Kniha: Květy zla

Autor: Charles Baudelaire

Přidal(a): lucievachalova<>seznam.cz

Charles Baudelaire (*1821 – †1867)

• Charles Baudelaire se narodil v roce 1821 v Paříži ve věkově nerovném manželství, otec mu v šesti letech zemřel. Matka se za rok znovu provdala za majora Aupica, budoucího senátora a vyslance. Otčíma básník nenáviděl, považoval jeho existenci v rodině za křivdu. Nenávist byla oboustranná, neboť nevlastní syn básník byl pro otčíma čímsi nepochopitelným, nezařaditelným, zdrojem potíží a skvrnou v jeho kariéře.
• Příchod otčíma znamenal pro Charlese ztrátu dětského ráje, která později podněcuje jeho tvorbu, společně se vzpomínkami na exotický přírodní ráj z jeho cesty do Indie, na kterou byl vyslán Aupicem v roce 1841 s cílem převychovat jej na obchodníka.
• Po návratu do Paříže přebral velké jmění po otci, jehož valnou část však rychle promrhal, propadl kouzlu mulatky Jeanne Duvalové (inspirovala většinu milostných veršů z Květů zla), a tímto nekonvenčním vztahem provokoval společnost. Ve svých 23 letech byl prohlášen za finančně nesvéprávného a postaven pod kuratelu. Živil se uměleckou kritikou, vydával básně, ale žil na pokraji bídy.
• Jeho vrcholné dílo Květy zla, vydané roku 1857, bylo soudně stíháno pro urážku mravopočestnosti. Přednáškové turné v Belgii na sklonku jeho života skončilo fiaskem. Pekelný kruh Baudelairova života se uzavřel jeho vleklou nemocí, která ho provázela posledních šestnáct let života. Zbyl jen nemocný a umírající básník, velké bezmocné dítě vracející se ke své matce, blábolící slova beze smyslu, muž bez ženy a bez dětí. Jeho jedinými dětmi byly jeho básně, které byly oceněny až po autorově smrti.
• Zemřel roku 1867 v Paříži, která byla vždy středem jeho života a kulisou i scenérií jeho díla.

Další díla:

• Malé básně v próze
• Umělé ráje (esej o účincích hašiše)
• Intimní deníky
• Bruselské roky (zápisky)

Literárně-historický kontext

Prokletí básníci, symbolismus, dekadence

• Dílo spadá do druhé poloviny 19. století ve Francii, období pozdního romantismu přecházejícího v symbolismus a dekadenci. Baudelaire je považován za jednoho z ‚prokletých básníků‘, kteří svým bohémským životem a provokativní tvorbou stáli v opozici vůči tehdejší měšťácké společnosti.

Rozbor díla: Květy zla

Základní charakteristika:

• Literární druh: lyrika
• Literární žánr: básnická sbírka obsahující různé žánry, nejčastěji sonet

Téma a motivy:

• Sbírka vyjadřuje pocity a prožitky moderního člověka, jeho rozervanost mezi touhou po ideálu (krása, čistota, láska) a skutečností plnou zla, ošklivosti a nudy (splín).
• Splín a ideál: vyjadřuje touhu po ideálu a nemožnost jej dosáhnout, melancholie.
• Pařížské obrazy: sociální motivy, život v moderním velkoměstě.
• Víno a smrt: únik před realitou do alkoholového opojení a myšlenky na smrt.
• Květy zla a básně odsouzené: pesimismus, zmar, beznaděj, fascinace zlem a ošklivostí.
• Revolta a Smrt (v originále): vzpoura proti Bohu a společnosti, smrt jako konečné vysvobození.

Hlavní myšlenka:

• Hlavní myšlenkou je hledání krásy v ošklivosti a zlu. Baudelaire se snaží ukázat, že i negativní a tabuizované aspekty života mohou být zdrojem umělecké inspirace a hlubokého prožitku. Dílo je obrazem vnitřního boje člověka, jehož duše je rozpolcena mezi touhou po duchovních výšinách (ideál) a pádem do bahna hmotného světa a vlastních neřestí (splín).

Vypravěč:

• V básních promlouvá lyrický subjekt, který často splývá s autorem. Vyjadřuje své nejniternější pocity, úzkosti, touhy a znechucení ze světa i ze sebe sama. Jedná se o typického moderního člověka, odcizeného a ztraceného ve velkoměstě.

Kompozice:

• Sbírka je promyšleně uspořádaná. V originále se skládá ze 126 básní rozdělených do 6 tematických oddílů: Splín a ideál, Pařížské obrazy, Víno, Květy zla, Revolta a Smrt.
• České vydání z roku 1976, na kterém je tento rozbor založen, je zkrácené a obsahuje 81 básní v 5 oddílech: Spleen a ideál, Pařížské obrazy, Víno a smrt, Květy zla a básně odsouzené, Tříšť a doplňky.

Jazyk a styl:

• Básně mají pevnou a formálně dokonalou formu, nejčastěji se jedná o dvanáctislabičný verš (alexandrin) a formu sonetu.
• Jazyk je bohatý na obrazná pojmenování, zejména symboly (např. albatros jako symbol básníka) a metafory.
• Autor využívá synestézie – prolínání smyslových vjemů (např. spojení vůní, barev a zvuků).
• Kontrast mezi formální dokonalostí básní a jejich provokativním, často šokujícím obsahem (ošklivost, smrt, hřích) je pro sbírku typický.

Časoprostor:

• Děj se odehrává převážně v Paříži v 19. století. Město je zde zobrazeno jako moderní metropole plná kontrastů – luxusu i bídy, krásy i ošklivosti.

Postavy:

• Lyrický subjekt: Hlavní ‚postavou‘ je lyrický subjekt, který často splývá s autorem. Vyjadřuje své pocity, prožitky, touhy a zklamání. Jeho vnitřní svět je plný rozporů – touží po kráse a ideálu, ale zároveň je fascinován ošklivostí, zlem a úpadkem.
• Žena: V básních se objevuje několik typů žen. Může být vnímána jako zdroj inspirace a lásky (múza), ale také jako ďábelská svůdkyně, která přináší utrpení a zkázu (femme fatale). Často je inspirována skutečnými ženami z Baudelairova života, například Jeanne Duvalovou.

Děj:

Vzhledem k tomu, že se jedná o lyrickou básnickou sbírku, nemá souvislý děj. Jednotlivé básně jsou spíše obrazy, reflexe a pocity lyrického subjektu, které jsou uspořádány do tematických celků, jež mapují jeho pomyslnou duchovní cestu od touhy po ideálu až po přijetí smrti.

Inspirace a adaptace:

• Vzpomínky na exotickou cestu do Indie, která v básníkovi zanechala touhu po vzdálených a neznámých krajích.
• Bouřlivý a nekonvenční vztah s mulatkou Jeanne Duvalovou, která se stala inspirací pro mnoho milostných i nenávistných veršů.
• Život v Paříži, moderním velkoměstě 19. století, s jeho kontrasty, bídou a anonymitou.
• Vnitřní rozpory samotného autora, jeho pocity nudy (splín), melancholie a hledání smyslu života.

Zajímavosti:

• Původní vydání Květů zla v roce 1857 vyvolalo skandál. Baudelaire byl obžalován z urážky veřejné morálky a náboženství.
• Soud nařídil z prvního vydání odstranit šest básní, které byly považovány za nejobscénnější. Tyto básně pak mohly vyjít až v roce 1949.
• Kvůli svému rozmařilému životnímu stylu byl Baudelaire ve 23 letech na žádost rodiny zbaven finanční svéprávnosti a byl mu přidělen opatrovník.

Úryvek z díla:

Zničení

Zde po boku a vždy se démon zmítá mi,
všude je jako vzduch, jenž hmatný není,
pálí mě v útrobách, vdechován plícemi
v podobě chtivosti a věčných provinění.

Přichází – poučen mou láskou k uměnám –
ve tvaru svůdných žena přichází tak zhusta,
vždy pokrytecky rád se kloní k výmluvám,
jen aby jedy pít navykl moje ústa.

Takhle mě zavádí daleko od Boha,
až jsem rozdrcen, ubit, dál nemoha,
na pusté pláně nud, hlubokých jako jámy,

a vrhá před oči, tonoucí v zmatení,
ty šaty ztřísněné, ty otevřené rány,
ty ještě krvavé nástroje zničení.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_1__

Citovaná literatura

1. BAUDELAIRE, Charles. Květy zla. Přeložil Vítězslav NEZVAL. Praha: Mladá fronta, 1976. 1. vydání.

Doplňující informace:

Úryvek (první báseň části Květy zla a básně odsouzené):

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Květy zla – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.