Kniha: Strakonický dudák aneb Hody divých žen
Autor: Josef Kajetán Tyl
Rozbor přidal(a): mlynar
Vloženo na: Studijni-svet.cz
Literární druh a výrazová forma
Literární žánr
- Dramatická báchorka= divadelní pohádka
Historicko-společenský kontext
- 3. fáze NO (1830-1848), doba mezi revolucemi, literatura se sbližuje se životem lidí, proniká romantismus
Literární kontext
- -vlastenecké, lidovýchovné a sociální
- K. J. Erben-Kytice, Prostonárodní písně a říkadla
- -konflikt jedince a společnosti, tragičnost osudu, touha po ideálech, marnost nadějí
- Karel Hynek Mácha-Máj, Marinka, Pouť krkonošská
Informace o autorovi
- – dramatik, herec-ochotník, novinář, spisovatel, překladatel, organizátor kulturního života, autor české státní hymny
- – nejvýraznější osobnost českého divadla ve 30. a 40. letech 19. století
- – narozen v Kutné Hoře
- – rodiče mu brzy zemřeli, vychovala ho teta
- – studoval gymnázium v Praze a v Hradci Králové
- – zde se seznámil s V. K. Klicperou, bydlel v jeho domácnosti
- – nedokončil studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy
- – po studiích živil se doučováním
- – byl členem Hilmarovy kočovné společnosti, kde se seznámil se svojí budoucí manželkou Magdalenou
- – po dvou letech se vrátil do Prahy, pracoval jako účetní pěšího pluku
- – ve volném čase hrál divadlo a psal do novin
- – byl redaktorem časopisu Jindy a nyní, který se změnil na Květy české, později na Květy; vydával časopisy Vlastimil a Pražský posel
- – pokusil se založit časopis pro vesničany Selské noviny, byly zakázány
- – r. 1833 založil Kajetánské divadlo na Malé Straně (členy byli K. H. Mácha a K. Sabina)
- – r. 1834 poprvé zazněla jeho píseň Kde domov můj ve hře Fidlovačka ve Stavovském divadle
- – r. 1835 založil ochotnickou společnost, hráli česky ve Stavovském divadle
- – byl nazýván „miláček národa“ za své kulturní aktivity pro český národ
- – držitel ceny Matice české, jako první český spisovatel vydával své sebrané spisy
- – jeho tvorbu kritizoval K. H. Borovský, zdál se mu příliš romantický a sentimentální
- – během bachovského absolutismu byl zrušen český soubor Stavovského divadla, byl propuštěn a odešel z Prahy
- – byl zadlužený, nezvládal uživit rodinu
- – r. 1851 odešel ke kočovnému divadlu
- – předčasně zemřel ve 48 letech na tuberkulózu v bídě v Plzni
Další díla
- Fidlovačka- drama ze současnosti
- Jan Hus-historické drama
- Paličova dcera- činohra
Výňatek
DOROTKA: Ha, tu je! Švando, je to pravda, co se již po celém městě roznáší, budeš si brát princeznu?
ALENOROS: Kdo je ta dívka?
VOCILKA: Nešťastná osoba, královská milosti! My ji živíme z outrpnosti i s tímto člověkem – ale musíme je držet pod zámkem.
ALENOROS: Proč to?
VOCILKA: Protože mívají divoké nápady.
DOROTKA: Švando!
VOCILKA: Ta myslí někdy, že je zakletá princezna, – a tu by si ráda mého pána namlouvala, a tenhle dobrák se drží za hrozného muzikanta!
KALAFUNA: I ty!
DOROTKA: Švando! A ty to trpíš? Ty necháš o mně tak mluvit? – o mně, ježto jsem z lásky k tobě tichý domov opustila – od hrobu otce svého odešla
Zasazení výňatku do kontextu díla
- Úryvek se odehrává asi ve třetí čtvrtině, kdy do zámku přijde Dorotka s Kalafunou. Tam najdou Švandu před princeznou. Díky Vocilkovi je král nechá vyvést ze zámku, a nakonec dá Švandu zavřít do vězení princeznin snoubenec Alamir.
Hlavní myšlenka
- Hlavní myšlenka je podle mě ta, že se lidé nemají vzdát lásky nebo vztahů na úkor peněz a lesku kterým vábí svět. Je zde zdůrazněno i vlastenectví a síla věrnosti.
Námět (inspirace)
- Tyl se inspiroval báchorkou ze Strakonic o dudákovi, který hrál pod šibenicí.
Časoprostor
- čas je neurčitý, místo-Strakonice a daleké kraje
Děj (stručně!!!)
Příběh vypráví o muzikantovi Švandovy, který hraje na dudy. Ale protože je chudý a nemůže si vzít za ženu svou milou, odchází do světa vydělat peníze. Když usne v poledne nedaleko domova pod stromem, přijde k němu jeho matka Rosava. Ona je polednice poprosí lesní panny, aby mu začarovaly dudy, aby hrály všem pro radost. Rosava si také vyprosí povolení od královny lesních panen, aby mohla Švandu chránit ve světě. Královna Lesana svolí, ale Rosava se mu nesmí prozradit.
Švanda ve světě vydělá spoustu peněz, ale neumí s nimi hospodařit, takže nemá stále nic. Jednou v hostinci potká krajana Vocilku, který je peněz chtivý a nabídne se, že bude Švandovi dělat sekretáře.
Jednoho dne je Švanda pozván do paláce, aby rozveselil princeznu. Té se hudba líbila a nabídne Švandovi svou ruku. V tom se v paláci objeví houslista Kalafuna, který doprovází Švandovu milou Dorotku, která se vydala Švandu hledat do světa. Ale Švanda se k nim nezná a Vocilka je nechá vyvést z paláce a oni se vrací domů. Zanedlouho se v paláci objeví snoubenec princezny a Švandu dá zavřít do vězení. Tam se mu ukáže Rosava a vyvede ho z vězení, ale za trest, že se prozradila královna ji pošle mezi divé ženy. Když se Švanda vrátí domů Dorotka ho už nechce a oba jsou nešťastní. Na prosbu Rosavy jde Dorotka Švandu zachránit na šibeniční vrch, kde ho mají divé ženy utancovat. Švanda tam jde s Vocilkou, který mu chce ukrást kouzelné dudy. Když se Švanda dostane do kola divých žen, na poslední chvíli ho zachrání Dorotka svou nevinností. Švanda se Dorotce omluví a slíbí, že se polepší a ona mu odpustí. Pro pravost Dorotčiny lásky odpustí Lesana Rosavě a přijme ji zpět jako polednici.
Kompozice
- chronologická
Vypravěč / lyrický subjekt
- Vypravěč není, protože je to drama.
Postavy (hlavní, vedlejší – charakteristika)
- Švanda-dudák, kterého zaslepí touha po penězích. Je kladná postava, ale příliš se nechává ovlivnit druhými. Je také lehkovážný, ale v jádru dobrý člověk.
- Dorotka-Švandova milá poctivá, věrná a laskavá.
- Vocílka-český krajan, chtivý, šidí Švandu, je necitlivý a touží jen po zisku
- Rosava-polednice, Švandova matka, která je ochotná vzdát se čehokoli pro svého syna
- Lesana-panovnice nad lesními pannami, nevěří lidským citům a lidem
- Kalafuna-strakonický houslista, doprovází Dorotku do světa, dobrotivý a ochotný, Švandův přítel
Vypravěčské postupy
- Dialog, er- forma, přímá řeč
Veršová výstavba, rýmová schémata
- Lesní panny mluví ve verších, které jsou převážně sdružené, někdy střídavé.
Jazykové prostředky
- Outrpnost- nářeční použití slova útrpnost
- Děravý svět- metafora
- Přiletěla pověst- personifikace
- Víly mluví ve verších, vesničané nespisovně a podle nářečí, na zámku se mluví vznešeně (ve 3. osobě)
Tropy a figury
- Elipsa- já měl v kolíbce (jsem)
- Apoziopeze- Až tedy přijde domů-
- Ironie- Půjde pro vodu s cedníkem
Okolnosti vzniku díla
- Vývoj a tvorba k národní hrdosti.
Aktuálnost díla
- Dílo je určené době obrození, ale i přes to se z díla můžeme poučit nebo si připomenout, že kde se mají lidi rádi jdou věci snáz, ale když se začnou přátel a lásky zbavovat kvůli penězům, slávě atd., tak na to prázdné místo nikdy nepřijde nic lepšího.
Přijetí díla kritikou, společností
- Toto dílo bylo velice uznávané, pochválil ho i Borovský, který byl Tylův odpůrce.
