Kniha: Utrpení mladého Werthera

Autor: Johann Wolfgang Goethe

Přidal(a): Mišulina

Johann Wolfgang Goethe (*1749 – †1832)

• Jeden z největších německých a světových spisovatelů.
• Byl vystudovaný právník, ale věnoval se literatuře a dalším oborům.
• Ve své tvorbě kladl důraz na individualitu, vůli a cit.
• V roce 1782 byl povýšen do šlechtického stavu. Usadil se ve Výmaru, kde tvořil společně s F. Schillerem a vedl zde Dvorní divadlo.
• Byl také výborným přírodovědcem, hercem a malířem.

Další díla:

• Faust – dvoudílná veršovaná tragédie, vrcholné dílo
• Ifgenie na Tauridě – drama
• Torquato Tasso – drama

Literárně-historický kontext

Preromantismus (Sturm und Drang)

• Dílo vzniklo v Německu v období preromantismu a je klíčovým představitelem literárního hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor). V díle je patrná vzpoura proti společenským konvencím, kritika šlechty a absolutismu.
• Preromantismus, který se jako termín ujal později, zahrnuje autory s osvícenskými a klasicistními kořeny, kteří se začali zajímat o přírodu, cit a individualitu. Hlavní postava Werther utíká od měšťanského života na venkov, v díle je opakovaně opěvována čistá příroda a ústředním tématem je nešťastná láska, což jsou typické znaky tohoto směru.

Další autoři:

• Friedrich Schiller – německý básník, dramatik a Goetheho přítel

Rozbor díla: Utrpení mladého Werthera

Základní charakteristika:

• Literární druh: Epika
• Literární žánr: Epistolární román (román v dopisech)

Téma a motivy:

• Téma: Nešťastná, nenaplněná a tragická láska jednotlivce ke společensky zadané ženě.
• Motivy: Láska, utrpení, příroda, sebevražda, přátelství, společenské konvence, střet citu a rozumu, umění.

Hlavní myšlenka:

• Hlavní myšlenkou je konflikt mezi vášnivým citem jedince a chladným, racionálním řádem společnosti. Dílo oslavuje sílu citu a individuality, ale zároveň ukazuje jejich destruktivní potenciál v konfrontaci s realitou.

Vypravěč:

• Většinu díla tvoří dopisy psané v ich-formě z pohledu hlavní postavy, Werthera. Vypravěč je tedy subjektivní a silně emocionální.
• Na konci knihy se vypravěč mění. Příběh je dovyprávěn v er-formě fiktivním vydavatelem, který se obrací na čtenáře a objektivněji líčí poslední události.

Kompozice:

• Román je rozdělen na dvě knihy.
• Dílo má epistolární formu – je psáno formou dopisů, které Werther posílá svému příteli Vilémovi.
• Jednotlivé dopisy mají různou délku a jsou označeny datem, děj je uspořádán chronologicky.
• Závěr druhé knihy je označen jako „Vydavatel čtenáři“ a je psán v er-formě.

Jazyk a styl:

• Jazyk je spisovný, poetický a citově zabarvený. Vyskytují se v něm historismy.
• Autor používá barvitý a květnatý jazyk, zejména v popisech přírody a pocitů, které odrážejí Wertherův duševní stav.
• V textu se nachází mnoho přídavných jmen (epitet), zvolacích vět, řečnických otázek a citoslovcí, které podtrhují Wertherovy emoce.

Časoprostor:

• Čas: Děj se odehrává v 18. století, konkrétně v letech 1771–1772.
• Prostor: Děj je zasazen do fiktivního německého města Waldheim (v originále Wahlheim) a jeho venkovského okolí. Autor v poznámce pod čarou uvádí, že reálná místa byla nahrazena smyšlenými, aby se předešlo jejich ztotožňování.

Postavy:

• Werther: Mladý, citlivý a vášnivý umělec (básník a malíř). Je zaslepený láskou k Lottě. Za nejdůležitější považuje city a duši, opovrhuje lidmi řídícími se pouze rozumem a nenávidí namyšlenost, obzvláště u šlechticů. Nakonec se stane obětí své nešťastné lásky a spáchá sebevraždu.
• Lotta (Charlotta): Idealizovaná žena, podle Werthera nejkrásnější, nejlaskavější a nejušlechtilejší stvoření. S láskou se stará o své mladší sourozence. Je oddaná svému snoubenci a později manželovi Albertovi, a proto Wertherovu lásku odmítá, ačkoliv k němu také chová sympatie.
• Albert: Lottin snoubenec a později manžel. Je Wertherovým protikladem – klidný, rozumný a pragmatický muž. Zpočátku Werthera chápe a toleruje jeho city, později však začne žárlit. Nevědomky pomůže Wertherovi v jeho sebevraždě, když mu na jeho žádost půjčí pistole.

Děj:

Mladý a citlivý umělec Werther se po útěku z města usadí na venkově, kde se na plese seznámí s Charlottou (Lottou) a bezhlavě se do ní zamiluje. Lotta je však již zasnoubená s Albertem. Přestože si s Lottou velmi rozumí a tráví spolu mnoho času, jejich vztah je odsouzen k zániku, protože Lotta dodrží svůj slib a za Alberta se provdá. Werther se snaží na ni zapomenout odchodem na jiné místo a prací na velvyslanectví, ale společenské intriky a přetrvávající cit ho donutí k návratu. Jeho láska k Lottě se stává nesnesitelnou posedlostí a utrpením. Když si uvědomí, že jeho láska nemůže být nikdy naplněna a že jeho přítomnost působí Lottě i Albertovi bolest, rozhodne se pro radikální řešení. Požádá Alberta o pistole pod záminkou cesty a spáchá sebevraždu. Konec románu líčí jeho poslední chvíle a pohřeb, kterého se Albert ani Lotta kvůli zármutku a šoku neúčastní.

Inspirace a adaptace:

• Dílo je silně autobiografické. Goethe se inspiroval vlastní nešťastnou láskou k Charlottě Buffové, která byla zasnoubená s jeho přítelem Johannem Christianem Kestnerem. Postava Werthera je tak autorovým alter egem.
• Tragický konec románu byl inspirován sebevraždou Goetheho přítele, právníka Karla Wilhelma Jerusalema, který se v roce 1772 zastřelil z nešťastné lásky k vdané ženě.

Zajímavosti:

• Román po svém vydání vyvolal v Evropě tzv. „wertherovskou horečku“ – vlnu sebevražd mladých mužů, kteří se ztotožnili s hlavním hrdinou. Mladíci se také začali oblékat jako Werther (modrý frak, žlutá vesta).
• Dílo bylo několikrát zfilmováno, například v roce 1976 německým režisérem Egonem Güntherem.
• Existuje také mnoho divadelních a operních adaptací.

Vlastní názor:

Kniha se mi líbila. Děj byl zajímavý, ale zároveň nebyl moc komplikovaný. Kniha se také dobře četla a popis krajiny byl velmi přesný a barvitý, díky čemuž jsem si příběh mohla lépe představit.

Doplňující informace:

Více na: Rozbor-dila.cz

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Utrpení mladého Werthera – rozbor díla (2) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Utrpení mladého Werthera

Autor: Johann Wolfgang Goethe

Přidal(a): Mišulina

Johann Wolfgang Goethe (*1749 – †1832)

• Básník, dramatik, prozaik a vědec.
• Vystudoval práva a přírodní vědy.
• Představitel literárního hnutí Sturm und Drang (bouře a vzdor) – vystupoval proti společenské nespravedlnosti, útlaku, nesvobodě a pokrytectví.
• Kritizoval kastovnictví a rozdíly mezi stavy, což se odráží i v jeho díle.

Další díla:

• Faust – dvoudílná filozofická tragédie, celoživotní dílo.
• Balady

Literárně-historický kontext

Preromantismus a Sturm und Drang (2. polovina 18. století)

• Období preromantismu (sentimentalismu) tvoří přechod mezi klasicismem a romantismem.
• Důraz je kladen na city, návrat k přírodě a lidové slovesnosti.
• Ideálem je venkovský, prostý a nezkažený člověk.
• Typické je odmítání příkazů a řádu (požadavek tvůrčí svobody).
• Wertherův efekt: Vydání románu vyvolalo obrovskou vlnu sebevražd a vznikl dobový kult, kdy mladí muži napodobovali Wertherův styl oblékání (modrý frak, žlutá vesta).

Rozbor díla: Utrpení mladého Werthera

Základní charakteristika:

• Milostný román v dopisech z roku 1774.
• Skutečnou inspirací byla Goethova nenaplněná láska k dívce jménem Charlotte Buff.

Téma a motivy:

• Nenaplněná láska, zoufalství, smrt, příroda.
• Počasí a roční období se odrážejí na Wertherově myšlení, chování a pocitech.
• Wertherova četba zrcadlí jeho psychický úpadek – zpočátku je jeho oblíbená kniha idylická Homérova Odyssea, později přechází k temnému, severskému Ossianovi.

Vypravěč:

• Dílo je psáno formou dopisů v ich-formě (dopisy píše Werther svému příteli Vilémovi).
• V závěru díla (zpráva o Wertherově smrti) se objevuje er-forma (vypravěč, který uspořádal Wertherovu pozůstalost).

Kompozice:

• Kompozice je chronologická.
• Dílo je rozděleno do dvou dílů (květen až září 1771, říjen 1771 až prosinec 1772).
• Děj knihy se odehrává během necelých dvou let (první dopis je ze 4. května 1771, poslední z prosince 1772).

Jazyk a styl:

• Spisovný jazyk na vysoké úrovni.
• Dlouhá souvětí, nekončící myšlenky, důkladné popisy (především líčení přírody).

Básnické prostředky v díle:

• Zdrobněliny a eufemismy (zjemnělé výrazy).
• Hyperboly (nadsázka – např. tisíckrát líbám).
• Řečnické otázky.
• Inverze (změna slovosledu).

Postavy:

• Werther: Mladý malíř, příslušník německé střední třídy. Miluje přírodu a dlouhé procházky s Lottou. Je velmi citlivý ke svému okolí a nesnáší rozdělení společnosti na stavy, protože brání navázání vztahu mezi lidmi. Jeho četba se v průběhu děje mění z idylického Homéra na temného, severského Ossiana, což zrcadlí jeho psychický úpadek. Je bezhlavě zamilovaný do Lotty, přičemž ho tato nešťastná láska nakonec dožene k sebevraždě.
• Lotta (Charlotte S.): Milá a slušná žena z venkova, která se po smrti matky stará o svých osm sourozenců a celou domácnost. Provdala se za Alberta, kterého sice vášnivě nemiluje, ale chová k němu úctu a je mu zavázána za vše, co pro ni udělal. Má ráda Werthera, možná ho i miluje, ale odmítá ho z úcty ke svému manželovi a smyslu pro čest.
• Albert: Úředník, za kterého je Lotta provdána. Zpočátku naváže s Wertherem přátelský vztah. Je to velmi čestný, poctivý a dobře vychovaný muž. Později je rozdělí Albertova oprávněná žárlivost a Wertherova láska k Lottě, ale Albertovi jeho vychování nedovoluje se nějak vyjádřit.
• Vilém: Wertherův přítel, kterému jsou adresovány všechny dopisy.
• Další postavy: Slečna B., hrabě z C., velvyslanec.

Děj:

Příchod na venkov a seznámení: Werther opouští své přátele ve městě a stěhuje se na vesnici, aby se zde věnoval zejména malování a užíval si samoty. V úvodu popisuje krásy okolní přírody. Po nějaké době doprovází na ples jedno místní děvče. V kočáře jedou i s její sestřenicí a cestou vyzvednou Lottu (Charlottu S.) v jejím domě plném dětí, o které se po smrti matky stará. Lotta je zasnoubena s Albertem, dobrým a poctivým úředníkem, který je právě na cestách. Na plese tančí Werther s Lottou a bezhlavě se do ní zamiluje. Od tohoto dne ji navštěvuje denně, přestože si uvědomuje, že by to tak být nemělo a má strach z případných následků.

Odchod a služba na velvyslanectví: Koncem července, měsíc a půl po seznámení Werthera s Lottou, přijíždí Albert. Werther, který už nesnese déle pobývat v přítomnosti ženy, jež patří jinému, vstupuje do služeb na velvyslanectví. Zde se seznamuje se slečnou B., která mu Lottu připomíná, a tráví s ní čas. Zároveň si s Lottou, která se mezitím za Alberta provdala, dopisuje. Mezi Wertherem a jeho nadřízeným velvyslancem však dochází k neshodám, a proto se rozhodne místo opustit.

Návrat a stupňující se zoufalství: Werther se vrací na venkov, kde se opět začne stýkat s Lottou. Žárlí na Alberta a Albert zase na něj. Wertherovy stavy se mění, propadá se do depresí a jeho psychický úpadek se prohlubuje. Před Vánocemi odjíždí Albert navštívit známé a Werther se opět schází s Lottou. Vyznává jí svou lásku. Lotta poznává, že Werthera nejspíše také miluje, avšak její čest jí nedovolí klamat manžela, a proto ho odmítá.

Tragický konec: Werther odchází domů a píše Lottě dlouhý dopis na rozloučenou. Pošle k Albertovi sluhu s prosbou o vypůjčení zbraní pod záminkou cesty. Lotta tuší neštěstí, ale pod Albertovým nátlakem zbraně sluhovi mlčky předá. Když sluha přinese zbraně Wertherovi, ten si to vyloží tak, že Lotta jeho záměr podporuje. O půlnoci se těžce zraní střelou z pistole. Ráno je nalezen sluhou a před polednem umírá i se svými nenaplněnými city. Je pohřben u dvou lip na místě, které si sám určil.

Úryvek z díla:

Co mě nejhůř pokouší, to je to proklaté kastovnictví. Dobře vím, jak je nutný rozdíl mezi stavy a kolik výhod mně samému opatřuje, ale ať se mi neplete do cesty zrovna tam, kde bych ještě mohl užít trochy radosti, záblesku štěstí na této zemi.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_1__

Vše, čeho jsem se o ubohém Wertherovi mohl dopídit, sebral jsem pečlivě a zde vám to podávám, a jsem si jist, že se vám zavděčím. Neodepřete svůj podiv a svou lásku jeho ducha a charakteru, své nové slzy jeho osudu. A ty, dobrá duše, která jsi strhována týmž vírem jako on, naber útěchy z jeho utrpení a učiň tuto knížku svým přítelem, nedovedeš-li si sudbou nebo vlastní vinou nalézti bližšího.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_2__

… a za hodinku jsem shledal, že jsem vyrobil jak se patří komponovanou a velmi zajímavou kresbu, aniž jsem to nejmenší přidal ze svého. To mě utvrdilo v předsevzetí pracovat v budoucnu jedině podle přírody. Ona jediná je bez mezí bohatá a vychovává pravého umělce.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_3__

„Kdo je to Albert?“ optal jsem se Lotty, „není-li to příliš smělá otázka.“
„Proč bych vám to neřekla,“ pravila, nabízejíc mi ruku k promenádě. „Albert je hodný člověk, s nímž jsem téměř zasnoubena!“

__PROTECTED_LINK_BLOCK_4__

Má babička vypravovala pohádku o magnetové hoře. Lodi, které se k ní přiblížily, pozbyly najednou všeho železného, hřebíky uletěly k hoře a ubožáci ztroskotali mezi bortícími se prkny.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_5__

Albert přijel a já půjdu; a kdyby byl nejlepší, nejšlechetnější člověk pod sluncem, jehož bych byl ochoten v každém ohledu cenit výš než sebe, přece by to bylo nesnesitelné, kdybych se musil na to dívat, kolik dokonalosti je jeho majetkem.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_6__

Seznámil jsem se onehdy na procházce s nějakou slečnou z B…, s roztomilým stvořením, které si v tom našem naškrobeném životě zachovalo ještě dost přirozenosti. Dobře jsme se spolu bavili, a když jsme se loučili, poprosil jsem ji o dovolení, abych ji směl navštívit.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_7__

Obávám se, že my dva, můj vyslanec a já, už dlouho spolu nevydržíme. Ten člověk je naprosto nesnesitelný.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_8__

Měním se jako chameleón. Někdy mi zase zasvitne radostný pohled do života, ale ach, jenom na okamžik. Když se tak ztrácím v snách, nedovedu se ubránit myšlence: což kdyby tak Albert umřel!
(…)
Nechápu někdy, jak ji může, jak ji smí mít rád jiný, když já ji přece jediný tak vroucně, tak z celého srdce miluji, nic jiného neznám, nevím, a nemám než ji.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_9__

V pondělí ráno, dne dvacátého prvého prosince, dal se do psaní následujícího dopisu Lottě, jenž po jeho smrti byl nalezen zapečetěný na jeho psacím stole a jí odevzdán.
Jsem rozhodnut, Lotto, zemřu! A to ti píši bez romantické přepjatosti a klidně, zrána toho dne, kdy tě naposledy uvidím. Až budeš toto číst, drahá, budou už pod drnem ostatky neklidného nešťastníka, jenž v posledních okamžicích svého života nezná větší slasti než zabývat se tebou.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_10__

„Nepůjčil byste mi laskavě k cestě, na kterou se chystám, své pistole? Žijte blaze!“

__PROTECTED_LINK_BLOCK_11__

Odevzdal cedulku Albertovi, jenž se docela chladně obrátil k paní a řekl: „Dej mu ty pistole!“ „Že mu přeji šťastnou cestu,“ řekl hochovi. To do ní udeřilo jako hrom. Vrávoravě vstala. Nevěděla, co se s ní děje. Pomalu popošla k stěně, třesouc se je sňala, oprášila je a váhala, a byla by ještě otálela dlouho, kdyby ji Albert tázavým pohledem: „Tak co je?“ nebyl pobídl. Dala sluhovi neblahou zbraň a nevypravila ze sebe půl slůvka, a když byl z domu, složila svou práci a nevýslovně sklíčena odešla do svého pokoje.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_12__

Prošly tvýma rukama, oprášilas je, líbám je tisíckrát, ty ses jich dotkla. A ty, duchu na nebi, přeješ mému záměru! A ty, Lotto, mi podáváš nástroj, ty, z jejíchž rukou jsem toužil přijmout smrt a od níž ji nyní přijímám. Ó, vyptával jsem se svého chlapce, chvěla ses, kdyžs mu je podávala, ale sbohem jsi neřekla. — Běda, běda! — Neřekla jsi sbohem! — Že bys na mne zanevřela pro ten okamžik, jenž mě navždy připoutal k tobě? Lotto, ani tisíciletí nezahladí jeho stopu. A já to cítím, nemůžeš mít nenávist k tomu, kdo pro tebe tolik hoří.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_13__

Jsou nabity — odbíjí dvanáctá! — Budiž tedy — Lotto! Lotto, sbohem! Sbohem!

__PROTECTED_LINK_BLOCK_14__

Zrána o šesté vstoupí sluha se světlem a vidí svého pána na zemi a pistoli a krev. Volá ho, zalomcuje jím: žádná odpověď; už jen chroptí.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_15__

Lístečkem jsem poprosil tvého otce, aby ochránil mou mrtvolu. Na hřbitově jsou dvě lípy, vzadu v rohu směrem k polím; tam chci odpočívat.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_16__

Doplňující informace:

Nakladatelství Mladá fronta

Vydáno v Praze roku 1968

Přeložil E. A. Saudek

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Utrpení mladého Werthera – rozbor díla first appeared on Rozbor-dila.eu.