Pygmalión – rozbor díla k maturitě (3)

Kniha: Pygmalión

Autor: George Bernard Shaw

Rozbor přidal(a): kuky

Vloženo na: Studijni-svet.cz

 

 

 

kon

• Tématika

 

• literární druh
  • sociálně kritické drama

 

• literární žánr
  • satirická komedie, autorem napůl označena jako romantická hra

 

• obsah

Dějství 1. – Dcera (Klára) s matkou (paní Eynsford-Hillová) se večer po divadle schovávají před deštěm pod portikem svatopavelského kostela – kostela Iniga Jonese na zelinářském trhu Covent Garden, a čekají až Freddy sežene taxi. Freddy se vrací s nepořízenou. Před deštěm se jde ukrýt i pouliční květinářka (Líza) v momentě, kdy Freddy právě ochází, narazí do ní, vyrazí jí košík z ruky do bláta, ona jej osloví – ´se ženeš F´rdo? -. a hubuje mu. Matka Freddyho je zvědavá, odkud se Freddy s květinářkou znají a aby se to dozvěděla, koupí si květinu. Květinářka jí řekne, že jej nezná a že tak říká každému. Přichází se schovat i pán (Pickering) a květinářka se mu snaží prodat květinu, vyloudí z něho nějaké drobné. Náhle nějaký čumil upozorní na muže se zápisníkem (Higgins), který si vše píše, proto ho všichni považují za ,, fízla“. Květinářka se hned brání, že neudělala nic špatného a pán se jí zastává, pán se zápisníkem jí říká, ať nevyvádí. Pán se zápisníkem lidem ze shluku, který se kolem nich shromáždil, určuje původ podle mluvy a lidé ho považují tak trochu za divného. Nechápou, jak to dokáže, tak se jim to snaží vysvětlit. Mezitím květinářka stále vyvádí. Dcera s matkou odchází a zbytek davu také. Zůstanou pouze květinářka, pán a pán se zápisníkem. Muži se navzájem představí – muž se zápisníkem  = Henry Higgins, autor Higginsovy univerzální abecedy; pán = plukovník (fonetik) Pickering, autor Hovorového sánskrtu (zkoumal Indii). Padne slovo sázka ve věci květinářky, ale ještě není uzavřena. Muži spolu odchází a květinářka si bere taxík po Freddym do Drury Lane, Andělského dvora. Taxikář ji odveze domů, jímž je velice skromný byt. Když dorazí do svého bytu, zaleze si do postele a přemýšlí, co udělá s výdělkem.

 

Dějství 2. – Druhý den v 11 hodin ve Wimpole Street v Higginsově kanceláři mají setkání Higgins s Pickeringem. Higgins mu dává přednášku o své práci. Paní Pearceová, hospodyně, oznámí, že přišla nějaká mladá žena , Higgins se těší, až si ji zaznamená. Přichází Líza a Higgins je zklamaný. Líza si k němu přišla domluvit hodiny, za které by mu chtěla platit. Konečně se mu představí – Líza Doolittlová. Higgins si z ní utahuje, protože mu za hodiny nabízí jen velmi málo, ale jí se to zdá jako dost. Jejich rozhovor vyslechne přítomný Pickering a prohlásí, že pokud ji Higgins naučí mluvit, uhradí mu veškeré náklady a zaplatí i její hodiny. Higgins se této výzvy okamžitě chytí a už plánuje, že ji musí umýt, převléct, hned jí začne učit, aby za čtvrt nebo půl roku mohla přijít kamkoliv a nikdo nepoznal její nízký původ. Higgins se chová jako nezdvořák a proto se Líza každou chvíli bouří nebo mu pláče, když o ní mluví ošklivě. Snaží se jí zlomit výhodami života s ním (platil by jí taxi, kupoval bonbóny,..), jen aby přistoupila na jeho návrh a nepřemýšlela nad nejistou budoucností. Líza nakonec přistoupí, ale není tím nadšená, odchází s paní Pearceovou do hostinského pokoje s vanou. Líza je z vany celá vylekaná, ale i přesto se nechá vykoupat. / Mezitím se Higgins s Pickeringem baví o tom, jak to bude, Pickering se ujišťuje, že Líza bude nedotknutelná. Přichází za nimi paní Pearceová a upozorňuje Higginse, aby před dívkou neklel a choval se lépe u stolu. Do domu Higginse dorazí Alfréd Doolittle, šel si pro peníze, ale Higgins ho přelstí,. Doolittle tedy dělá, že jí jen přinesl věci, bojí se, aby mu Higgins dceru nevrátil. Jde na Higginse s dohodou, že za Lízu chce 5 liber a Higgins mu je dá. Na odchodu potká Doolittle Lízu ve dvěřích a nepozná ji, až po chvilce, prohodí pár slov a on odchází. Slibuje další návštěvu (jen naoko). Líza čeká na šaty a utíká si je zkoušet. 1. lekce obnáší výslovnost abecedy a už tohle Higginse rozlobí, zlobí se na školní systém (nic ji nenaučili pořádně vyslovovat). Higgins jí vyhrožuje taháním za vlasy a Lízu tím rozbrečí. Pickering je na ni hodný.

 

Dějství 3. – Má proběhnout Lízina první návštěva u Higginsovy matky v domě na Chelsea Embankment. Když tam Higgins přijde, jeho matka se zděsí a posílá ho domu, protože se bojí, že kvůli němu přijde o své přátele. Higgins jí oznámí, že pro ni má práci. V tom přijdou na návštěvu dcera a matka Einsford-Hillovi (jsou to ty ženy od kostela. Odněkud je zná, proto je nucen se s nimi dát do hovoru. Přichází Pickering a v zápětí i Freddy. Higgins je hrubý, přespříliš upřímný a neumí se chovat (=jako slon v porcelánu). Přichází Líza, představování, vše probíhá skvěle. Higgins si konečně vzpomene, kde se s ženami viděl. Povídají si a od počasí se dostanou ke zdraví. Líza se zapomene a začne o své tetě mluvit tak, jak je zvyklá z ulice= faux pas. Na pokyn Higginse se rozloučí a odchází. Když odejde, paní Eynsford-Hillová mluví o tom, že toto bylo moderní až přespříliš, ale Kláře se to líbilo. Freddy byl Lízou okouzlen. Rodina Eynsford-Hillova odchází a v pokoji zůstávají pouze Higgins, paní Higginsová a Pickering. Baví se, jestli Líza prošla a shodnou se, že nikoliv. Začnou se bavit o tom, jak to funguje doma a paní Higginsová je upozorňuje na problém, co s Lízou bude až skončí sázka. Muži si to neuvědomují a ani nechtějí uvědomit. O něco později vezmou Lízu na velkou večerní recepci na velvyslanectví a tam potkají Higginsova bývalého žáka Nepomuka, který se nyní živí jako tlumočník. Všichni si Lízu prohlíží a tlumočník o ní vymýšlí pro hostitele báchorku, že je to maďarská princezna, protože mluví až moc spisovně anglicky. Lízu nikdo neprokoukne a to znamená, že Higgins vyhrál.

 

Dějství 4. – V laboratoři v domě pana Higginse si po návratu z večírku u velvyslance povídají o tom, jak to proběhlo. Pickering je nadšený, Líza mlčí a je strnulá a Higgins je otrávený. Pickering odejde, Higgins chce taky, Líza stále sedí, ale když je Higgins na odchodu, naštve se a hodí po něm jeho pantofle. On se jí ptá, co jí je a ona mu říká, že neví, kam se teď vrátí. On to zprvu nechápe, až po chvíli mu svitne, nabízí jí, že se může vdát, jeho matka by jí mohla někoho najít nebo by jí Pickering mohl koupit květinářství. Líza se ho ptá, co si může nechat a on jí říká, že vše kromě šperků, tak mu je hned dá. On je rozzuřený, ale jí to nevadí, snaží se ho naštvat na maximum jako odplatu. Higgins odejde. Líza jde nahoru, převleče se do vycházkového a jde ven. Tam narazí na Freddyho. Chvíli se spolu baví a on ji začne líbat, pak se objímají. Narazí na ně policista, Freddy řekne, že jsou snoubenci a utečou před policistou. Když se znovu zastaví, Líza mu řekne, že se chtěla utopit v řece, ale teď už ne. POtká je další strážník, opět utečou (strážníci mají vyhánět holky z ulice). Nasednou do taxíku a celou noc projezdí.

 

Dějství 5. – Pickering a Higgins přijdou druhý den do domu paní Higginsové a volají na policii, protože hledají Lízu. Ta už je dávno nahoře. Řeknou paní Higginsové, že Líza zdrhla a ona řekne, že měla právo odejít. Higgins je bez Lízy bezradný. Přijde tam i pan Doolittle (nóbl oděn) a obviňuje Higginse, že ho zničil, protože napsal Američanovi, Ezrovi D. Wannafellerovi, že ví o jednom mravokárcovi. Tím z legrace myslel pana Doolittla. Američan mu tedy odkázal do smrti roční rent, ale jen za podmínky, že bude přednášet o morálce. Vyčítá mu, že teď když se z neho stal pán, tak po něm všichni chtějí peníze. Higgins se bojí, že mu Lízu její otec vezme. Matka mu poví, že Líza je nahoře, Higgins pro ni chce hned jít, ale matka jej zadrží. Vysvětluje jim, že k nim Líza přilnula a oni si jí už pak nevšímali a měli radost, že to mají za sebou, protože to byla otrava. Líza jim chce odpustit a přátelsky se sejít. Pošlou otce na chvíli na balkón, aby si mohli promluvit. Líza sejde do salonu, Higgins s Pickeringem jsou ohromeni, protože působí jako dáma. Líza mluví k Pickeringovi a vše dobré připisuje jemu (to, co se naučila ) a Higginse úmyslně ignoruje. Z balkónu se vrací pan Doolittle a říká dceři, že se dnes žení a jestli ho doprovodí. Svatby se chtějí zúčastní i Pickering s paní Higginsovou. Pickering  chce, aby Líza Higginsovi odpustila. Líza zůstane v pokoji s Higginsem sama a on jí říká, že se nezmění, nedělá rozdíly, ona mu vmete do tváře, že se bez něho obejde, ale on bez ní ne, to jí i sám potvrdí. Přežije to bez ní, ale bude se mu stýskat. Chce, aby se vrátila kvůli kamarádství, ne kvůli tomu, že mu dělala otroka (nosila bačkory a brýle). Vyčte mu, že se nebál, že jí zkomplikuje život (ale pro něho život znamená, dělat potíže). Má se vrátit pro legraci, proto ji sebral. Nabízí jí, že ji adoptuje a odkáže peníze nebo že si ji Pickering vezme. Ona vše odmítá. Navíc se jí dvoří Freddy, Higginse to štve, nemá ho prý podporovat. Od Higginse chce laskavost, chce přátelství, v tom s ní Higgins souhlasí. Opět se začnou hádat, Higgins jí nahání hrůzu, posílá ji do bláta. Ona mu říká, že si vezme Freddyho a bude pracovat jako učitelka pro toho Maďara nebo že si podá inzerát a za 1000 liber naučí každou ženskou to, co on ji. Takhle se Higginsovi  líbí, protože je z ní žena. Přichází paní Higginsová, Higgins s nimi nejde a ještě na Lízu volá, ať to a to zařídí. Je nenapravitelný a ona mu odpovídá, co si bez ní počne a končí tím, že se Higgins směje, že si vezme Freddyho.

 

• Epilog – Vezme si Freddyho, je slabší osobnost než ona. Dostanou 500 liber od plukovníka a navíc jí plukovník nabídne založení květinářství. Moc jim květinářství neprosperuje, proto s e musí po večerech učit ekonomiku. Líze doporučí navštěvovat Londýnskou ekonomickou školu a botanické zahrady v Kew Gardens. Chce se od Higginse naučit krasopis. DO doby než se jim začne dařit, jim plukovník hradí ztráty. Klára přestane být ,,snobkou“ a začne pracovat v krámě s nábytkem.

 

• hlavní téma
  • emancipace žen, autorův útok proti společenským předsudkům, konvencím

 

• vedlejší téma
  • jazyková komika

 

• opakující se motivy
  • proměna

 

• postavy
  • hlavní postavy
  • Henry Higgins- profesor fonetiky, studuje mluvu lidí, žíví se fonetikou; je tak dobrý ve svém řemesle, že dokáže zařadit kohokoliv podle přízvuku do určitého regionu a i místa bydliště; starý mládenec, nemá zdvořilé chování, samolibý, nemá zájem o další osud Lízy, omezen citovým konzervatismem
  • plukovník Pickering – zabývá se výzkumem indických jazyků; poměrně zámožný, velmi dobrý kamarád Higinse; má zdvořilé chování a také po delší době s Lízou soucítí
  • Líza Doolittlová – pouliční květinářka; slušná a pohledná dívka, přirozená, bystrá,emancipovaná, má morální převahu nad světem vyšší společnosti; patří do nejnižší vrstvy obyvatel; díky plukovníkovi a Higginsovi se z ní stane dáma; nakonec má vztah s Freddym
  • vedlejší postavy
  • Freddy – zamilovaný mladík; velmi skromný, naivní; nakonec se ožení z Lízou
  • pan Doolittle – otec Lízy; popelář; dokáže využít situace a vytáhne peníze z plukovníka a Higgense za to, že jim Lízu na nějakou dobu nechá, nemá dobrý vztah z Lízou; nakonec se díky HIgginsovi stane velmi bohatý a i přes jeho původ začne patřit do té nejvyšší společnosti
  • paní Higginsová – matka Higginse; velmi slušná a společenská dáma; je jí líto Lízy a pomáhá jí, protože se nelibí jí, jak sní plukovník a Higgins zacházejí
  • paní Pearceová – hospodyně; hodná starší žena, loajální k Higginsovi, ale zároveň chápe, že Higgins vůči Líze nejedná správně, stará se o všechny v domě

 

• prostředí
  • Děj probíhá na počátku 20. století v měšťanském prostředí soudobého Londýny. V díle je patrná komičnost, která děj oživuje a dělá zábavnějším, ke konci je dílo spíše k zamyšlení ( Co s ní bude dál? Může se někam tedy začlenit ? Zůstane s Higginsem ? Nebo Pickeringem? — vše se dozvídáme až v epilogu).

 

• Kompozice

 

• Členění
  • předmluva, pět dějství a epilog, děj je útržkovitý a málo rozsáhlý

 

• kompoziční princip
  • chronologický (vztah dějových linií – řetězový)

 

• vzájemné spojení jednotlivých tematických částí
  • spíše těsné, protože jednání hlavní hrdinky vždy vychází z toho, co jí život připraví, dokáže se přizpůsobit vlivu okolí

 

• vnitřní výstavba děje
  • úvod – setkání Lízy s Pickeringem a Higginsem
  • zápletka – snaha Lízu změnit v dámu
  • vyvrcholení konfliktu – Líza na návštěvě u paní Higginsové a na večerní recepci u velvyslance
  • zvrat – konec sázka a Lízin útěk z domu Higginse
  • závěr – Lízino usmíření s muži

 

• Jazyk

 

• jazykové prostředky
  • útvary jazyka – spisovný – hovorový jazyk, knižní, nespisovný – obecná čeština (,,fízl“, ,,von“, ,,vopravdickýmu“)
  • slovní zásoba společenské „spodiny“ = chybná výslovnost, délka samohlásek, jiné souhlásky, polykání celých slabik („T’máš ale móresy! ‚va p’géty f’jalek ‚upčený do bláta“)
  • objevují se také nespisovné výrazy (vosvědčení, vobtěžuju…) v kontrastu s jazykem vyšší třídy („Neopovažujte se mě oslovovat.“ nebo „Pane, ty drzé poznámky si nechte laskavě pro sebe.“) = i při zlobě zachování kultivovaného jazyka, vyjadřování
  • obrovský kontrast mezi jazykem „spodiny“ a řečí lidí z vyšší společnosti
  • zajímavost: smetánka chce vypadat modernější a přebírá některé hovorové výrazy (například Klára)
  • burleskní jazyková komika – bohatě odstíněný jazyk ( na rozdíl od ostatních her, kde pouze tlumočí jeho názory), má blízko ke komice Oscara Wilda
  • duchaplná ironie, jízlivost a komika
  • ironie – stylotvorný prvek – prostředek k tomu, aby s vtipem, nadhledem a elegancí bez hořké jízlivosti vystavil kritice špatné vlastnosti lidí, společenské konvence a předsudky, které považuje za hloupé a nebezpečné
  • diskuze o vztazích muže a ženy, o morálce
  • podtext – autor předpokládá spolupráci čtenáře (domýšlení, hodnocení)

 

• stylové rozvrstvení slovní zásoby
  • slova stylově neutrální
  • slova stylově zabarvená – archaismy ( ,,mladíče“),

 

• lexikální prostředky
  • metafora
    • „Ani živá duše.“
  • přirovnání
    • ,,.. připadal jsem si jako medvěd v kleci ..“
  • oslovení/apostrofa
    • ,,miláčku“, ,,drahoušku“, ,,lásko moje“
  • hyperbola
    • ,,Jela jsem taxíkem milionkrát.“

 

• syntaktické prostředky
  • druh vět – jednoduché i souvětí
  • typ vět – tázací, zvolací, oznamovací
  • odchylky od pravidelné větné stavby
    • oslovení/apostrofa
      • ,,miláčku“, ,,drahoušku“, ,,lásko moje“

 

• textové prostředky
  • přímá řeč
    • vtipné dialogy
  • řečnická otázka
    • ,,Byl by stvořen svět, kdyby se jeho stvořitel bál komplikací?“
  • scénické poznámky – vždy na začátku dějství, ale i během něj, dlouhé pasáže s vysvětlivkami

 

• Okolnosti vzniku díla

 

• znalost společensko-historického kontextu
  • Období 1. poloviny 20. století. Ovlivnění literatury světovými válkami. Hospodářská krize („Černý pátek“ New Yorské burzy).
  • Rozpad velkých státních celků na menší (Rakousko-Uhersko).
  • Počátky fašismu a nacismu (2. světová válka), rozvoj komunismu.
  • Vznik nový uměleckých směrů (cubismus, futurismus, expresionismus, dadaismus, surrealismus, vitalismus, civilismus, poetismus, existencionalismus, proletářská literatura, socialistický realismus…).
  • Rozvoj kinematografie (němý film).

 

• znalost literárního kontextu
  • Světová literatura 1. poloviny 20. století, Realismus
  • Orientace na široký okruh čtenářů, Objektivní obraz skutečnosti
  • jeho anglickým současníkem byl John Galsworthy, autor Ságy rodu Forsytů
  • v Německu např.:
    • Bertolt Brecht – Matka Kuráž a její děti
    • Thomas Mann – Buddenbrookové
    • Henrich Mann – Profesor Neřád
  • ve Francii např.:
    • Romain Rolland – Petr a Lucie
    • Antoine de Saint-Exupéry – Malý princ
  • v USA např.:
    • Eugene O´Neill – Smutek sluší Elektře
  • v Italii např.:
    • Luigi Pirandello – Šest postav hledá autora
  • v Rusku např.:
    • Michail Šolochov – Tichý Don
  • ve Španělsku např.:
    • Federico García Lorca – Dům Bernardy Albové
  • v Čechách např.:
    • Jiří Mahen – Jánošík
    • Kafka – Proces
      • + autoři ztracené generace – Hemingway, Faulkner, Steinbeck, Fitzgerald

 

• život a dílo autora
  • životopis
    • Narodil se 26. 7. 1856 v Dublinu v Irsku a zemřel 2. 11. 1950 v Ayot St. Lawrence v Hertfordshire v Anglii.
    • George Bernard Shaw byl anglický dramatik irského původu, nositel Nobelovy ceny za literaturu.
    • George Bernard Shaw se narodil v protestanské rodině. Jeho otec byl těžký alkoholik a neúspěšnýobchodník s obilím. Pozitivní vliv měla na něho jeho matka, která byla zpěvačkou. Po jejím rozchodu s otcem přijel Shaw za ní do Londýna a 30 let se do Irska nevrátil.
    • Vzdělání získával G. B. Shaw samostudiem v knihovně Britského muzea a kromě toho navštěvoval filozofické a politické přednášky.
    • Byl členem Fabiánské společnosti, která usilovala o nastolení socialismu parlamentní cestou, nikoliv revolucí. Jeho literární vývoj ovlivnily výrazné osobnosti např. filozof H. Bergson, hudební skladatel R. Wagner, norský dramatik H. Ibsen a četba Marxova Kapitálu.
    • Jako přesvědčený socialista navšívil Rusko, ale přednášel i v Jižní Africe a v USA.
    • Psal články o hudbě do časopisu Sršeň (The Hornet) a vzdělával se jako samouk v knihovně Britského muzea, mimo jiné četbou partitur Richarda Wagnera (německý hudební skladatel) a děl Karla Marxe (německý filosof), jehož myšlenky o třídním boji arevolučním poslání nepřijal. Propagátor Henrika Ibsena.
    • Přednášky amerického ekonoma Henryho George jej přivedly k reformnímu socialismu. A proto založil roku 1884 Fabiánskou společnost, která šířila teorii fabiánského socialismu. Její členové odmítali násilí, obzvlášť Marxovy myšlenky o nastolení socialismu revolučním bojem, připravovali porážku kapitalismu pomocí postupných reforem a parlamentní cestou.
    • Roku 1898 se Shaw oženil s Charlottou Payne-Townsend. Bezdětné a celkem šťastné manželství skončilo Charlottinou smrtí v roce 1943, otřeseno bylo pouze v roce 1914 Shawovou láskou k herečce Stelle Campbell.
    • V roce 1925 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu.
    • Rozsáhlá tvorba Georga Bernarda Shawa (napsal na padesát her) patří do zlatého fondu anglické literatury.
    • Je považován za zakladatele moderního anglického dramatu.
    • B. Shaw se stal tvůrcem sociálně diskusní komedie, uvedl na scénu dramatickou debatu, hledící na ústřední myšlenku hry z různých pohledů.

 

• díla
  • divadelní hry
    • Domy pana Sartoria
    • Záletník
    • Živnost paní Warrenové
    • Válka a hrdina
    • Candida
    • Osudový muž

 

• próza
  • Nespolečenský socialista
  • Povolání Cashela Byrona
  • Láska mezi umělci
  • Nerozvážný sňatek
  • Nezralost
  • Politika pro každého

 

• Vliv díla

 

• literární inspirace
  • Shaw byl ve své době známou osobností, intelektuální autoritou. Rozpaky však vyvolala jeho návštěva SSSR (1936) a jeho nekrtitický obdiv Stalina.
  • K popularitě Pygmalionu nepochybně přispěla jeho muzikálová verze My Fair Lady (1956) v režii F.Loewa.
  • Určitý vliv také nacházíme ve Vančurově hře Josefina (hra je oslavou renesanční individuality proti středověké závislosti na kolektivu a nejrůznějších společenských skupinách a institucích – církvi, rodině, cechu, společenské vrstvě; vliv této hry se projevuje napříč celými dějinami)
  • Shaw tento příběh přenesl do Anglie své současnosti a už tohoto napětí mezi antickou reminiscencí a moderním světem vytěžil řadu skrytých i méně skrytých vtipů a narážek.
  • Došlo k přeměně ústředního tématu – místo mýtu o všemocné lásky je tématem aktuální problematika ženské emancipace a v širším kontextu otázka lidské důstojnosti.
  • Námět : Publius Ovidius Naso – Proměny – řecké a římské báje, pověsti a legendy, ve kterých se vypráví o proměně člověka ve zvíře, rostlinu, kámen, vodu, hvězdu a pod. a o různých nadpřirozených změnách bytostí a věcí.
  • Pygmalion – mladý sochař vytesá ženu dle svých představ, prosí bohy o oživení sochy, jeho přání je vyslyšeno.
  • Název upomíná naantický mýtus o kyperském sochaři Pygmalionovi, který vyřezal ze slonové kosti tak krásnou dívku, že se do ní zamiloval a uprosil bohyni lásky Afroditu, aby jí vdechla život. Shawovým moderním Pygmalionem je londýnský profesor fonetiky Henry Higgins, který uzavře se svým přítelem plukovníkem Pickeringem sázku, že naučí ušmudlanou pouliční květinářku Lízu Doolittleovou výslovnosti vznešené dámy.

 

 

• divadelní adaptace
  • Tato satira (1912)představy společenských tříd byla hrána nejprve roku 1913 ve Vídni, v Berlíně a v Praze
  • Tiskem vyšla roku1915.
  • Když byla uvedena roku1914 v Londýně, šokovala tehdejší diváky šťavnatým zaklením bloody arse z úst hlavní hrdinky (doslova zatracená prdel), dosud na anglickém jevišti neslýchaným.
  • My Fair Lady (1956)
    • USA
    • muzikál

 

• filmové adaptace
  • Pygmalion (1935)
    • Německo
    • režie: Erich Engel
  • Pygmalion (1936)
    • Nizozemsko
    • režie: Ludwig Berger
  • Pygmalion (1938)
    • Velká Británie
    • režie: Anthony Asquith
    • obsazení: Leslie Howard, Wendy Hillerová
  • My Fair Lady (1964)
    • USA
    • režie: George Cukor
    • obsazení: Rex Harrison, Audrey Hepburnová
    • úspěšné zfilmování amerického muzikálu podle Shawovy komedie Pygmalion
  • The Opening of Misty Beethoven (1976)
    • USA
    • režie: Radley Metzger
    • obsazení: Jamie Gillis, Constance Money
    • pornografická variace Pygmalionu

 

• Ukázka
  • a) na začátku

FREDDY : Řek jsem něco? Už jdu, už jdu. ( Rozevře deštník a vystřelí směrem ke Strandu, srazí se však s květinářkou, která utíká před deštěm, a vyrazí jí košík z rukou. Oslnivý záblesk, a po něm rachot hromu, doprovází tento incident )

KVĚTINÁŘKA : ‚se ţeneš, F’rdo? Č’m na cestu, mlouši!

FREDDY : Promiňte. ( Odběhne )

KVĚTINÁŘKA ( sbírá rozházené květiny a rovná je zpátky do košíku ) : T’máš ale móresy! ‚va p’géty f’jalek ‚upčený do bláta. ( Usedne na patu sloupu a po pravici dámy si třídí květiny.Žádná romantická kráska to není. Moţná je jí osmnáct, možná dvacet, ale sotva jí bude víc. Na hlavě má černý slamáček, který uţ dlouho odolává londýnskému prachu a popílku a do styku s kartáčem přišel málokdy nebo vůbec ne. Její vlasy by naléhavě potřebovaly umýt; jejich myší barva bude sotva od přírody. Na sobě má ošoupaný vypasovaný černý kabátek, který jí jde skorem aţ po kolena. Pod ním hnědou sukni a zástěru z hrubé látky. Šněrovací boty jsou nadranc. Bezpochyby je tak čistá, jak jen si to může dovolit; ale v porovnání s přítomnými dámami je hrozná špindíra. Tvářičku nemá o nic horší, ale rozhodně by se dala vylepšit, a také návštěva u zubaře by jí prospěla )

MATKA : Dovolte prosím, jak to, ţe znáte mého syna jménem?

KVĚTINÁŘKA : Jó, ťbyl tea váš synáček, jo? Tvám tea něco pov’m, jo, k’byste ho vyc’povala ‚ko řádná máma, ‚k by neňčil ‚bohý holce kvítí a pak nesdrch besplaceni. ‚slipa to teť zatáhnete? (Na tomto místě je třeba pokusu zachytit její ţargón bez pomoci fonetické abecedy s omluvou zanechat pro nebezpečí nesrozumitelnosti )

DCERA : Ani nápad, mami! To zrovna!

MATKA : Dovol mi to, Kláro. Nemáš drobné?

DCERA : Ne. Nejmenší mám šestipenci.

KVĚTINÁŘKA ( v naději ) : Já vám toho tipla rozměním, miospaní.

 

• a) ke konci

HIGGINS ( v zoufalém hněvu ) : Kde jsem ksakru zase nechal ty bačkory? ( Objeví se ve

dveřích )

LÍZA : ( popadne bačkory a ze všech sil mu jednu po druhé háže na hlavu ) : Tady máte ty svoje bačkory! A tady! Koukejte si je obout a co nejdřív se v nich přerazit!

HIGGINS ( ohromen ) : Co vás to – ? ( Jde k ní ) Co je s vámi? Vstaňte. ( Zvedne ji ) Stalo se

něco?

LÍZA : ( bez dechu ) : Vám – nic. Přece jsem vám vyhrála sázku. To vám stačí. Na mně přece

nezáleží.

HIGGINS : Vy že jste mi vyhrála sázku! Vy! Brabenče jeden drzá! Já jsem ji vyhrál. Proč jste

po mně hodila bačkorama?

LÍZA : Protože jsem vám chtěla rozbít nos. Nejradši bych vás zabila, vy sobče jeden. Proč jste

mě nenechal na ulici, proč jste mě odtamtud tahal? Teď si říkáte zaplať pámbu, ţe je po všem

a že ji tam můžu zase hodit, co? ( Křečovitě si svírá prsty )

HIGGINS ( se na ni dívá s chladným podivem ) : Holka je přeci jenom nervózní.

( Líza tlumeně vykřikne zuřivostí – instinktivně mu vletí nehty do tváře. Higgins ji chytne za zápěstí.)Ale copak? Schovejte drápky, kočičko. Co se to opovažujete, vylévat si na mně svou mizernou náladu? Sednout a ticho! ( Hrubě ji hodí na pohovku ) .