Pygmalion – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Pygmalion

Autor: George Bernard Shaw

Přidal(a): Kristyna

 

George Bernard Shaw (*1856 – †1950)

• Anglický dramatik, prozaik, divadelní kritik a esejista irského původu.
• Narodil se do chudší protestantské rodiny v Dublinu. Matka byla zpěvačka, otec neúspěšný obchodník s obilím a alkoholik, který se o syna příliš nestaral.
• V roce 1876 odjel za matkou do Londýna.
• Působil jako žurnalista pro hudební časopis Sršeň a věnoval se hudební, divadelní, literární a výtvarné kritice (např. pro časopis The World).
• Byl samouk, vzdělával se v knihovně Britského muzea.
• Obdivoval norského dramatika Henrika Ibsena, zakladatele realistického dramatu.
• V roce 1884 založil se S. J. Webbem Fabiánskou společnost, prostřednictvím které šířil myšlenky o svrhnutí kapitalistického systému nenásilnou, parlamentní cestou pomocí řady reforem.
• V roce 1898 se oženil s Charlottou Payne-Townsendovou.
• Měl několik neúspěšných pokusů o politické uplatnění a podporoval SSSR.
• V roce 1925 získal Nobelovu cenu za literaturu.
• Je považován za zakladatele moderního anglického dramatu, psal sociálně diskusní komedie a pomocí svých her kritizoval společnost.
• Psal také prózu o hudbě, politice a ženské emancipaci.

 

Další díla:

• 5 románů (1879–1883) – pouze jeden byl otištěn v časopise (hlavní hrdina je mladý rebel, který porušuje soudobá společenská pravidla).
• Hry utěšené a neutěšené (1893) – dobová dramata (např. Domy pana Sartoria, Živnost paní Warrenové, Candida). Tématem je sexuální přitažlivost ovlivněná mocí peněz.
• Tři hry pro puritány (1901) – historická dramata (Pekelník, Obrácení kapitána Brassbounda, Caesar a Kleopatra – parodie na Shakespearovo dílo Antonius a Kleopatra, namířeno proti idealizujícímu pojetí velké lásky).
• Svatá Jana – historická hra.

 

Literárně-historický kontext

Světová literatura počátku 20. století, realismus a moderní drama

• Dílo vzniklo na počátku 20. století (napsáno 1912, poprvé hráno 1913).
• Odráží měšťanské prostředí tehdejšího Londýna a poukazuje na rozvrstvení společnosti.
• Rozvoj moderního dramatu, které se odklání od tradičních romantických klišé a zaměřuje se na sociální kritiku a diskusi.

 

Rozbor díla: Pygmalion

Základní charakteristika:

• Literární druh: Drama.
• Literární žánr: Sociálně kritické drama, satirická komedie.
• Slohový útvar: Scénář.

 

Téma a motivy:

• Emancipace žen.
• Třídní rozvrstvení společnosti.
• Kontrast jazyka, života, chování a zvyků mezi nižší a vyšší třídou.

 

Námět:

• Námět: Název Pygmalion odkazuje na pověst o řeckém sochaři, který vytvořil sochu tak krásnou, že se do ní zamiloval a přemluvil bohyni Afroditu, aby jí dala řeč a život.
• Námět: Inspirace dílem Proměny (řecké a římské báje a pověsti) – přeměna člověka.

 

Kompozice:

• Hra je rozdělena do 5 dějství.
• Chronologická kompozice.

 

Jazyk a styl:

• Psáno formou dialogů.
• Hovorová řeč a dialekt (londýnská spodina).
• Využití scénických poznámek.
• Archaismy (např. milostpaní).
• Ironie, komika a sarkasmus.

 

Časoprostor:

• Londýn, měšťanské prostředí.
• Počátek 20. století.

 

Postavy:

• Líza Doolittlová: Mladá prodavačka květin z nejnižší sociální třídy s velmi špatnou angličtinou. Velmi afektovaná, emocionální, přirozená, otevřená a zmatená. Je zvyklá se o sebe sama postarat. Velmi učenlivá a přirozeně chytrá. V průběhu díla se zcela promění její vystupování, mluva, jazyk i společenské postavení a stane se z ní krásná dáma.
• Henry Higgins: Vášnivý fonetik, který dokáže rozeznat obrovské množství dialektů. I přes své vzdělání, inteligenci a původ v nejvyšší společnosti má své osobité, pro jeho třídu zcela netypické, neslušné a arogantní chování. Někdy se zdá, že je zcela bez emocí a jediné, na čem mu záleží, je fonetika. Díky tomu je také starý mládenec.
• Plukovník Pickering: Higginsův přítel, který se zabývá studiem indických jazyků. Je velmi bohatý, má dobré vystupování ve společnosti. Pociťuje soucit s Lízou. Má dobré srdce.
• Freddy: Mladík, jehož matka (paní Eynsford-Hillová) je vychována ve Velkodámském parku, což v Anglii znamenalo velmi dobré společenské postavení. Freddy je nešikovný a není příliš schopný se o sebe postarat. Vášnivě se zamiluje do Lízy.
• Pan Doolittle: Otec Lízy, z nejnižší třídy. Neprojevuje o Lízu žádný zájem. Je velmi volnomyšlenkářský, rád pije a baví se. Pracuje jako popelář. Má rád svůj život, protože je nezávislý a může si dělat, co se mu zachce. Díky náhodě zdědí velikou sumu peněz, díky nimž se dostane do vysoké společnosti, kde se stane velmi oblíbeným kvůli svým moralistickým názorům.
• Paní Higginsová: Matka Henryho. Skutečná viktoriánská dáma. Velmi hodná, inteligentní, vkusná. Higginsův ženský ideál.
• Paní Eynsford-Hillová: Matka Freddyho a Kláry, má dobré vychování, chce si udržet své společenské postavení, ale k tomu nemá dostatečné finanční prostředky.
• Klára: Dcera paní Eynsford-Hillové, neumí se chovat ve společnosti, chce být oblíbená, ale nejde jí to, tak se všem vnucuje.

 

Děj:

Děj začíná pod portikem kostela sv. Pavla na tržnici Covent Garden, kde se mnoho lidí schovává před deštěm. Tam se také poprvé potká nepříliš vzhledná a zanedbaná květinářka Líza s mužem se zápisníkem, profesorem Higginsem. Dostanou se do malé hádky ohledně Líziných nářeků. Při odjezdu Higgins pocítí, že by měl květinářce dát nějaké peníze a nebýt tak lakomý. Hodí jí tedy hrst mincí. Poté Higgins s plukovníkem odjíždí taxíkem. Líza má radost a rozhodne se, že pojede jako dáma také taxíkem.

Pickering a Higgins se zabývají fonetikou, když jim do domu přijde návštěva. Je to květinářka Líza. Za Higginsem přijde s prosbou, jestli by ji nemohl vyučovat fonetiku, samozřejmě za peníze, které od něj předešlý den dostala. Higgins se chvíli rozmýšlí a pak se s plukovníkem vsadí, že ji budou vyučovat a udělají z ní do půl roku prvotřídní dámu. Nejdříve spálí její staré šaty, umyjí ji a nově ošatí, ubytují ji u sebe v domě a tím celá přeměna začíná.

Po nějakém čase vezme Higgins Lízu, nyní slečnu Doolittlovou, do společnosti ke své matce. Tam se Líza poprvé seznámí s Freddym, který se do ní okamžitě zamiluje.

Zanedlouho proběhne den D, neboli zkouška, jak Líza uspěje ve společnosti. Higgins s plukovníkem ji předvedou na plesu ve vybrané společnosti. Všichni jsou oslněni Lízinou krásou a někteří ji dokonce pokládají za maďarskou princeznu. Tím Higgins vyhraje sázku a úkol je splněn.

Když se vrátí zpět domů, Higgins ukáže svou bezcitnost a řekne, že je rád, že mají celou tuto sázku za sebou. Líza je tím dotčena, hodí Higginsovi na hlavu bačkory a uteče spolu s Freddym, který na ni shodou okolností čeká před domem.

Líza, Higgins, plukovník a zbohatlý pan Doolittle se sejdou u paní Higginsové, kde se Líza schovávala. Jdou společně na svatbu panu Doolittlovi. Líza zjistí, že není Higginsovi zcela lhostejná. V doslovu si Líza s Freddym otevře květinářství a žijí částečně na Pickeringův účet. Líza tajně miluje Higginse, i když ví, že spolu nikdy nebudou žít. Všichni se schází jako přátelé a žijí spokojený život, každý podle svého vkusu.

 

Inspirace a adaptace:

• Muzikál My Fair Lady (1956) – text A. J. Lerner, hudba F. Loewe.
• Divadelní hra Pygmalion – nejprve uvedena ve Vídni, Berlíně a Praze roku 1913, roku 1914 v Londýně, tiskem vyšla roku 1915. V Praze se premiéra konala 11. 12. 1913 v Národním divadle. Inscenace v překladu Václava Koška a v režii Karla Muška a Miloše Nového dosáhla 73 repríz. V roli Lízy se vystřídaly Jana Kronbauerová, Anna Sedláčková a Lída Sudová. Profesora Higginse hráli Miloš Nový a Richard Schlaghammer. Plukovníka Pickeringa Karel Hašler, Miloš Nový a Alexandr Třebovský. Alfreda Doolittla Jan Hurt, Jaroslav Vojta a Jan Horyna.
• Filmové zpracování Pygmalion (Německo, 1935) – režie: Erich Engel, hlavní role: Jenny Jugo, Gustaf Gründgens, Anton Edthofer.
• Filmové zpracování Pygmalion (Velká Británie, 1938) – režie: Anthony Asquith, Leslie Howard, hlavní role: Leslie Howard, Wendy Hiller, Wilfrid Lawson.
• Filmové zpracování Pygmalion (Velká Británie, 1981) – režie: John Glenister, hlavní role: Twiggy, Robert Powell, Mona Washbourne.

 

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.