Kniha: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Autor: Arnošt Lustig

Přidal(a): Michaela

Arnošt Lustig (*21. 12. 1926 – †26. 2. 2011)

• Arnošt Lustig byl český prozaik, publicista a autor rozhlasových her. Narodil se v Praze v rodině židovského maloobchodníka.
• Za druhé světové války prošel koncentračními tábory v Terezíně, Osvětimi a Buchenwaldu. Podařilo se mu uprchnout z tzv. pochodu smrti a až do osvobození se skrýval.
• Po válce pracoval jako redaktor Československého rozhlasu, vedoucí kulturní rubriky týdeníku Mladý svět a scenárista Československého filmu.
• V roce 1968 odešel z Československa, žil v Jugoslávii a později se usadil v USA. V roce 2008 obdržel Cenu Franze Kafky. Zemřel v Praze na rakovinu.
• Lustigovými hrdiny jsou většinou ženy, zpočátku často pasivní, ale v krizové situaci jsou schopny se vzchopit k aktivnímu činu.
• Ve svých dílech ukázal, proč se většina k smrti odsouzených vězňů nevzchopila k odporu – doufali v náhodu, ve výjimku, ve štěstí, a proto zemřeli.

Další díla:

• Noc naděje
• Démanty noci
• Dita Saxová
• Noc a den
• Transport z ráje

Literárně-historický kontext

Světová literatura 2. poloviny 20. století (2. vlna válečné prózy)

• Dílo spadá do druhé vlny válečné prózy, která se na přelomu 50. a 60. let zaměřila na psychologickou analýzu člověka.
• Hlavním tématem je osud Židů a střet člověka se zlem během druhé světové války.
• Společenský kontext zahrnuje období po potlačení pražského jara (1968), Chartu 77 a období normalizace, kdy byla literatura rozdělena na oficiální, samizdatovou a exilovou.
• Mnoho autorů, včetně Arnošta Lustiga, mělo v tomto období zakázáno publikovat, což vedlo k dalším vlnám emigrace.

Další autoři:

• Ladislav Fuks – Spalovač mrtvol
• Jan Otčenášek – Romeo, Julie a tma

Rozbor díla: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Základní charakteristika:

• Literární druh: Epika
• Literární žánr: Psychologická novela (inspirovaná skutečnou událostí z roku 1943)
• Literární forma: Próza

Téma a motivy:

• Reálné osudy bohatých Židů a krásné Kateřiny Horovitzové.
• Bezohledná a cynická hra nacistů s lidskou nadějí a touhou po životě.
• Manipulace s lidmi a špatné zacházení s Židy v koncentračních táborech.
• Zoufalý čin židovské dívky k zachování vlastní důstojnosti.

Hlavní myšlenka:

• Ukázat nelidskost nacismu, která gradovala ve vyhlazovacích táborech, a zrůdnou manipulaci s lidmi.

Námět:

• Námět: Skutečná událost z roku 1943, při které Němci zajali skupinu italských obchodníků židovského původu.

Vypravěč:

• Typ vypravěče: Er-forma
• Jazyk vypravěče je věcný a dramaticky nepřepjatý, jen ve vyhrocených situacích se uchyluje k emotivně laděným výrazům.
• Vypravěč do děje nezasahuje, popisuje události realisticky. V závorkách se vyskytují poznámky a dodatky k situaci, aby si čtenář mohl souvislosti lépe zařadit.

Kompozice:

• Slohový postup: Vyprávěcí a popisný
• Vnitřní výstavba děje: 1. Úvod – seznámení se skupinkou Židů, Cohenem a Brenskem, záchrana Kateřiny. 2. Zápletka – odjezd z tábora na loď. 3. Vyvrcholení konfliktu – návrat do tábora kvůli svatbě, oddání Cohena s Kateřinou. 4. Zvrat – po příjezdu do Hamburku další změna plánu. 5. Závěr – smrt v plynové komoře.
• Formální rozdělení: Text je členěn do 3 kapitol. Uspořádání témat v čase je z hlediska prostoru chronologické (rok 1943).
• Děj má podobu spirály – počíná a končí v Osvětimi. Vlak se zajatci se do tábora třikrát vrací, přičemž každá návštěva podlamuje jejich důvěru ve sliby Brenského.

Jazyk a styl:

• Spisovná čeština, dlouhé, většinou poklidně plynoucí věty, v nichž se mísí česká a německá slova.
• Použití slov z židovského jazyka (rabín) a odborných termínů.
• Využití přísloví : *Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.*, *Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.*
• Autor výstižně diferencuje postavy pomocí jejich promluv. Například Brenske mluví jazykem uhlazeným, zdvořilým a diplomatickým, často v dvojsmyslech: „Očekáváme, že splníte vše, za co jsme si zaplatili.“ „Konečné řešení už je na dosah ruky.“
• V textu se objevují tázací věty a úsečné rozkazy.
• Použití hanlivých slov (Emerich Vogeltanz).
• Barvitá, místy až apokalyptická líčení (např. prostředí a jeho dopad na psychiku postav).
• Lustig využívá závorek pro dodatky a poznámky, což bylo v tehdejší beletrii neobvyklé.

Básnické prostředky v díle:

• Přirovnání: černé jako uhel, vychrtlý jako svůj vlastní stín
• Metafora: zbavoval jejich vosková těla všeho
• Personifikace: život lze koupit a smrt uplatit

Časoprostor:

• Doba: Děj se odehrává v krátkém časovém úseku několika dnů během válečného roku 1943.
• Místo: Uzavřený vlak, koncentrační tábor v Osvětimi, Hamburk (Německo), Švýcarsko, Sicílie.

Postavy:

• Kateřina Horovitzová: Devatenáctiletá polská Židovka, krásná a talentovaná tanečnice. Je sebevědomá, tichá a statečná. Věří v dobro, ale události ji přesvědčí o opaku. Jako jediná se na konci vzepře svému osudu a pokoření. Ačkoliv nemá v novele největší prostor, její postava má výraznou symbolickou funkci, zastupuje „ženský princip“ a spojuje ho s biblickými mýty.
• Herman Cohen: Americko-polský Žid, mluvčí skupiny bohatých obchodníků. Je rozumný a statečný. Vykoupí Kateřinu s cílem ji osvobodit a později si ji musí vzít, aby získala pas. Je nucen poslouchat rozkazy Němců a nakonec se jim zcela oddá.
• Bedřich Brenske: Německý důstojník SS, velitel tajného fašistického oddělení. Je cílevědomý, krutý a mistrný manipulátor, který si svou roli užívá. Jeho jediným úkolem je vymámit z Židů veškeré finanční prostředky a poté je poslat na smrt. Využívá dvojsmysly a lži, aby udržel své oběti v naději.
• Rabín Dajem z Lodže: Vězeň, který se neustále modlí pro Kateřinu Horovitzovou a zpívá mrtvým. Pan Brenske si ho ponechává jako hračku. Při obřadu se snaží Kateřině naznačit, že její rodina je mrtvá.
• Krejčí: Vychrtlý vězeň, který šije oblečení pro Hermana Cohena a Kateřinu. Snaží se jí pomoci tím, že jí dovolí napsat vzkaz na dno kufru, za což je však potrestán a přiřazen do Brenského komanda. Spolu s rabínem pomáhá čtenáři pochopit a předvídat děj.
• Rappaport-Lieben: Majitel akcií jatek z Chicaga a kabaretního domu Gondola. Jako jeden z mála tuší, že sliby Bedřicha Brenského jsou lež. Za své připomínky a odpor je zastřelen.
• Další vedlejší postavy: Rodina Kateřiny (matka, otec, děd, 6 sester včetně Ley), četař Emerich Vogeltanz, paní Mandlbaumová, pan Oskar Löwenstein, pan Schnurdreher, pan Taubenstock, pan Vaksman, pan Klarfeld, pan Rauchenberg, poručík Horst Schillinger, pan Štěpán Gerstl.

Děj:

Novela líčí tragický osud skupiny devatenácti bohatých židovských podnikatelů s americkými pasy, kteří byli v roce 1943 v Itálii zajati nacisty a převezeni do zajateckého tábora. Zde se jich ujímá důstojník SS Bedřich Brenske s úkolem vymámit z nich veškeré peníze uložené ve švýcarských bankách. Jako záminku použije slib, že budou vyměněni za zajaté německé důstojníky a deportováni do Ameriky.

Mluvčím skupiny se stává Herman Cohen. Ten se slituje nad mladou polskou Židovkou Kateřinou Horovitzovou, která má být se svou rodinou poslána do plynu. Vykoupí ji a ona se tak připojí ke skupině v naději na záchranu. Vlakem cestují směrem na Hamburk, kde má údajně čekat loď do Ameriky. Během cesty z nich Brenske pod různými záminkami (poplatky za vlak, pasy, služby) postupně mámí obrovské sumy peněz. Aby Kateřina získala americký pas, musí se za Cohena provdat.

Důvěra skupiny je opakovaně podlamována, když je vlak několikrát vracen zpět do Osvětimi. Někteří, jako pan Rappaport-Lieben, začínají tušit, že jde o podvod, ale jsou umlčeni. Poté, co Brenske získá veškeré jejich jmění, přikáže jim, aby se pod záminkou hygienické očisty před naloděním svlékli a vešli do „sprch“.

V okamžiku, kdy všichni pochopí, že jsou v plynové komoře, se devatenáct mužů pasivně podvolí osudu. Kateřina je však vyzvána, aby před obnaženými muži tančila. V tomto momentě se jako jediná vzepře. Vytrhne německému dozorci pistoli a postřelí ho i dalšího vojáka. Její vzpoura je však marná. Brenske nařídí, aby byla zastřelena a ostatní byli zplynováni. Rabín Dajem, ušetřený Brenskem, pak zpívá modlitbu nad jejím mrtvým tělem.

Inspirace a adaptace:

• Dílo je inspirováno skutečnými událostmi. První událostí bylo zajetí skupiny židovských podnikatelů na Sicílii v roce 1943. Němci od nich pod záminkou výměny za zajaté důstojníky získali veškerý majetek a poté je zavraždili.
• Postava Kateřiny Horovitzové je inspirována osudem skutečné polské herečky, která při cestě do plynové komory vytrhla německému důstojníkovi zbraň a zastřelila ho. Unikla tak smrti plynem, ale byla okamžitě zastřelena. Lustig tyto dvě na sobě nezávislé události propojil v jednom příběhu.

Zajímavosti:

• Dílo se dočkalo úspěšné filmové i divadelní adaptace.
• Filmovou adaptaci natočil režisér Antonín Moskalyk v roce 1965 podle scénáře samotného Arnošta Lustiga. Film získal několik mezinárodních ocenění, včetně Ceny mezinárodní kritiky na festivalu Prix Italia (1965) a hlavní ceny Zlatá nymfa v Monte Carlu (1966).
• Divadelní adaptace byla v roce 2012 uvedena v rámci festivalu 9bran, přičemž herci hráli přímo na kolejích v dobytčím voze, aby připomněli transporty do koncentračních táborů.

Doplňující informace:

Vysvětlení názvu díla: Název odkazuje na modlitby, které rabín Dajem zpívá mrtvým. Po Kateřinině smrti jí něžně říká „ty má statečná, ty má kurážná“ a zpívá pro ni židovské modlitby.

Stylistické zabarvení slov: zabarvená (apel, diplomatický zástupce, houf)

Citové zabarvení slov: zabarvená (holobrádek, knoflíček)

Dobové zabarvení slov: zabarvéná (vyčpěl)

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou – rozbor díla (2) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Autor: Arnošt Lustig

Přidal(a): ucetni v knihovne

Arnošt Lustig (*1926 – †2011)

• Český židovský spisovatel a publicista světového významu.
• Autor celé řady děl s tématem holocaustu.
• Zažil pobyt v koncentračních táborech Terezín a Osvětim.
• Uprchl z pochodu smrti a následně se skrýval.
• V roce 1968 odešel do Izraele, poté emigroval do Ameriky.

Další díla:

• Démanty noci (1958) – povídková sbírka
• Dita Saxová (1962) – novela
• Nemilovaná: Z deníku sedmnáctileté Perly Sch. (1979) – novela
• Okamžiky s Otou Pavlem (2010) – vzpomínková kniha

Literárně-historický kontext

2. vlna válečné prózy (50. a 60. léta 20. století)

• Poválečná próza z 50. a 60. let 20. století.
• Reakce na 2. světovou válku a holocaust.
• Autoři často uplatňovali vlastní zážitky z koncentračních táborů.

Rozbor díla: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Základní charakteristika:

• Literární druh: Epika
• Literární žánr: Novela (stručnější a tematicky uzavřenější povídka s jednou dějovou linií).

Téma a motivy:

• Zobrazení krutosti války a holocaustu.
• Židovská tematika.
• Cynická hra s lidskou nadějí.

Hlavní myšlenka:

• Kateřinina vzpoura je protikladem k pasivitě ostatních.
• Důraz na psychologickou analýzu bezbranného hrdiny, který se na prahu smrti vzepře a zůstane nezlomen.
• Hrdinové se nacházejí v situaci bezvýchodnosti, beznaděje, ponížení, strachu a ohrožení.
• Kniha neukazuje jen lidské utrpení a ponížení za 2. světové války, ale také problém zla v člověku a otázku, zda v něm lze nalézt sílu, která je schopna tomuto zlu vzdorovat.

Námět:

• Námět: Dílo je inspirováno skutečnou událostí z roku 1943.
• Námět: V Démantech noci autorovi chyběla ženská hrdinka, námětem se tak stal příběh o mladé tanečnici, o které mu vyprávěl kamarád.

Vypravěč:

• Er-forma.
• Jazyk vypravěče je věcný.
• Dochází k prolínání a kombinaci perspektiv a úhlů pohledu jednotlivých postav.

Kompozice:

• Promyšlená a dokonalá kompozice.
• Postupné zvyšování napětí, čtenář od začátku tuší tragický konec.

Jazyk a styl:

• Neorealistický styl, místy se objevuje dokumentárnost.
• Věcné, střízlivé a dramatické podání.
• Působivý a citlivější přístup k nedávné historii.
• Kontrast naděje a reality.
• Vyprávění má na povrchu dojem všednosti.
• Vyprávěcí a popisný slohový postup, precizní popisy.
• Častá přímá řeč, dvojsmysly, mnoho historických faktů.
• Spisovný jazyk.
• Rozlišení povahy postav podle jejich mluvy (např. Bedřich Brenske představuje ztělesněné zlo, ale v zájmu svého úkolu se vyjadřuje kultivovaně a korektně – Hochdeutsch, ačkoliv obsah jeho slov je krutý).

Časoprostor:

• Čas: 2. světová válka.
• Prostor: Vlak, koncentrační tábor Osvětim.

Postavy:

• Kateřina Horovitzová: Mladá, krásná a atraktivní dívka, tanečnice. Byla zajata s celou rodinou a vykoupena Hermanem Cohenem. Zpočátku je naivní, ale ukáže se jako silná hrdinka, která si i před smrtí zachová důstojnost (lze ji přirovnat k antickým hrdinkám, např. Antigoně). Dospívá v okamžiku smrti.
• Bedřich Brenske: Německý důstojník SS. Představuje zosobněné, krystalické zlo. Je důmyslně jednostranný, cynický, bez citu a chladný, přesto si zachovává korektní vystupování. Arnošt Lustig o něm říkal, že zosobňuje veškeré zlo, které za svůj život potkal.
• Herman Cohen: Židovský obchodník a mluvčí skupiny. Mírný člověk, který se ujme krásné Kateřiny.
• Krejčí a rabín Dajem z Lodže: Vedlejší postavy. Zejména na krejčím je demonstrována hrůza tábora (popisy jeho očí, strach). Objevují se ve zlomových okamžicích a pomáhají čtenáři předvídat události a přisuzovat jim správný význam.

Děj:

Nacisté zajali na Sicílii skupinu bohatých podnikatelů s americkými pasy, které převezli do zajateckého tábora do Osvětimi. Zde si mluvčí skupinky židovských podnikatelů Herman Cohen vyžádá na rampě koncentračního tábora krásnou mladou Židovku Kateřinu Horovitzovou, která zrovna odmlouvala svému otci, že ještě nechce zemřít. Brenske Cohenovi umožní její vykoupení a Kateřina se připojí k celé skupině.

V táboře se jich ujímá důstojník SS Bedřich Brenske. Jeho úkolem je vymámit z Židů peníze, které mají uložené na švýcarských kontech. Brenske přislíbí jejich deportaci do USA s tím, že je vymění za vysoké německé důstojníky zajaté na Západě. Cohen i ostatní souhlasí i přesto, že musí uhradit veškeré náklady. V táboře si Cohen nechává šít pro sebe i pro Kateřinu nové šaty od jednoho z vězňů, krejčího.

Skupina vyráží na cestu vlakem se zatemněnými okny a ozbrojenými strážci. Pan Brenske je neustále nutí platit další a další sumy peněz, například za osvobození příbuzných Kateřiny či ostatních. Někteří začínají tušit, že se svobody nedočkají a že jde o podvod. Vzápětí se však musí vrátit zpět. Kateřina totiž neměla pas a americké úřady ji odmítly zapsat do pasu Cohena. V táboře se tedy Kateřina a Cohen nechají oddat. Obřad proběhne na půdě tábora a provede ho rabín Dajem z Lodže, který pracuje v sušárně vlasů. V tuto chvíli Dajem pronese první modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou.

Při obnovené cestě se jeden z židů, pan Rappaport-Lieben, vzbouří. Viděl v táboře německé vojáky, jak mučí děti, a rozpoznal Brenskeho zradu. Brenske ho nechá zastřelit. V následujících chvílích se Brenske snaží vymámit ze zajatců další peníze od Židů i od jejich příbuzných. Když vlak konečně skoro dosáhne přístavu, oznámí jim pan Brenske, že švýcarské úřady požadují, aby se zajatci dezinfikovali a umyli.

Skupina se tedy znovu vrátí zpět do tábora a je odvedena do sprch, což se neobejde bez přihlížení a poznámek strážců. Ve chvíli, kdy německý důstojník v převlékárně Kateřinu ponižuje, nutí ji svléknout se a drze si ji prohlíží, se dívka vzbouří. Vytrhne mu zbraň, zastřelí jej a dalšího důstojníka postřelí. Vzápětí je Kateřina přímo v převlékárně zastřelena strážemi.

Po tomto incidentu jsou ostatní zajatci nahnáni do plynové komory, kde jsou zavražděni plynem (Cyklonem B). Okamžik druhé modlitby za Kateřinu Horovitzovou se odehrává právě u mrtvého Kateřinina těla v sušárně vlasů, kdy se za ni opět modlí rabín Dajem z Lodže.

Inspirace a adaptace:

• Pro postavu Kateřiny se autor mohl inspirovat v antických hrdinkách (např. Antigona).
• Inspirací mu byly hlavně jeho osobní zážitky z koncentračních táborů.
• Úspěšně zfilmováno: Československo, 1965 (režie: Antonín Moskalyk, hrají: Jiří Adamíra, Lenka Fišerová, Martin Růžek, Čestmír Řanda st., Ilja Prachař, Vladimír Ráž a další). Brenske je zde Adamírou představen perfektně.

Zajímavosti:

• Kniha byla velmi úspěšná a v Americe byla navržena na nejvyšší literární cenu. Protože byl však autor pouze emigrant, nemohl cenu dostat.

Úryvek z díla:

Měli bychom mít přece jen alespoň jedinou možnost hovořit s nějakým směrodatným pánem z Mezinárodního červeného kříže,“ šeptal najednou pan Oskar Lówenstein. Měli by také oni sami, jak se mi zdá, projevit určitý zájem, nebo bychom jim to měli připomenout… zcela krátce…“

Jeho hlas zněl úzkostně jako nikdy. Kdesi v spodním proudu tohoto hlasu zněla hluboká dotčenost, a ještě hlouběji křivda. Rappaport-Lieben se díval pohledem člověka, který nenávidí, a znovu řval: „Skončete to hned, nač ještě čekáte. Jakýpak Mezinárodní červený kříž. Zlaté oči, které ho uvidí. Nevěřím. Je to úkladná a loupežná vražda. Tady už neplatí žádné právo! Tady platí jen smrt…“ Možná, že v jeho řevu byla jistá vznešenost, ale nikdo z ostatních příslušníků skupiny, kromě Kateřiny Horovitzové, ji v tom nezaslechl.

Pan Brenske nahlédl do několika oddělení a stoupl si tak, že Kateřina Horovitzová viděla, jaký udělal smutný obličej. Neviděla však jeho ruku, kterou dal pokyn strážím, aby zakročily. Stalo se to uprostřed křiku Rappaporta-Liebena, že i tato loď je šalba a klam a že se na ni nikdy nedostanou, protože jinak by tu vlak tak dlouho nestál, a že nevěří ani tomuto vlaku. Když Rappaport-Lieben křičel, že zažil jiné Německo a že doufá, že i po jeho smrti se Německo pozvedne a očistí z tohoto smetí a že ti, co mu vládnou, jsou zločinci, víčka pana Bedřicha Brenskeho se s nechutí přivřela; strážci vytáhli své pistole a Rappaporta-Liebena zastřelili. Nato se rozestřelo ticho a pan Brenske řekl Hermanu Cohenovi nahlas, aby to všichni slyšeli: „Lituji, že se to stalo, nedal jsem k tomu ani patřičný rozkaz, viděli jste sami, že jsem ani nestačil zakročit, čekal jsem, že se vymluví, byl to snad jenom záchvat. Někdy to přichází z přetlaku dojmů. Opravdu toho lituji. Máte už dopisy a telegramy? Rád bych pokročil v naší věci ke konečnému řešení.“

__PROTECTED_LINK_BLOCK_1__

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou – rozbor díla first appeared on Rozbor-dila.eu.