteristický je zvláštní, často inverzní slovosled (*…na můstku přes příkop mezi silnicí a stavení položeném.*).
• Větná stavba je složitá, autor používá dlouhá, rozvitá souvětí a vsuvky.

Básnické prostředky v díle:

• Metafory
• Oxymóron
• Přirovnání
• Nadsázka a ironie (především v lyrických a úvahových částech)
• Apoziopeze (nedokončené výpovědi): *Toť se ví—*
• Řečnické otázky (slouží k vzbuzení zamyšlení a soucitu)

Časoprostor:

• Čas: Děj se odehrává na jaře během několika týdnů. Přesný rok není určen, ale předpokládá se autorova současnost, tedy konec 19. století.
• Prostor: Děj je zasazen na blíže neurčený vesnický statek v Čechách.

Postavy:

• Chlapec: Hlavní postava, která zůstává bezejmenná, což podtrhuje jeho archetypální roli oběti. Na začátku je radostný a optimistický, ale pod vlivem týrání postupně chřadne, stává se zuboženým, apatickým a ztrácí veškerou naději. Jeho osud je paralelou k osudu odstrčeného kuřete.
• Kuře: Fyzicky slabé a nezdatné kuře, které je odstrkováno ostatními. Stává se chlapcovým jediným přítelem a spřízněnou duší. Symbolizuje nevinnou a bezbrannou oběť přírodních i společenských zákonů.
• Nevlastní matka (macecha): Záporná postava; je falešná, krutá a bezcitná. Před otcem předstírá lásku k dítěti, ale ve skutečnosti ho nenávidí, psychicky i fyzicky ho týrá a je hlavní příčinou jeho tragického osudu.
• Otec dítěte: Lhostejný, bezohledný a pasivní muž. O svého syna nejeví žádný zájem, nevšímá si jeho utrpení a slepě důvěřuje své nové ženě. Ztělesňuje lidskou nevšímavost a selhání rodičovské role.
• Vlastní matka: Zemřela na začátku příběhu. Vzpomínky na ni a její láska kontrastují s krutostí macechy. Je vykreslena zpětně jako laskavá a hodná.
• Pepka: Hlavní služebná na statku a pravá ruka macechy. Je popisována jako ošklivá nejen vzhledem, ale i charakterem, aktivně se podílí na týrání chlapce.

Děj:

Příběh začíná kontrastními událostmi: malému chlapci umírá matka, zatímco se na statku líhnou kuřata. Chlapcův otec se brzy znovu ožení. Nová macecha však chlapce od počátku nenávidí a začíná ho systematicky týrat, psychicky i fyzicky. Otec je k utrpení svého syna lhostejný a plně důvěřuje své nové ženě. Chlapec nachází spřízněnou duši v jednom slabém, odstrkovaném kuřeti, které se stává jeho jediným přítelem. Jak se stupňuje macešin teror, chlapec postupně chřadne, stává se apatickým a nakonec onemocní. Jeho stav se neustále zhoršuje, macecha se ho snaží zbavit a otec si ničeho nevšímá. Příběh vrcholí tragickým koncem, kdy zubožené dítě umírá, a téměř ve stejný okamžik umírá i jeho kuře, což symbolizuje jejich společný osud obětí.

Inspirace a adaptace:

• Dílo se stalo inspirací pro stejnojmenný film režiséra Jaroslava Brabce z roku 1999. Scénář se však od literární předlohy v mnohém odlišuje – dítě například není fyzicky týráno a na konci neumírá, je pouze zdůrazněno jeho citové odcizení.

Doplňující informace:

Ústředním prvkem analýzy je paralela mezi osudem chlapce a kuřete. Šlejhar je staví na stejnou úroveň, aby ukázal, že osudy všech živých tvorů jsou v podstatě jednotné a podléhají stejným krutým zákonům přírody a společnosti. Jak zazní v knize: „Osudy nás všech jsou jednotny. A my všichni jsme: lidé i němá tvář i mrtvá hmota…“

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Kuře melancholik – rozbor díla k maturitě (2) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Kuře melancholik

Autor: Josef Karel Šlejhar

Rozbor přidal(a): Lucmay

Vloženo na: Studijni-svet.cz

Život autora:

Josef Karel Šlejhar (1864-1914) – český spisovatel a pedagog, významný český představitel naturalismu; nar. se ve Staré Pace v Podkrkonoší → studoval v Pardubicích → r. 1881 odmaturoval, byl také učitelem

– v Praze r. 1914 zemřel

– celá jeho tvorba byla ovlivněna naturalismem, jehož hlavním světovým představitelem byl francouzský spisovatel Émile Zola

Další autorova tvorba:

– tvořil velmi pesimistická prozaická díla s často šokujícími detaily a podrobnostmi

– velmi často se v jeho dílech objevuje lidská nenávist a smrt

– většinou popisuje těžký život na venkově;

PRÓZA: Lípa, Vraždění, Peklo, Ukolébavka, Z Prahy (ojedinělá kritika velkoměsta); aj.

FILM: Kuře melancholik (český film)

– naturalistická povídka (próza, epika)

Literární směr: vydáno r. 1889 – jedno z prvních autorových děl; naturalismus

Slovní zásoba: jazyk je spíše hovorový, poměrně zastaralý a složitý;

– objevíme zde množství přechodníků, nezvyklý (zastaralý) slovosled ve větách i konkrétní zastaralé výrazy (archaismy) a nářeční prvky

Stylistická charakteristika textu: v textu jednoznačně převažuje monolog vypravěče, občas také přímá řeč jednotlivých postav

– text má silnou citovou rovinu, která razantně apeluje na čtenáře;

– autor používá velmi podrobné popisy (zřejmý znak naturalismu)

Postavy:

Malý chlapeček – zobrazuje dětskou nevinnost, nejdříve nechápal smrt své maminky, poté, co ho začali týrat, se nemohl s její smrtí smířit. Útěchu nacházel v odstrkovaném, ošklivém kuřeti, kterému pomáhal. Byl statečný a nechápal, proč se jeho osud změnil k tak špatnému konci.

Ošklivé kuře

Maminka – na začátku knihy umírá, všichni ji měli rádi, byla dobrosrdečná, svého syna milovala

Otec – bezcitný, maminku týral, o syna nejeví naprosto žádný zájem a je mu jedno, co se s ním stane. Najde si novou manželku, které svěří na starost vše.

Katla – stará hospodyně, přítelkyně maminky, měla chlapečka velmi ráda a s těžkým srdcem ho po výpovědi opouštěla

Nová mladá manželka otce – povrchní, peněz chtivá, otce ovládá, vše je tak jak chce ona, na začátku předstírala zájem o chlapce, po svatbě ho týrala, odepírala mu všechna práva, jídlo,..

Pepka a nové hospodyně – za jedno s novou paní, zlí lidé bez srdce

Děj:

Na začátku povídky umírá chlapcova maminka. Je zde zobrazena dětská nevinnost a naivnost. Chlapec nechápe, co se děje, neví, co znamená smrt. Je fascinován vylíhnutím kuřat z vajec, a tak si tyto dva naprosto odlišné zážitky v jeho mysli perou. Poté, co podruhé vidí matčino mrtvé tělo pochopí, že jeho matka se již nevrátí a propukne v pláč.

Následuje pohřeb všemi milované matky (kromě otce), mladá příbuzná se ho falešně snaží utěšit, až chlapce rozruší a ten se vrhne v náruč staré hospodyni Katle, která se o něj postará. Jeho otec s ním nemá naprosto žádný soucit, je mu lhostejný.

Chlapec tráví nejvíce času s rostoucími kuřaty a pozoruje jejich chování. Je mu líto jednoho nedorostlého, černého kuřete, které všichni odstrkují, nedostane se ani k jídlu. Začne ubohému kuřeti pomáhat, aby přežilo.

Po nějakém čase si vezme jeho otec mladou příbuznou za ženu a udělá z ní paní statku, svěří jí naprosto všechny rozhodnutí. Žena je zlá a umanutá, na všem nachází chyby – především na chlapci. Dá výpověď všem hospodyňkám včetně Katly a přivede si své nové podle svých představ (tlustá, zrzavá hospodyně Pepka). Ti s ní drží za jedno a přemění chod statku ke svým představám.

Žena si vymýšlí na chlapci všelijaké chyby a postupně ho začíná omezovat a utlačovat. Vše přeroste až do takové míry, že chlapec je bit naprosto za všechno – její špatná nálada, rozbitý talíř, spálená buchta. Dávají chlapci čím dál tím míň jídla, místo oblečení dostane pytel, nesmí nikam chodit a tak tráví většinu času venku za kůlnou se svým kuřetem i dlouho do noci.

Chlapec postupně chátrá, zhubnul, již skoro nemluví ani nejí. Neustále je za něco bit, spí v koutu kuchyně s Pepkou, všichni se mu jen vysmívají, nadávají mu. Vše dospěje až do takové míry, že jednoho rána se vyčerpaný chlapec už ani nemůže zvednout z postele. Jelikož nechce ani pít a ni jíst, jsou všichni spokojeni a nechávají ho tam celé dny jen tak ležet. Nemyjí ho, nepřevlékají, a tak tam chlapec leží s nafouklým bříškem vyhublý a pokrytý hnisem, už nemá ani sílu naklonit hlavu na stranu, když zvrací. Aby se o nich nepovídalo, zavolají mu ještě lékaře, který však řekne, že se nic již nedá dělat a že chlapec do pár dní zemře. Tato zpráva mladou paní potěší a nechá chlapce dál umírat ve své špíně. Když jim začne vadit puch z chlapce, přesunou ho ven do stodoly na slámu, aby si tam zemřel.

V osudný den se najednou nepřirozeně ošklivé kuře rozkřičí pod okny kuchyně. Křik je tak strašlivý, že se mladá žena lekne a vidí, že hlásá nějakou pohromu. Rozkáže hospodyním, aby kuře zabily. Ty ho honí dlouho po dvoře, ale kuře jim uteče dírou do stodoly a nechají ho být. Zde kuře nachází polomrtvého chlapečka a s úlevou se k němu pevně přitulí. Na rtech chlapce se objeví poslední úsměv smíření, že společně naplnili svůj osud a opět se setkali. Tu noc chlapec ve tmě uzří obraz své matky a následuje jí pryč. Tak skončil život ubohého chlapečka. Vše končí popisem přicházejícího rána a dále probíhajícího, nic netušícího okolí.

Jazyková stránka:

vše se odehrává na vesnici na konci 19. století

– naturalisticky podrobný popis boje o přežití

– zobrazení síly přátelství mezi člověkem a zvířetem

– ukazuje tvrdé venkovské poměry – kritika dobové společnosti a rozpadu morálních hodnot

– mnoho přechodníků, zastaralý slovosled

– podrobné popisy prostředí i mysli člověka

– er forma – vypravěč sám autor, občas sám hodnotí situaci

Literární historie

povídka – prozaický žánr; má menší rozsah a většinou také jednodušší děj než román

naturalismus – směr, který vznikl v 70. letech 19. stol.; CÍL: popis nezkreslené reality;

ZNAKY: obecně převládá pesimismus; časté detailní popisy nepříjemných situací;

PŘEDSTAVITELÉ: Émile Zola (tvůrce směru), Guy de Maupassant, Gustave Flaubert, u nás např. Vilém Mrštík

ruchovci – skupina českých spisovatelů kolem almanachu Ruch (po r. 1868) a časopisu Osvěta;

ZNAKY: obnovení myšlenky jednoty slovanských národů – silné vlastenectví;

PŘEDSTAVITELÉ: Svatopluk Čech, Eliška Krásnohorská, částečně i Josef Václav Sládek, aj.

lumírovci – skupina českých spisovatelů (70. a 80. léta 19. stol.); nazýváni podle časopisu Lumír;

CÍL: povznést českou literaturu na vyšší, evropskou úroveň;

PŘEDSTAVITELÉ: Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer, částečně i Josef Václav Sládek

LITERÁRNÍ HISTORIE – společensko-historické pozadí vzniku

Politická situace (mocenské konflikty, aj.):

• mohutný hospodářský rozvoj (po roce 1865); pruský král Vilém I. prohlášen německým císařem → vzniká sjednocené Německé císařství (1871); 1.
• otevření Národního divadla v Praze (1881); 2. otevření Národního divadla po předchozím požáru (1883)

Společnost:  značné vlastenectví

Další umění:

HUDBA: Antonín Dvořák (1841-1904); Bedřich Smetana (1824-1884);

MALBA: Mikoláš Aleš (1852-1913); Vojtěch Hynais (1854-1925) – autor opony Národního divadla; SOCHAŘSTVÍ: Josef Václav Myslbek (1848-1922)

Kontext literárního vývoje:

v Čechách se velmi rozvíjelo drama (bratři Mrštíkové – Maryša; Gabriela Preissová – Její pastorkyňa; Jaroslav Vrchlický – Noc na Karlštejně),

– tvořily také generace ruchovců a lumírovců; svou prozaickou tvorbou proslul zejména Alois Jirásek (F.L. Věk, Staré pověsti české), tvořil také Svatopluk Čech;

– významným představitelem naturalismu byl Émile Zola (Zabiják), český naturalismus reprezentoval např. Karel Matěj Čapek-Chod (Kašpar Lén Mstitel)

The post Kuře melancholik – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.