Kniha: Bílá nemoc
Autor: Karel Čapek
Rozbor přidal(a): Marstr11
Autor: Karel Čapek (1890–1938)
- Je jednou z nejvýznamnějších osobností české literatury, jelikož se jako jeden z prvních českých spisovatelů výrazně prosadil v zahraničí a byl dokonce několikrát navržen na Nobelovu cenu za literaturu.
- Byl to všestranný prozaik, dramatik, překladatel, novinář a filozof.
- Narodil se jako nejmladší ze tří dětí (starší bratr Josef a sestra Helena) roku 1890 v Malých Svatoňovicích.
- Od roku 1917 pracoval jako redaktor Národních listů, později (od roku 1921) se stal pevnou součástí redakce Lidových novin.
- Zemřel náhle na zápal plic o Vánocích roku 1938 v Praze, čímž těsně unikl zatčení gestapem.
Vztah k dílu:
- V tomto díle se autor názorově ztotožňoval s hlavní postavou doktora Galéna, jelikož sám Karel Čapek aktivně vystupoval proti fašismu, diktatuře a varoval před válkou.
Další díla:
- R.U.R. (fantastické drama o robotech).
- Krakatit (utopický román o zneužití vynálezu).
- Válka s mloky (alegorický a satirický román, varování před rozpínavostí fašismu).
- Povídky z jedné a z druhé kapsy (soubor povídek s detektivní zápletkou a logickým řešením).
- Ze života hmyzu (alegorické drama, společné dílo bratří Čapků).
Literárně-historický kontext
- Dílo bylo vydáno roku 1937, v době, kdy v Evropě hrozil bezprostřední konflikt (před vypuknutím 2. světové války).
- Dílo se řadí do pátého (závěrečného) období autorovy tvorby, které se vyznačuje silným antifašistickým postojem a obavou o osud národa.
- Z literárního hlediska se jedná o českou meziválečnou literaturu, konkrétně o její demokratický proud.
Rozbor díla: Bílá nemoc
Základní charakteristika literárního díla:
- Literární druh: drama
- Literární žánr: tragédie (protifašistické drama)
Téma a myšlenka díla (Tematická výstavba):
- Hlavní myšlenka díla: Dílo důrazně upozorňuje na vzkvétající fašismus a na samotné nebezpečí a absurditu války. Dochází zde k ústřednímu konfliktu demokratických a humanistických idejí (ztělesněných Galénem) proti kruté vojenské diktatuře (ztělesněné Maršálem).
- Hlavní téma: Hledání a distribuce léku proti nevyléčitelné nemoci a snaha obyčejného člověka zastavit globální válku.
- Symbolika v díle:
- Bílá nemoc (Morbus Tshengi) = symbol pro nacismus, úpadek společnosti a „nemoc mysli“.
- Maršálova země = nacistické Německo.
- Malá země, proti které se útočí = Československo.
Časoprostor a vypravěč:
- Místo děje: Děj se odehrává v nejmenované (blíže neurčené) zemi, ve které se střídá několik prostředí (klinika, Maršálův palác, dům obyčejné rodiny).
- Čas děje: V době, kdy se schyluje k propuknutí ničivé války (paralela k 30. létům 20. století).
- Vypravěč / Kompozice: Jelikož jde o drama, vypravěč zde chybí. Celé dílo je psáno formou živých dialogů a scénických poznámek.
Hlavní postavy:
- Dr. Galén (přezdívaný doktor Dětina): Vynálezce léku proti bílé nemoci. Byl laskavý, pomáhal chudým, ale zároveň působil velmi naivně, když doufal, že jako jednotlivec dokáže vydíráním zastavit válku a čelit zfanatizovanému davu. Zastánce demokracie a humanismu.
- Maršál: Krutý diktátor. Je fanaticky zaslepen válkou, touží po moci a myslí jen na svou slávu a „historické poslání“. Neštítí se obětovat vlastní lid. Teprve po vlastním nakažení bílou nemocí na prahu smrti mění svůj postoj.
- Baron Krüg: Majitel obrovských zbrojních závodů a Maršálova pravá ruka. Financuje válku a stejně jako Maršál touží po úspěchu, penězích a moci. Po nakažení ho ovládne strach ze smrti, ale z pudu sebezáchovy nedokáže jít proti Maršálovi.
- Profesor Sigelius: Ředitel místní státní nemocnice (kliniky). Chce být slavný, touží po úspěchu a přízni mocných. Snaží se přivlastnit si zásluhy za nalezení léku proti bílé nemoci.
Dějová linie:
Děj se odehrává v nejmenované zemi, ve které propukla smrtelná epidemie tzv. bílé nemoci (Morbus Tshengi). Ta se vyznačuje bílými skvrnami na těle a postupným rozkladem nakaženého; kde se skvrna objeví, tam tělo zcela znecitliví.
Na místní lékařské fakultě a klinice profesora Sigelia žádný z lékařů neví, jak proti zákeřné nemoci bojovat. Objeví se však nenápadný dr. Galén, který tvrdí, že objevil účinný protilék. Doktor Galén však začne léčit výhradně nemajetné a chudé pacienty, protože ti nemohou ovlivnit a zastavit rozbíhající se válku, kterou chystá vládce země, Maršál. Galén svůj postoj sdělí novinářům s jasným vzkazem: dokud se válka nezastaví a neuzavře se mír, nevydá recept na lék proti chorobě mocným a bohatým. Galén se každého svého pacienta vyptává, zdali nemá nějaký podíl na blížící se válce.
Zákeřná nemoc postihne i barona Krüga, který je majitelem obrovských zbrojařských závodů a dodavatelem zbraní pro Maršála. Vydá se proto za Galénem v převleku za chudáka, ale lékař ho pozná a vyžaduje po něm okamžité zastavení výroby zbraní a propagaci míru. Krüg jde prosit Maršála o zastavení války, aby mohl dostat lék. Maršál to rázně odmítne, protože se válka kvůli jednomu člověku rušit nebude. Zoufalý Krüg se následně raději ve své kanceláři zastřelí, aby nemusel snášet bolestivé utrpení z nemoci.
Krátce nato začne Maršál svůj fanatický proslov z balkonu k lidu, ve kterém vybízí k útočné válce. Během exaltovaného bušení do prsou však zjistí, že na kůži nic necítí – nahmatal bílou skvrnu a ví, že je zle. Nákazu na něj přenesl baron Krüg, když si na rozloučenou potřásli rukou.
Maršál po vnitřním boji a na naléhavé doporučení své dcery mění svůj postoj. Nechá k sobě zavolat doktora Galéna s tím, že přijímá jeho podmínky – zastaví válku a uzavře mír, pokud ho doktor vyléčí. Doktor Galén tedy s kufříkem plným léku spěchá za Maršálem k jeho paláci. Cestou se však musí prodrat přes zfanatizovaný dav mladých lidí, kteří skandují proválečná hesla. Galén křičí, že žádná válka být nesmí. Rozvášněný dav, který netuší, že má Galén u sebe záchranu pro jejich vůdce, ho označí za zrádce a brutálně ho ušlape k smrti. Kufřík s lékem je rozdupán.
Dílo končí tragicky – Maršál sice chtěl stáhnout vojska, ale pomoc i lék jsou nenávratně zničeny zfanatizovaným lidem, kvůli kterému Galén celou dobu bojoval.
Jazykové prostředky a stylistika:
- Dílo je psáno kultivovaným spisovným jazykem.
- Text se skládá z živých dialogů s rychlým spádem a je doplňován o detailní scénické poznámky (popisující pohyby či tón hlasu herců).
- V textu se objevují odborné latinské názvy (např. Morbus Tshengi pro označení bílé nemoci), což dodává klinickému prostředí na důvěryhodnosti.
- Hojně se využívají metafory, častá oslovení a občasné prvky hovorového jazyka či nářečí (pro odlišení společenských vrstev – např. mluva obyčejných lidí versus vznešená mluva diktátorů a doktorů).
