Kniha: Havran

Autor: Edgar Allan Poe

Přidal(a): Zdeňka Mauerová

Edgar Allan Poe (*1809 – †1849)

• Americký romantický prozaik, básník, kritik, literární teoretik a esejista, jeden z nejoriginálnějších amerických básníků a povídkářů, známý svým bohémským životem. Je autorem fantastických a mystických příběhů, zakladatelem detektivní literatury, americké novelistické tvorby a moderního hororu, prozaického žánru, jehož úkolem je vyvolat strach.
• Narodil se 19. ledna 1809 v Bostonu, Massachusetts. Byl jedním ze tří dětí páru kočovných herců Elizabeth a Davida Poeových. Jeho otec trpěl alkoholismem a opustil rodinu roku 1810. Matka zemřela v roce 1811 na tuberkulózu. Jako tříletý sirotek byl Edgar svěřen do sirotčince v Richmondu, kde se jej ujala rodina Allanů, velkoobchodníků s tabákem; odtud plyne Poeovo prostřední jméno Allan. Rodina po nějaký čas bydlela v Liverpoolu.
• Edgar studoval literaturu na University of Virginia, kde začal mít potíže s alkoholem a s hráčskými dluhy. Ve finanční krizi se zapsal na vojenskou akademii ve West Pointu, kde se však ukázal jako nedisciplinovaný voják a byl brzy propuštěn. Po odchodu z akademie došlo k rozporům a následně i k rozchodu s Edgarovým adoptivním otcem.
• V roce 1833 zaznamenal první úspěch, když získal hlavní cenu na soutěži organizované baltimorským týdeníkem Saturday Visitor se svým příběhem Rukopis nalezený v láhvi. Posléze vstoupil do richmondského Southern Literary Messenger a v roce 1835 se stal jeho šéfredaktorem. V roce 1836 se oženil se svou třináctiletou sestřenicí Virginií Clemm. Alkohol a drogy způsobovaly Poeovi intenzivní stavy deprese a později i ztrátu zaměstnání.
• Roku 1845 uveřejnil Havrana, který doslova ohromil tehdejší veřejnost. Manželka Edgara Allana Poea v roce 1847 zemřela na tuberkulózu a Poe prošel velkou duševní krizí, která vyvrcholila roku 1848 pokusem o sebevraždu. 3. října 1849 byl urychleně hospitalizován poté, co byl nalezen opilý na ulici, ale z kómatu, do kterého následně upadl, se po celé čtyři dny neprobral. Zemřel na překrvení mozku 7. října 1849.
• Ve své próze i poezii dokázal Poe mistrovsky navodit atmosféru tajemna a hrůzy. Hlavním námětem je ve většině děl láska a krása v kombinaci se smrtí. Často se zde objevuje protiklad skutečného světa s krajinou mimo reálno. První básnickou sbírku vydal ještě za pobytu v armádě. Významné jsou jeho pozdější básně pro svou působivou obraznost, hudebnost a symboličnost.
• Jeho poezie je založena na přesných estetických principech, je pro ni typické téma smrti krásné ženy. Ačkoliv zachycuje především zjitřené city a nálady, v eseji Filozofie básnické skladby Poe doložil na genezi básně Havran, že vznikla na základě racionálního principu, přesně odvažujícího dávky smutku, melancholie a tragické ironičnosti.
• Poe je také mistrem krátké prózy. Jeho první tištěná práce je založena na postupné kumulaci hrůz během námořní výpravy. Na malé ploše jsou okamžiky hrůzy předváděny v povídkách, které jsou považovány za předchůdce moderních hororů. Mistrovsky je v nich zachycen stav vypravěčovy mysli, jemuž odpovídá i jeho okolí. Jiné povídky lze považovat za první ukázky science fiction; důležitou součástí díla jsou i povídky humoristické.
• Povídky Vraždy v ulici Morgue, Odcizený dopis, Zlatý brouk jsou pro deduktivní, přísně logický postup hrdinů při odkrývání tajemství považovány za první detektivky a francouzský vyšetřovatel Dupin za prvního „velkého detektiva“. Poe značně ovlivnil evropskou literaturu, zejména francouzské symbolisty (např. Charles Baudelaire).

Další díla:

• Skokan (1849): povídka o špatnosti lidské duše; příběh trpasličího šaška Skokana, který se svému panovníkovi mstí za surové zacházení a zahanbení; při velkém maškarním plese krále i s jeho pobočníky upálí.
• Rukopis nalezený v láhvi (1833): povídka líčí neuvěřitelný příběh jediného přeživšího pasažéra ztroskotané lodi. Při své záchraně se dostane na jinou loď, kde si ho ovšem nikdo nevšimne. Pozoruje neobvykle starou posádku. Na konci rukopisu je vylíčen zoufalý popis lodi, která se řítí do záhuby.
• Uloupený list (1844): detektivní povídka.
• Tajemství Marie Rogetové (1842 – 1843): detektivní povídka.
• Vraždy v ulici Morgue (1841): detektivní povídka; líčí podivnou a brutální vraždu dvou žen v zamčeném pokoji. Vypravěč se dává do vyšetřování se svým přítelem Dupinem. Výpovědi si odporují a případ vypadá neřešitelně. Zjistí, že vrahem vůbec není člověk. Podle stop se dopátrají orangutana a jeho majitele, který řádění zvířete viděl, ale nedokázal mu zabránit.
• Zlatý brouk (1843): povídka; detektiv Legrand najde zlatého brouka, který ho náhodou zavede k velkému pokladu.
• Jáma a kyvadlo (1842): povídka; popisuje bezmoc bezejmenného muže, který se ocitl svázaný v temnotě. Netuší, kde je, proč a kdo ho tam vězní. Z celé situace víme jen to, že uprostřed jeho cely se nachází jáma, ze které vylézají krysy. Nad ním se později objeví pohybující se kyvadlo, které se nebezpečně přibližuje. Právě díky krysám se mu na poslední chvíli podaří rozvázat pouta. Kyvadlo najednou zastaví a zmizí. Mezitím se začnou hýbat stěny a muže neúprosně tlačí k jámě. Když už málem padá do jejích hlubin, omdlí a probudí se v řadách francouzské armády vstupující do Toleda.
• Zrádné srdce (1843): povídka; hlavní postava líčí svůj úkladný čin – mladý pečovatel dostane nápad: chce se zbavit svého starého pacienta. O půlnoci ho zabije, rozseká na části a uloží do podlahy v jeho ložnici. Další den k němu přichází tři komisaři vyšetřit křik z minulé noci. Vrah se ničeho nezalekne a provede muže po celém domě až do ložnice. Tam si sednou a on jim odpovídá na další otázky. Po chvíli jako by uslyšel tlukot srdce. Nejprve tomu nepřikládal význam, ale poté mu dochází, že je to odporné starcovo srdce. Stále slyší jen jeho tlukot, který ho nakonec přiměl, aby se sám od sebe komisařům přiznal.
• Černý kocour (1843): povídka; pojednává o muži, který zabije svoji manželku a zazdí ji v domě. Při vyšetřování sebevědomě poklepe přímo na místo své skrýše. V tu chvíli ho prozradí neuvěřitelný jekot kocoura, který je zazděn s mrtvolou jeho ženy.

Literárně-historický kontext

Americký romantismus

• Romantismus je myšlenkové hnutí a umělecký směr ve výtvarném umění, hudbě a literatuře, který dominoval v 1. polovině 19. století. Název je odvozen od slova román (jako v románu). Není to jen umělecký směr, ale i životní postoj. Vznikl v Anglii v 18. století jako reakce na klasicismus a osvícenství a postupně se rozšířil po celé Evropě i do Ameriky. Jeho předstupněm byl preromantismus a myšlenky J. J. Rousseaua.
• Romantismus rozrušoval hodnoty osvícenství a klasicismu. Proti klasicistním pravidlům uplatňoval tvůrčí svobodu umělce. Proti racionalismu stavěl cit, vášně, fantazii a vůli. Proti ideálu antiky vyzdvihoval hodnoty středověku. Proti idealizaci požadoval opravdovost a proti abstraktnímu pojetí člověka zdůrazňoval konkrétního jedince se zájmem o jeho psychiku. Proti obecnému pojetí lidství stavěl ideu národa. Je to umění vyhraněně subjektivistické a individualistické, které odmítá klasické estetické normy a preferuje lidové umění a národní tradice.
• Důvody vzniku romantismu souvisí se změnami v myšlení lidí pod vlivem revolučních hnutí. Velká francouzská revoluce nepřinesla slibovanou volnost, rovnost a bratrství, což vedlo k deziluzi a nespokojenosti. Lidé tak utíkali do snů o lepším životě, což se projevilo v literatuře. Směr je hluboce rozporuplný: odmítá staré formy, ale zároveň obdivuje minulost; hrdina je výjimečný, ale zároveň je obdivován prostý člověk.
• Hlavním požadavkem byla tvůrčí svoboda a osobitost autora. Spisovatelé zdůrazňovali jedinečnost, emocionalitu, spontánnost a individuální zkušenost. Fascinovalo je iracionálno, nadpřirozené jevy, pověry a šílenství. Autoři si vybírali jen některé skutečnosti podle subjektivního pohledu. Oblíbenými tématy byly útěk z každodenního života, svoboda, nespoutanost, individualita, nezkrotná síla přírody (bouře, moře), minulost (zejména středověk), mystika a exotické země.
• Romantický hrdina je výjimečná osobnost stojící mimo společnost, jejíž normy odmítá. Často je to vrah, kat, vyděděnec, žebrák nebo tulák. Touží po lásce, která však zůstává nenaplněná, protože nedokáže milovat skutečnou ženu, má pouze svůj vysněný ideál. Hrdina často splývá s autorem (autobiografické rysy), prožívá konflikt se světem, cítí se osamělý a východisko hledá ve fantazii, exotice, u prostých lidí nebo v idealizaci minulosti. Uzavírá se do vlastního nitra. Hrdinové vědí, že svět nelze změnit, což vede k melancholii, pesimismu a zklamání.
• Z literárních druhů se zpočátku dařilo lyrice (intimní, reflexivní), postupně ale začala převažovat próza. Typickými žánry jsou lyrická balada, básnická povídka (poéma), moderní epos, román ve verších, dramatická báseň, historický román a povídka. Autoři rozvolnili verš i prózu, hojně využívali lidovou mluvu a archaismy.
• Romantismus měl dva hlavní proudy: revoluční (zdůrazňoval národní hrdost, snil o lepším světě, hrdina bojoval proti společnosti) a konzervativní (stavěl do kontrastu současnou společnost a ideály, ale nesnažil se o změnu). Tyto proudy se promítaly do národních literatur s dalšími specifiky: v Anglii inspirace přírodou (jezerní škola), ve Francii oslava středověkého křesťanství, v Německu inspirace lidovou poezií, v Rusku protest proti carismu, v Polsku a Maďarsku téma ztráty národní samostatnosti. V 19. století byl romantismus postupně vystřídán realismem.

Další autoři:

• James Fenimore Cooper (díla: Vyzvědač, Příběhy kožené punčochy)
• Nathaniel Hawthorne (dílo: Šarlatové písmo)
• Herman Melville (díla: Bílá velryba, Má první paluba, Bílý žaket)
• George Gordon Byron
• Percy Bysshe Shelley
• Jane Austenová
• Alfred de Musset
• Heinrich Heine
• bratři Grimmové
• Novalis
• Alexandr Sergejevič Puškin
• Michail Jurjevič Lermontov
• Karel Hynek Mácha
• Josef Kajetán Tyl
• Karel Jaromír Erben
• Karel Sabina
• Božena Němcová

Rozbor díla: Havran

Základní charakteristika:

• Literární druh: Lyriko-epika
• Literární žánr: Baladická báseň (balada je básnický žánr na pomezí lyriky, epiky i dramatu, má smutný až ponurý děj, rychlý spád často dosažený dialogem a tragické vyznění).

Téma a motivy:

• V díle můžeme nalézt motivy lásky, strachu, samoty, smutku, zla, opuštěnosti a tajemna.

Hlavní myšlenka:

• Hlavním tématem je ztráta milované osoby, v případě hlavní postavy Havrana milenky Lenory, a způsob, jakým se s touto změnou ve svém životě lyrický subjekt vyrovnává.

Vypravěč:

• Dílo je psáno ich-formou. Lyrický subjekt představuje zároveň i hlavní postavu celé básně.

Kompozice:

• Kompozice je chronologická, bez jakýchkoli dějových odchylek.
• Báseň se skládá celkem ze 108 veršů a osmnácti slok.
• Poslední verš ve sloce má nejčastěji podobu refrénu „už víckrát ne“, který napomáhá ke gradaci celého díla.

Jazyk a styl:

• V básni je užito výhradně spisovné vrstvy jazyka. Poměrně často se vyskytují v textu archaismy a poetismy.
• Havran představuje symbol smrti, ďábla, pekla. Autor naprosto vědomě využívá jednotlivých jazykových prostředků k vygradování celé básně – s umem a přesností čtenáři nakládá odpovídající dávky napětí, tajemna, ironie, aby dosáhl kýženého výsledku.
• Ve většině strof probíhá dialog mezi lyrickým subjektem a havranem; lze nalézt také vnitřní monology vypravěče.
• Dosti frekventovaně autor užívá přechodníků a přímé řeči.

Verš a metrum:

• V básni se střídají strofy se šesti a sedmi verši. Schéma rýmu je u šestiveršových strof ABCBBB a u sedmiveršových ABCDCCC. V obou schématech se uplatňuje rým sdružený a střídavý.
• Z hlediska rytmu autor využívá dvoudobé stopy se sestupným metrem, kterým se říká trochej.
• V rámci strof dochází ke střídání délky veršů s osmi a sedmi a půl trochejskými stopami; u strof se sedmi verši je vždy jeden verš výrazně kratší.

Básnické prostředky v díle:

• Epifora: Opakování stejného slova nebo skupiny slov na konci po sobě jdoucích veršů (refrén „už víckrát ne“).
• Epizeuxis: Opakování slova nebo slovního spojení těsně za sebou.
• Apostrofa: Oslovení nepřítomné osoby (Lenora) nebo neživé věci (havran).
• Metafora: Přenesení významu na základě vnější podobnosti.
• Přirovnání
• Metonymie
• Kontrast
• Personifikace: Přisuzování lidských vlastností neživým věcem (havran mluví).
• Oxymóron: Spojení slov, která si významově odporují.

Časoprostor:

• Děj básně se odehrává o půlnoci jedné bouřlivé lednové noci.
• Místem je světnice (pokoj) náležející patrně samotnému vypravěči.
• Bližší časové ani místní určení není uvedeno.

Postavy:

• vypravěč: Typický romantický hrdina, který prožívá smutek nad nenaplněnou láskou a cítí se ve světě opuštěný. Je přemýšlivý, zádumčivý, zoufalý a nešťastný. Nachází se v horečnatém stavu a blouzní.
• Lenora: Zesnulá milenka hlavního hrdiny. V básni fyzicky nevystupuje, je pouze předmětem jeho vzpomínek a žalu.
• havran: Tajemný pták ebenového zbarvení s vážným a přísným chováním. Stále opakuje slova „Už víckrát ne.“ Představuje symbol smrti, ďábla, pekla a neutuchající beznaděje.

Děj:

Vypravěč, zřejmě mladý muž, soužený horečkou sedí o půlnoci ve svém pokoji a rozjímá nad starými knihami. Snaží se v nich najít útěchu od smutku nad ztrátou své milované Lenory. Únavou upadá do polospánku, ze kterého jej vyruší slabé zaťukání na dveře. Muž se nejprve bojí, ale pak se utěšuje představou pozdního hosta a rozhodne se otevřít. Za dveřmi však nikdo nestojí. V blouznění si myslí, že klepala jeho zesnulá dívka, a šeptá do tmy její jméno.

Vrací se zpět do pokoje, když se ozve nový šramot, tentokrát od okna. Otevře okenici a do pokoje znenadání vletí velký havran, který se usadí nade dveře na sochu bohyně Pallas Athény. Hrdina pociťuje úlevu a s pobavením se ptá havrana na jeho jméno. Ke svému překvapení zjišťuje, že havran umí mluvit, když mu na otázku odpoví: „Už víckrát ne.“

Muž je havranovou odpovědí vyveden z míry. Snaží se sám sebe přesvědčit, že pták brzy odletí, stejně jako mu odešli jiní přátelé i jeho milovaná Lenora. Havran na jeho myšlenky opět odpoví svým „Už víckrát ne.“ Muž usuzuje, že pták tato slova pochytil od nějakého nešťastného pána. Přesto se snaží pochopit význam havranových slov – dumá, zdali se vyjadřuje ke svému odchodu, nebo k nemožnosti dalšího setkání s Lenorou.

Nakonec dospěje k závěru, že havran je boží posel, který má ukončit jeho muka. Pták však i na tuto domněnku odvětí stejným způsobem. Napětí graduje. Muž se havrana ptá, jestli jeho duše nalezne pokoj alespoň po smrti. Havran opět namítá své „Už víckrát ne.“ Nastává sebetrýzeň a hrdina, přestože tuší odpověď, se přímo ptá, zda se se svou milovanou setká alespoň v ráji. Havran pronese své „Už víckrát ne.“

Muže popadne strach, úzkost a zlost. Zoufale se snaží ptáka vyhnat, ale ten se ani nehne. Před zrakem zoufalého muže se pták uvelebí na soše Pallas Athény a hrdina se smiřuje s faktem, že havranův stín zůstane navždy v jeho duši jako symbol věčného žalu a beznaděje.

Inspirace a adaptace:

• Poe popsal vznik a proces tvorby básně ve svém eseji *Filosofie básnické skladby* (1846). Tvrdil, že báseň nevznikla ze spontánní inspirace, ale na základě racionálního a logického postupu, kde každý prvek (refrén, téma smrti krásné ženy, atmosféra) byl pečlivě zvolen pro dosažení maximálního účinku.

Zajímavosti:

• Ačkoliv je báseň proslulá svou ponurou atmosférou, Poe ji původně zamýšlel tak, aby oslovila jak kritiky, tak širokou veřejnost. Úspěch byl okamžitý a masivní, z Poea udělal literární celebritu, ale finančně mu příliš nepomohl – za báseň údajně obdržel jen asi 9 dolarů.
• Poe zvažoval pro roli mluvícího tvora i papouška, ale nakonec zvolil havrana pro jeho temnou symboliku a melancholický zvuk, který lépe odpovídal tónu básně.

Vlastní názor:

Kdo by neznal jednu z nejslavnějších básní všech dob, proslulou svou nebývalou promyšleností, genialitou a originalitou! Musím s upřímným respektem a hlubokým uznáním smeknout před autorem tohoto věhlasného díla a s plným přesvědčením uznat, že přídomky, které během desítek let, kdy si ji s ohromeným úžasem čtou stovky a tisíce lidí, jeho báseň získala, jí právem náleží.

Na nevelké ploše pouhých 108 veršů dokázal Edgar Allan Poe vtěsnat do Havrana emoce, které v některých případech marně hledáme v sáhodlouhých a obsáhlých románech – strach, napětí, zlost, lásku, beznaděj, zoufalství, žal, odpor, zmatek, překvapení, pobavení.

Ohromeně si uvědomuji, s jakou bravurou Poe vnímá nuance lidského vědomí, přesně vycítí, co by mělo následovat, aby ve čtenáři docílil požadovaného dojmu.

Myslím si, že obdobně fascinující, uchvacující a fenomenální báseň v spektru světové literatury bude těžko k nalezení, a čím častěji projíždím zrakem po jednotlivých řádcích, tím více se v této domněnce utvrzuji.

Citovaná literatura

1. POE, Edgar Allan. Havran: překlad: Vítězslav Nezval. In: V noci jsem snil, že jsem motýlem [online]. 1999 [cit. 2017-01-15]. Dostupné z: https://www.odaha.com/edgar-allan-poe/basne/havran-preklad-vitezslav-nezval
2. POLÁŠKOVÁ, T., DOROVSKÁ, I., KONEČNÁ, Y. Literatura pro 2. ročník středních škol. Brno 2009, str. 54
3. https://cs.wikipedia.org/wiki/Edgar_Allan_Poe#Samostatn.C3.A9_b.C3.A1sn.C4.9B
4. http://ld.johanesville.net/poe
5. BENEŠOVÁ, J.. Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. 6, p/r. Praha 1999, str. 169
6. http://www.vaseliteratura.cz/medailonky-autoru/400-edgar-allan-poe
7. POLÁŠKOVÁ, T., DOROVSKÁ, I., KONEČNÁ, Y. Literatura pro 2. ročník středních škol. Brno 2009, str. 61
8. http://literatura2.topsid.com/index.php?war=romantismus
9. BENEŠOVÁ, Jitka (ed.). Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. 6, p/r. Praha: Diderot, 1999, str. 425, 426
10. http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/edgar-allan-poe/havran-rozbor.html
11. http://www.ucseonline.cz/maturita/rozbor-del/edgar-allan-poe-havran/
12. POLÁŠKOVÁ, T., DOROVSKÁ, I., KONEČNÁ, Y. Literatura pro 2. ročník středních škol. Brno 2009, str. 144
13. NEZNÁMÝ AUTOR. Edgar Allan Poe. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Edgar_Allan_Poe#Samostatn.C3.A9_b.C3.A1sn.C4.9B
14. NEZNÁMÝ AUTOR. Edgar Allan Poe. In: Literární Doupě: NEJVĚTŠÍ ON-LINE KNIHOVNA V ČR [online]. Johanesville, 2001- [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: http://ld.johanesville.net/poe
15. KROPÁČKOVÁ, Barbora. Poe Edgar Allan: Havran (rozbor). In: ČESKÝ-JAZYK.cz: Studentský UNDERGROUND [online]. 2003 [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/edgar-allan-poe/havran-rozbor.html
16. NEZNÁMÝ AUTOR. Edgar Allan Poe – Havran. In: Uč se online! [online]. 2013 [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: http://www.ucseonline.cz/maturita/rozbor-del/edgar-allan-poe-havran/
17. ŠMEJDOVÁ, Petra. Dílo Edgara Allana Poea. In: VašeLiteratura.cz: Literatura pro všechny.. [online]. 2009 [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: http://www.vaseliteratura.cz/medailonky-autoru/400-edgar-allan-poe
18. NEZNÁMÝ AUTOR. Edgar Allan Poe. In: Osobnosti.cz: tiscali.cz [online]. Tiscali Media, a.s., 1996 [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: http://www.spisovatele.cz/edgar-allan-poe#cv
19. ŠRUBAŘ, Pavel. Pojednání o rýmech. In: www.rymy.cz [online]. 2008 [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: http://www.rymy.cz/rymy.htm
20. NEZMÁNÝ AUTOR. Romantismus. In: Literatura 2 [online]. [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: http://literatura2.topsid.com/index.php?war=romantismus
21. POLÁŠKOVÁ, Taťána, Ivana DOROVSKÁ a Yvonne KONEČNÁ. Literatura pro 2. ročník středních škol. Brno: Didaktis, 2009. ISBN 978-80-7358-129-9.
22. BENEŠOVÁ, Jitka (ed.). Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. 6, p/r. Praha: Diderot, 1999. Encyklopedie Diderot. ISBN 80-902555-8-2.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Havran – rozbor díla k maturitě (3) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Havran

Autor: Edgar Allan Poe

Přidal(a): Benchwarmer

Edgar Allan Poe (*1809 – †1849)

• Edgar Allan Poe byl americký básník, prozaik, literární teoretik a esejista. Je považován za zakladatele detektivního a hororového žánru a za jednoho z hlavních představitelů amerického romantismu.
• Jeho dílo je charakteristické tajemnou, mystickou a často až morbidní atmosférou. Často se zabýval tématy smrti, šílenství, ztráty a bolesti. Jeho styl je precizní, s důrazem na psychologii postav a budování napětí.

Další díla:

• Jáma a kyvadlo (1842) – hororová povídka
• Černý kocour (1843) – hororová povídka
• Vraždy v ulici Morgue (1841) – považována za první detektivní povídku
• Zánik domu Usherů (1839) – gotická povídka
• Annabel Lee (1849) – lyrická báseň

Literárně-historický kontext

Romantismus (USA)

• Nešťastná láska k mrtvé milence Lenoře.
• Hlavní hrdina je osamělý, melancholický, pesimistický a zoufalý ze smrti milenky, hledá útěchu u Boha.
• Přítomnost zvláštního, tajemného havrana.
• Dílo je postaveno na rozporech, například láska versus smrt nebo bouře venku versus klid v pokoji.
• Konec je pochmurný a beznadějný.

Další autoři:

• Nathaniel Hawthorne
• Herman Melville
• Walt Whitman

Rozbor díla: Havran

Základní charakteristika:

• Literární druh: Lyrika (s prvky epiky)
• Literární žánr: Balada
• Literární forma: Poezie

Téma a motivy:

• Hlavní téma: Zoufalství muže nad smrtí milované ženy a nemožnost jejího znovunalezení.
• Motivy: Smrt (postava Lenory), smutek, samota, tajemno (havran), krása spojená se smrtí, ztracená láska.

Hlavní myšlenka:

• Báseň zkoumá hlubiny lidského žalu, beznaděje a postupného propadání šílenství. Ukazuje, jak se člověk v zoufalství může sám utvrzovat ve své bolesti a jak se vnější symbol (havran) může stát ztělesněním vnitřní temnoty a ztráty víry v posmrtné shledání.

Vypravěč:

• Vyprávění je vedeno v ich-formě z pohledu hlavního hrdiny, což umožňuje čtenáři hluboký vhled do jeho psychiky a prožívání.

Kompozice:

• Báseň je tvořena 18 šestiveršovými strofami (slokami).
• Vyznačuje se gradací – napětí se postupně zvyšuje s každou další otázkou a havranovou odpovědí.
• Klíčovým kompozičním prvkem je refrén, který se opakuje na konci každé sloky. V originále zní „Nevermore“, v českých překladech nejčastěji jako „už víckrát ne“ nebo „nikdy víc“.

Jazyk a styl:

• Jazyk je spisovný, knižní až archaický, což dodává básni slavnostní a ponurý tón.
• Autor používá bohatý básnický jazyk plný obrazných pojmenování.

Verš a metrum:

• Rytmus básně je trochejský (stopy se skládají z jedné přízvučné a jedné nepřízvučné slabiky).

Básnické prostředky v díle:

• Metafora: přenesená pojmenování (např. „vyndej zobák z mého srdce“).
• Epiteton: básnický přívlastek (např. „jasnou dívku Lenoru“).
• Refrén: opakování verše „Havran dí: ‚Už víckrát ne.‘“
• Zvukomalba (eufonie a kakofonie): práce se zvuky a hláskami pro navození atmosféry.
• Symbolismus: havran jako symbol smrti, zla a beznaděje.

Časoprostor:

• Místo: Osamělý pokoj vypravěče, který kontrastuje s bouří venku.
• Čas: Ponurá prosincová půlnoc, 19. století.

Postavy:

• Vypravěč: Osamělý, melancholický a pesimistický muž. Je zoufalý ze smrti své milenky Lenory, nostalgický a stále na ni myslí, což jej naprosto ovládá. Proto přikládá nemístný význam havranovi, jenž se naučil opakovat jedno slovo. Pokládá mu otázky ohledně mrtvé milenky, i když předem zná odpověď, čímž dochází k sebetrýznění. Hledá útěchu u Boha. Havran v něm nejprve vyvolává neklid, který se postupně mění na hrůzu.
• Havran: Tajemný pták, který se naučil opakovat jedno slovo (v originále „Nevermore“). Zpočátku působí na vypravěče směšně, ale postupně v něm začíná budit hrůzu a stává se symbolem zoufalství a beznaděje.

Děj:

Nešťastný, osamělý muž je o půlnoci vyrušen od svých myšlenek na mrtvou milenku Lenoru podivným šramotem. Dovnitř vletí černý havran, jemuž vypravěč pokládá otázky, které zprvu nemíní vážně, poté se ale stává neklidným a postupuje k sebetrýznění (gradace). Havran na každou z otázek odpoví „už víckrát ne“. Když se ho vypravěč zeptá, jestli se se svou láskou setká alespoň v ráji, přestože předem zná odpověď, po havranově „už víckrát ne“ propadne v zoufalství. Báseň má pochmurný konec.

Vlastní názor:

Havran je dle mého názoru velmi dobře propracovaná báseň, jež na nás působí tajemně až děsivě, čehož je dosaženo zejména užitím havrana jako symbolu zla, jenž umocňuje vypravěčovo zoufalství nad mrtvou milenkou, a také opakováním refrénu „už víckrát ne“. Báseň jsem četla také v anglickém originále a musím uznat, že se mi líbil daleko více než český překlad, i když jsem nerozuměla úplně všemu, zejména zastaralým a knižním výrazům.

Úryvek z díla:

„Proroku,“ dím, „mene tekel, ať jsi pták anebo z pekel,
při nebi, jež nad námi je, při Bohu, jenž leká mne,
rci té duši, jež žal tají, zdali aspoň jednou v ráji
tu, již svatí nazývají Lenora, kdy přivine,
jasnou dívku Lenoru kdy v náruči své přivine“ –
havran dí: „Už víckrát ne.“

__PROTECTED_LINK_BLOCK_1__

„Tos řek jistě na znamení, že se chystáš k rozloučení,
táhni zpátky do bouře a do podsvětí, satane! –
nenech mi tu, starý lháři, ani pírka na polštáři,
neruš pokoj mého stáří, opusť sochu, havrane!
Vyndej zobák z mého srdce, opusť sochu, havrane!“
Havran dí: „Už víckrát ne.“

__PROTECTED_LINK_BLOCK_2__

…a má duše z toho stínu, jímž mne navždy uhrane,
nevzchopí se – víckrát ne.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_3__

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Havran – rozbor díla k maturitě (2) first appeared on Rozbor-dila.eu.