Kniha: Hordubal, Povětroň, Obyčejný život
Autor: Karel Čapek
Rozbor přidal(a): Sašenka
Vloženo na: Studijni-svet.cz
Autor – Karel Čapek
Byl český spisovatel, intelektuál, novinář, dramatik, překladatel a fotograf. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové, odkud musel (po odhalení jím organizovaného protirakouského spolku) přestoupit na gymnázium v Brně. Vystudoval Filosofickou fakultu UK v Praze, poté studoval filosofii v Berlíně a Paříži. Pro svou nemoc nebyl odveden do armády a nemusel bojovat v první světové válce, přesto byl touto válkou velmi ovlivněn. Působil jako redaktor v několika časopisech: Národních listech, Nebojsa, Lidových novinách. Z Národních listů odešel v roce 1921 na protest proti vyloučení svého bratra z redakce a proti politickému (protimasarykovskému) směřování listu. Byl také dramaturgem i režisérem Vinohradského divadla a prvním předsedou Československého PEN klubu. Za ženu si vzal herečkou a dlouholetou přítelkyní Olgou Scheinpflugovou. Mnichovská dohoda a po ní následující kapitulace znamenaly pro Karla Čapka zhroucení jeho dosavadního světa a osobní tragédii. Po vzpamatování se z prvotního šoku se snažil o ospravedlnění vládních a prezidentových kroků v situaci, která dle Čapka nenabízela jiná ospravedlnitelná řešení. Jako nemístné viděl v tehdejší situaci hledání viníků. Snažil se svou činností zabránit rozdělení národa a usiloval o jeho jednotu. Po abdikaci prezidenta Beneše se však stal jediným viditelným symbolem první republiky a často plnil roli „obětního beránka“. Součástí této kampaně se tak stávaly nejen četné urážlivé anonymní dopisy a telefonáty, ale i vytloukání oken Čapkova domu apod. V reakci na útoky na svou osobu zveřejnil v Lidových novinách úvahu Jak to bylo, kde se pokusil vysvětlit své aktivity v roce 1938. Poslední tři roky svého života prožil ve Staré Huti u Dobříše. Dnes je zde jeho památník. Zemřel na plicní edém několik měsíců před plánovaným zatčením gestapem. Byl pohřben na vyšehradském hřbitově v Praze.
V dílech K. Čapka se uplatňuje individualistický přístup, a z toho vyplývající uznávání silných jedinců, neuznává jednoznačnou pravdu, ale pouze pravdu z pohledu jednotlivce. Jeho dílo samozřejmě také ovlivnila první světová válka a později blížící se druhá světová válka.
Další autorova díla:
Válka s mloky, R.U.R., Matka
Žánr
novela
Bližší zařazení
– vydáno roku 1933
– meziválečná literatura
– další autoři:
Karel Poláček, Antoine de Saint Exupery, Eduard Bass
Charakteristika díla
– tzv. noetická trilogie
– noetika – filozofická disciplína zabývající se lidským poznáním
– každý člověk vidí pohled na svět jinak
– kolik je lidí, tolik je pravd – každý soudí pravdu podle svých zkušeností a úhlu pohledu
– díla spojuje pouze noetika, jinak nemají nic společného
– Hordubal je napsán podle skutečné události
– u Hordubala se dá pozorovat, že čím víc se blížíme ke konci knihy tím je vše uspěchanější
– začátek knížky je rozvleklý a naopak popis soudu na konci je až přehnaně zrychlený a osekaný
– v textu celkem znatelně chybí výpověď Polany jež by mohla dát knize úplně jiné světlo
Hordubal
– Hordubal bere za správnou práci orání s krávami na poli
– Štěpán považuje za správné chovat koně, jelikož se na nich lépe zbohatne
– o Polaně nevíme, jestli byla krásná jak tvrdí Hordubal, nebo byla ošklivá a kostnatá jak tvrdí ostatní
Povětroň
Život umírajícího je rekonstruován lidmi, kteří o něm nic nevědí, a každý z nich do osudu pacienta, aniž by si to uvědomil, vkládá část sebe samého.
– Básník vidí v zraněném někoho kdo žil na místě o kterém on sám často sní – o Antilách. Považuje ho za někoho kdo ztratil paměť aby zraněnému zůstala jeho tajemnost. Na konci příběhu si zraněný vzpomene kdo je, ale básník to stejně neprozradí, jen vylíčí jaký život měl plus minus předtím.
– Sestra vypráví sny ve kterých se zraněný zjevuje. Zraněný je zamilován do dívky, jenže díky své nevyzrálosti od ní uteče. Také v jejím případě je na příběhu trocha tajemna jelikož ve snu se jí neukazuje tvář zraněného, pouze jakási přilba připomínající obvazy.
– Jasnovidcovo vyprávění je nejchaotičtější. Popisuje spíše vnitřní rozpoložení zraněného a ne jeho příběh. Některé věci, které básník nebo sestra považují za důležité on bere za věci které jsou naprosto bezvýznamné. Například dívky považují sestra i básník za důležitou součást života zraněného, jasnovidec pouze na dotaz jestli měl zraněný dívku odpovídá, že měl.
Obyčejný život
Člověk nad hrobem se nejdříve rozhodne sepsat svůj obyčejný život. Během psaní ale zjišťuje, že nebyl pouze tím obyčejným člověkem, ale byl složen z jednotlivých částí jenž každá chvilku byla tou hlavní. Postavami v něm byly: obyčejný život, ten s lokty, hypochondr, romantik, básník, hrdina, žebrák, zkažený člověk mající rád chlípnost a části složené z toho co přejal od matky a otce.
Hlavní postavy
Hordubal – pracovitý, miluje svou manželku a proto přehlíží její očividnou nevěru, zklamaný přístupem ženy, dcery i vesnice poté co přijede, trošku prostoduchý, hodný, slaboch
Polana – nevěrná, sobecká, chladná, vypočítavá, nejspíše ošklivá, těhotná se Štěpánem
Štěpán – chytrý, namyšlený, peněz chtivý, přížívník
Hafie – dětsky naivní, nejradši má Štěpána, hlavní svědek u soudu, bojí se Hordubala
Doba děje
za 1. republiky
Místo děje
Podkarpatská Rus, obec Krivá
Tématický plán
Celkové téma: rozdíl mezi soudem za vraždu a nevěrou, kterou může soudit jenom Bůh
Hlavní téma: nevěra
Vedlejší téma: vražda Hordubala
Kompoziční plán
počet částí: 3 části dělené na kapitoly (1. část – pohled Hordubala, 2.- vyšetřovatelů, 3. – soudu)
postup: chronologický
ich forma + er forma
Jazykový plán
Jazyk
spisovná čeština, anglické výrazy, anglismy, latina, zastaralé výrazy
Figury a tropy
personifikace – koně počínají tančit
hyperbola – je zlostí celý žlutý
epiteton – Hafie stříbrně zašeptala
metafora – obloha je jakási zaprášená
Věty
vnitřní monology, dialogy, jednoduché věty
