Kniha: Evžen Oněgin
Autor: Alexandr Sergejevič Puškin
Přidal(a): nikol
Alexandr Sergejevič Puškin (*1799 – †1837)
- Alexandr Sergejevič Puškin je nejvýraznější představitel ruského revolučního romantismu a je považován za zakladatele moderní ruské literatury.
- Román ve verších Evžen Oněgin, který psal v letech 1823–1833 a dokončil v Boldinu, patří k jeho vrcholným dílům.
Další díla:
- Ruslan a Ludmila (poema)
- Poltava (poema)
- Měděný jezdec (poema)
- Piková dáma (novela)
- Kapitánská dcerka (novela)
- Boris Godunov (drama)
- Malé tragédie (drama)
- Mnich Volnost (lyrická báseň)
- Rusalka (lyrická báseň)
- Pohádka o zlatém kohoutovi (pohádka)
Literárně-historický kontext
Ruský romantismus
- Romantismus vznikl jako reakce na rozpor mezi realitou a humanistickými ideály Velké francouzské revoluce, jako je boj lidu za svobodu, volnost a vlastenectví.
- Klíčovými rysy jsou návrat k přírodě, rozvoj individuality a důraz na city, fantazii a vůli.
- Základem děl je romantický hrdina, který je ve sporu se společností a jehož život často končí tragicky.
- Typickými žánry romantismu jsou balada, pohádka, román a poéma.
Další autoři:
- Michail Jurjevič Lermontov
- Karel Hynek Mácha
- Josef Václav Frič
- Karel Jaromír Erben
- George Gordon Byron
- Percy Bysshe Shelley
- Victor Hugo
- Stendhal
- Edgar Allan Poe
Rozbor díla: Evžen Oněgin
Základní charakteristika:
- Literární druh: lyricko-epické dílo (s převahou epiky)
- Literární žánr: veršovaný román
Téma a motivy:
- Téma: Nenaplněná láska Evžena a Taťány v rozporuplném prostředí Ruska v 19. století. Dílo zachycuje život tehdejší smetánky a vyjadřuje Oněginovu ztracenost, pohrdání společností a jeho vysoká očekávání.
- Motivy: Neopětovaná láska, zrazené přátelství, hledání smyslu lidského života, loučení se s mládím, obraz aristokratické společnosti, touha po šťastném životě.
Hlavní myšlenka:
- Příběh člověka, který je obětí sebe sama, své nudy a zbytečnosti v tehdejší společnosti.
Vypravěč:
- Autor vystupuje jako subjektivní vypravěč, který často vstupuje do děje, komentuje ho a jako pozorovatel promlouvá přímo ke čtenáři.
- V dialozích postav je použita přímá řeč.
Kompozice:
- Dílo je psáno chronologicky, ale využívá zrcadlovou kompozici založenou na protikladech a kontrastech (např. odmítnutí Taťány Oněginem a později Oněgina Taťánou).
- Román je členěn do 8 hlav, přičemž každá je uvedena citací známé osobnosti.
- Je psán tzv. oněginskou strofou, která má 14 osmislabičných nebo devítislabičných veršů s pravidelným schématem rýmů.
- Děj na sebe plynule navazuje, ale je prokládán dlouhými popisy krajiny a autorskými odbočkami.
- Dílo kombinuje prvky romantismu (nešťastná láska, individualismus hrdiny), realismu (kritika společnosti, popis prostředí) a klasicismu (popisy krajiny).
Jazyk a styl:
- V originále je dílo psáno hovorovou ruštinou, český překlad je ve spisovné češtině s občasnými francouzskými slovy, typickými pro tehdejší aristokracii.
- Autor hojně využívá kontrasty : Taťána vs. Olga, Oněgin vs. Lenský, město vs. vesnice.
- Styl je velmi subjektivní, autor často vstupuje do děje, používá dlouhé popisy krajiny a dialogy.
- V knize se objevují četné literární narážky a odkazy na jiné autory a díla.
Básnické prostředky v díle:
- Řečnická otázka: „A co třpyt krásy od toalet? Co schůzky v zákulisí? Balet? Co vzkazy pro primadonu?“
- Poetismy: např. *luna* (básnický výraz pro měsíc).
- Nedokončená výpověď (aposiopese): „Nu a …….“
- Důvěrná slova: např. „miláčku“.
- Personifikace: „a z nich zima zas vykouzlila sníh“.
- Anafora: „tak dbalé na věrnost i čest, / tak přesné v řeči očí, gest, / tak postoupené vznešeností, / tak prosté sebemenších vin“.
- Přirovnání
- Zvukomalba
Časoprostor:
- Děj se odehrává na počátku 19. století na ruském venkově a v aristokratických salonech Petrohradu a Moskvy.
Postavy:
- Evžen Oněgin: Vzdělaný a schopný šlechtic, který je však znuděný a přesycený společenským životem, připadá si zbytečný. Je pesimistický a s ženami si jen pohrává. Poté, co v souboji zabije svého přítele Vladimíra, je nešťastný a odjíždí.
- Taťána Larina: Velmi citlivá, romantická až naivní, upřímná, hloubavá a skromná dívka. I když má tragický osud v lásce, nevzdává se a drží se svých morálních zásad.
- Vladimír Lenský: Pravý opak Oněgina. Je to mladý, idealistický snílek, básník, vášnivý a romantický. Oněginův přítel.
- Olga Larina: Mladší sestra Taťány. Je veselá, energická a společenská, ale také povrchní a lehkovážná.
Děj:
Mladý šlechtic Evžen Oněgin, znuděný životem petrohradské smetánky, odjíždí na venkovské sídlo, které zdědil. Zde se seznámí s mladým básníkem Vladimírem Lenským, který ho představí rodině Larinových. Do Oněgina se zamiluje starší ze sester, romantická a citlivá Taťána. Napíše mu upřímný dopis, ve kterém se vyznává ze svých citů. Oněgin ji však chladně odmítne. Později na plese u Larinových Oněgin z rozmaru flirtuje s Taťáninou sestrou Olgou, snoubenkou Lenského. Žárlivý Lenský ho vyzve na souboj, ve kterém je Oněginem zabit. Oněgin poté odjíždí a cestuje po Rusku. Po několika letech se v Petrohradě znovu setkává s Taťánou, která je nyní vdaná za staršího generála a stala se váženou dámou ve společnosti. Tentokrát se do ní zamiluje Oněgin a píše jí dopis. Taťána ho sice stále miluje, ale odmítá ho, protože je vdaná a nechce porušit manželský slib. Oněgin tak zůstává sám se svou nenaplněnou láskou a zbytečností.
Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.
