Bílá nemoc – rozbor díla k maturitě

» Novinka 🔥 Rozbor této knihy máme také jako video! 🎞️🎬 «

Kniha: Bílá nemoc

Autor: Karel Čapek

Rozbor přidal(a): Petra K.

Vloženo na: Studijni-svet.cz

Autor: Karel Čapek (1890–1938)

Český prozaik, dramatik, publicista, překladatel, kritik, intelektuál a fotograf.
Působil také jako filozof, byl důsledný demokrat a humanista, čímž si získal mnoho politických nepřátel (zejména v kruzích nastupujícího fašismu).
Byl politicky a společensky silně angažovaný, stal se hlavním představitelem a mluvčím české kultury v meziválečném období.
Narodil se v Malých Svatoňovicích (Podkrkonoší) do rodiny lékaře.
Měl úzký vztah se svými sourozenci – bratr Josef (malíř a spisovatel, ilustroval řadu jeho knih) a sestra Helena (napsala o nich vzpomínkovou knihu Moji milí bratři).
Jeho manželkou byla herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová.
Studoval filozofii v Praze, ale také v cizině (Berlín, Paříž).
Počátkem 20. let působil jako režisér a dramaturg v Divadle na Vinohradech.
Byl významným redaktorem Lidových novin, kde proslul svými sloupky (krátký, vtipný a aktuální text tištěný kurzívou – Čapek je považován za jeho tvůrce v české žurnalistice) a fejetony.
Pojilo ho blízké přátelství s Tomášem Garriguem Masarykem (vydal knihu Hovory s T. G. Masarykem).
Stál u zrodu skupiny „Pátečníci“ – šlo o volné sdružení umělců, politiků a intelektuálů, kteří se pravidelně scházeli v Čapkově vile na Vinohradech vždy v pátek a diskutovali o politice, kultuře a společenských událostech (účastnil se i T. G. Masaryk).
Měl velkou zálibu v cestování, ze kterého těžil ve svých četných cestopisech (např. Výlet do Španěl, Italské listy, Anglické listy).
Jeho dalšími koníčky byla práce na zahradě (kniha Zahradníkův rok) a hluboký vztah ke zvířatům (kniha Měl jsem psa a kočku, Dášeňka čili život štěněte).
Zemřel na zápal plic o Vánocích roku 1938, jen několik dní před plánovaným zatčením gestapem. Tím unikl koncentračnímu táboru, kde později zahynul jeho bratr Josef.
Je pohřben na Vyšehradském hřbitově v Praze.

Jazyk a styl tvorby (Plán jazykový autora):

Měl mimořádně osobitý styl, který byl založený na virtuózním zvládnutí a bohatosti češtiny.
Vyznačoval se srozumitelným vyjádřením, smyslem pro jemný humor a bezprostředností výpovědi.
Měl sklon k hovorovosti, často hromadil synonyma pro přesnější odstínění významu a záměrně využíval prvků hovorového i obecného jazyka, aby postavy zněly přirozeně a lidsky.

Příklady dalších autorových děl:

Povídky: Trapné povídky (filozofická próza, zabývá se relativismem a teorií poznání pravdy). Povídky z jedné a z druhé kapsy (obsahují detektivní zápletky a logické vysvětlení případů, známou postavou je komisař Mejzlík, ústředním motivem je hledání spravedlnosti).
Romány: Noetická trilogie (Hordubal, Povětroň, Obyčejný život) – zabývá se otázkou noetiky, tedy možností poznání člověka a reality. Válka s mloky (satirická alegorie, vědecko-fantastické rysy, silné varování před nacismem). Krakatit (utopický román, prvky sci-fi, motiv zneužití ničivého vynálezu). Továrna na absolutno.
Drama: R.U.R. (fantasticko-umělecká hra o umělých lidech robotech; poprvé zde zaznělo slovo „robot“, které vymyslel bratr Josef). Matka (autorova poslední divadelní hra, silné protifašistické a protiválečné varování).
Další tvorba: Kniha apokryfů (nové, netradiční a často ironické zpracování tradičních historických či biblických témat).

Literárně-historický kontext

Česká meziválečná literatura (1. polovina 20. století):

Spadá konkrétně do takzvaného demokratického proudu české literatury (autoři spojení s Lidovými novinami, blízcí myšlenkám T. G. Masaryka a pragmatismu).
Po 1. světové válce dochází v české literatuře k výrazné diferenciaci autorů – rozštěpila se jak v oblasti názorové, tak tematické (levicová avantgarda, katoličtí spisovatelé, ruralisté atd.).
Ve 20. letech byla patrná převaha menších prozaických žánrů (povídky, reportáže, sloupky).
Ve 30. letech naopak dominovaly rozsáhlejší útvary, zejména romány a románové cykly, čímž próza získala dominantní postavení. V závěru 30. let literatura silně reaguje na hrozbu nastupujícího nacismu a blížící se druhé světové války.

Související spisovatelé a směry:

Karel Poláček: český prozaik, humorista a novinář židovského původu, spojený s Lidovými novinami. Bylo nás pět, Okresní město.
Eduard Bass: český prozaik, humorista a novinář, autor zábavných a populárních románů. Klapzubova jedenáctka, Cirkus Humberto.
Jaroslav Hašek: představitel legionářské a satirické literatury (Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války).
Vladislav Vančura: představitel avantgardní a imaginativní prózy, mistr archaického jazyka (Rozmarné léto, Markéta Lazarová).
Světoví autoři reflektující válku a totalitu: George Orwell (Farma zvířat, 1984), Erich Maria Remarque (Na západní frontě klid).

Rozbor díla: Bílá nemoc

Základní charakteristika literárního díla:

Literární druh: Drama (v příběhu jsou obsažené dialogy a monology, dílo je určeno pro jevištní provedení).
Literární žánr: Činohra s prvky tragédie (novodobý divadelní útvar bez hudebního doprovodu. V popředí je charakter hrdinů, tematická pestrost, vážné spory mezi postavami a společenské problémy v autorově pojetí. Má nevyhnutelný tragický závěr).
Literární směr: Demokratický proud meziválečné literatury. Jde o silně protinacistické a protiválečné vizionářské drama.
První knižní vydání a premiéra divadelní hry se uskutečnily ve stejném roce – 1937 (premiéra proběhla 29. ledna 1937 ve Stavovském divadle v režii Karla Dostala s Hugo Haasem v hlavní roli dr. Galéna).

Téma a myšlenka díla:

Téma: Úpadek společnosti, nesmyslnost války a odpor proti fanatičnosti, diktátorským režimům a zvrácené touze po moci. Nese silnou myšlenku nutnosti celosvětového míru.
Základní myšlenka: Varování před nastupujícím nacismem. Čapek stvořil vizionářské dílo, které předpovědělo zkázu, kterou způsobí diktátoři zaslepení vidinou expanze.
Ústřední konflikt: Jádrem je konflikt mezi doktorem Galénem a diktátorem Maršálem – jde o střet jedince a obrovské mocenské společnosti. Boj ideálů demokracie (míru, lidskosti) s ideály diktatury (války, nadvlády).
Konflikt utopie a reality: Střet dvou velkých ideálů. Na jedné straně stojí mravní ideál všelidské humanity, demokratické svobody, světového míru a úcty ke každému lidskému životu (Galén). Na straně druhé stojí dynamický ideál moci, nadvlády a expanze, pro který je násilí vítaným prostředkem a lidský život je jen bezcenným nástrojem k dosažení cílů (Maršál).
Galénova smrt na konci je demonstrací osamělosti jeho idejí, zdůrazněním jejich ryzosti, velikosti, ale zároveň utopické zranitelnosti vůči fanatickému davu.
Mravní rozpor u Galéna: Galén je šlechetný, ale odmítá pomáhat všem lidem – aplikuje tezi, že „účel světí prostředky“ (považuje za lepší, když zemře pár bohatých na bílou nemoc, než aby zemřely statisíce nevinných lidí ve zbytečné válce).

Motivy a znaky díla:

Bílá nemoc (Čengova nemoc): Symbolizuje příznak hlubokého mravního rozvratu lidstva a metaforu pro samotný fašismus, který lidstvo požírá zevnitř. Jde o pandemii podobnou lepře (malomocenství) – na těle se objevují necitlivé bílé skvrny a tělo se začne časem zaživa rozpadat. Nemoc je nevyléčitelná a postihuje primárně starší generaci (lidi nad 45 let, kteří válku řídí a schvalují, zatímco mladí v ní mají umírat).
Davové chování: Motiv zfanatizovaného davu, který ztrácí vlastní rozum a slepě následuje svého vůdce do záhuby.
Generační konflikt: Téma patriarchismu a koloběhu ukázané skrze úvodní rozhovor anonymní rodiny (Otec, Matka, dcera, syn). Ukázka toho, jak obyčejní lidé odlišně vnímají válku a strach z nemoci.

Ústřední postavy:

Doktor Galén (přezdívaný doktor Dětina) – Představitel individuálního odporu (požaduje zastavit válku pod pohrůžkou odepření léku). V oblibě má prosté a chudé lidi, za jejichž život a zdraví denně bojuje. Je skromný, tichý, humanista a pacifista. Na pohled působí komicky a neprůbojně, ale uvnitř je charakterní, ušlechtilý, neústupný, silný a pro svůj cíl až nemilosrdný. Mír miluje proto, že by jako lékař (a veterán se zkušenostmi z předchozí války) nesnesl další pohled na krev a zkázu. Moc nemluví, spíše jedná; jeho hlavním spojencem pro dosažení cíle je paradoxně smrt a strach nemocných. Jméno dostal podle slavného antického řeckého lékaře Galéna.
Maršál – Typický příklad fašistického diktátora (zřetelná paralela na Hitlera). Je vlastenec, útočný, tvrdý válečník, stratég, militarista a hlavní strůjce války. Nehodlá se vzdát vítězství za žádnou cenu. Působí bezohledně, nelidsky a žene ho touha po moci a nadvládě. Fanaticky věří ve své „božské“ poslání vést a vyhrát válku. Až po svém vlastním onemocnění bílou nemocí se hroutí a uvědomuje si skutečnou cenu lidského života.
Baron Krüg – Vedoucí výroby válečných zbraní. Představuje typ bezohledného magnáta a kapitalisty, který profituje na válce a financuje ji. Ve skutečnosti je ale velmi zbabělý. Po zjištění, že má bílou nemoc, se převlečen za chudáka vydává za Galénem, ten ho ale pozná a odmítá ho léčit, dokud nezastaví výrobu zbraní. Baron žádá Maršála o možnost splnění Galénovy podmínky, protože se děsí smrti, ale Maršál nesouhlasí. Baron situaci neunese a ze zoufalství se ve své kanceláři zastřelí.
Dvorní rada profesor Sigelius – Pracuje jako přednosta na Lilienthalově klinice, je to typický představitel kariéristické inteligence. Zrazuje své lékařské poslání (slib, že bude léčit všechny stejně), podlézá novinářům, miluje slávu a jde mu především o zalíbení se veřejnosti a elitám. Je autorem zrůdné myšlenky izolování nakažených nemocných v ostře hlídaných táborech, kde by byl každý pokus o útěk trestán zastřelením.
Maršálova dcera (a její snoubenec Pavel Krüg) – Zastupují mladší, poměrně kladnou generaci. Dcera na konci přemlouvá otce k přijetí Galénovy podmínky míru, protože o něj má lidský strach. Maršál nakonec souhlasí, ale záchrana už nestihne přijít včas.
Anonymní rodina (Otec, Matka) – Představují typickou maloměšťáckou rodinu. Otec je příkladem patriarchismu, těší se z toho, že kvůli bílé nemoci umírají jeho starší nadřízení a on bude moci v práci povýšit. Jejich postavy dokreslují atmosféru sobeckosti v tehdejší společnosti.

Kompozice díla:

Dílo je členěno na 3 akty (jednání), které se dále dělí na jednotlivé obrazy (scény).
Jednotlivé akty nejsou číslovány, ale mají své vlastní názvy a částečně odlišné obsazení postav, které se postupně propojují.
Kompozice je převážně chronologická, ale využívá i paralelní uspořádání (v díle se proplétá a prolíná několik dějových linií – linie politické moci s Maršálem, linie lékařská s Galénem a Sigeliem, a linie obyčejné společnosti s anonymní rodinou).

Jazykové prostředky a stylistika:

Čapek využívá neutrální spisovný jazyk, který je na klinice doplňován o odbornou lékařskou terminologii v latině (což zvyšuje autenticitu nemocničního prostředí).
Celá hra je vystavěna jako zřejmá alegorie. Maršál = paralela na Adolfa Hitlera, jeho mocnost = nacistické Německo; malá země, kterou chce agresivně zničit = Československo.
Ostrý kontrast v komunikaci: na jedné straně věcné, tiché a racionální dialogy Galéna, na druhé straně uřvaná demagogie, propaganda a plamenné proslovy mocných (Maršál, Sigelius).
V textu se často objevují pomlky v promluvách, postavy si skáčou do řeči, doplňují se a jednotlivé repliky na sebe plynule navazují, což dodává dialogům velkou živost a dynamiku.
Silná gradace děje, která nevyhnutelně spěje k tragickému konci.

Časoprostor:

Prostor: Fiktivní nejmenovaný stát v Evropě (diktatura), s jasnými narážkami na hitlerovské Německo. Děj se odehrává v pracovnách vůdců a na klinice.
Čas: Fiktivní, přesně neurčený čas, ale koresponduje se současností autora (30. léta 20. století před vypuknutím 2. světové války).

Dějová linie:

Ve světě řádí záhadná pandemie tzv. bílé nemoci (Čengova nemoc). Na těle se objevují bílé skvrny, tělo se postupně rozpadá. Nemoc postihuje pouze lidi starší 45 let a všichni lékaři, i vědecké kapacity, jsou proti ní naprosto bezmocní.

Jediný dr. Galén, nenápadný a skromný lékař chudých, vyvine účinný lék. Své úspěšné pokusy by si rád plošně ověřil, a proto přichází za přednostou státní kliniky, dvorním radou Sigeliem. Ten ho nejprve s pohrdáním odmítá (vadí mu i to, že Galén je původem Řek), ale když zjistí, že Galén kdysi pracoval u věhlasného zakladatele kliniky prof. Lilienthala, půjčí mu k pokusům chudinský pokoj č. 13. Galénovi se daří pacienty zázračně léčit.

Když se o velkých úspěších dozví vůdce státu, Maršál, přijede na kliniku. Dvorní rada Sigelius před ním, i před novináři, bere všechny zásluhy za léčbu chladnokrevně na sebe. Galén se o návštěvě dozvídá až u východu z nemocnice a veřejně před novináři oznámí šokující zprávu: jako jediný zná složení léku, ale tajemství nikdy nevydá, dokud Maršál a všichni vládci světa nepodepíší trvalou mezinárodní mírovou smlouvu.

Maršál o této podmínce slyší, ale kategoricky ji odmítá. Je fanatikem a válka pro něj znamená víc než život občanů. Galén ho varuje, že nemoc může postihnout i jeho, ale Maršál je hluchý. Nemocí se brzy nakazí baron Krüg, majitel zbrojovek a Maršálův hlavní dodavatel. Žádá Galéna o záchranu, ten ho ale odmítne vyléčit, dokud nezastaví zbrojení. Maršál přerušení zbrojení nedovolí a baron Krüg se v bezvýchodné situaci raději sám zastřelí.

Krátce nato Maršál vyhlásí útok na sousední malý stát, čímž začíná válka. Při svém plamenném projevu k davu si ale na prsou nahmatá bílou, necitlivou skvrnu – nakazil se. Po dlouhém vnitřním boji a naléhání své dcery a jejího snoubence (mladého Krüga) si uvědomí svou smrtelnost. Pro svou záchranu je ochoten vzdát se výbojů a přistoupit na Galénovu podmínku. Vnukne si myšlenku, že zavedení míru je vlastně jeho novým božským posláním.

Telefonicky žádá Galéna o pomoc. Doktor se k němu okamžitě vydává s kufříkem plným ampulí zázračného léku. Před Maršálovým palácem však probíhá masová demonstrace, zfanatizovaný dav oslavuje válku a provolává válečná hesla. Galén se snaží projít a křičí, že válka nesmí být, musí být mír. Dav ho kvůli tomu označí za zrádce a zbabělce. Vznikne potyčka, při které je Galén sražen k zemi a zuřivým davem ubit k smrti. Jeho kufřík je zničen a ampule s lékem zašlapány do země.

Nastává finální tragický paradox – Galén sice dokázal zlomit diktátora a přesvědčil vůdce o míru, ale vzápětí je ušlapán tím samým obyčejným lidem, za jehož záchranu celou dobu bojoval. Tajemství léku umírá s ním a lidstvo tak vydáno napospas válce i nemoci.

Reakce na dílo, okolnosti vzniku a vliv díla:

Hlavním motivem k napsání této naléhavé hry byla probíhající občanská válka ve Španělsku a Čapkova bytostná potřeba varovat celou Evropu před rozpínavostí fašismu a válečným konfliktem.
Ihned po premiéře se hra stala senzací a velmi rychle byla přeložena do řady jazyků.
Ještě v roce svého vydání (1937) byla úspěšně zfilmována. Nezapomenutelný československý film Bílá nemoc zrežíroval Hugo Haas, který v něm ztvárnil i hlavní roli doktora Galéna (Maršála hrál Zdeněk Štěpánek). Film je považován za jedno z nejlepších děl naší kinematografie.
Dílo je svou podstatou nadčasové a aktuální i pro dnešní diváky (téma dezinformací, fanatismu i pandemie). Dočkala se stovek divadelních zpracování u nás i ve světě (např. moderní představení hostujícího Divadla Rity Jasinské či Divadla Na Prádle).