Kniha: Pygmalión
Autor: George Bernard Shaw
Přidal(a): Sašenka
George Bernard Shaw (*1856 – †1950)
- George Bernard Shaw byl irský dramatik, kritik a esejista, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1925. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších dramatiků 20. století. Jeho díla jsou charakteristická satirou, kritikou společenských předsudků a institucí, inteligentním humorem a propracovanými dialogy.
Další díla:
- Živnost paní Warrenové
- Caesar a Kleopatra
- Svatá Jana
Literárně-historický kontext
Pozdní realismus
- Dílo bylo vydáno v roce 1915.
- Řadí se do literatury 1. poloviny 20. století, konkrétně do období pozdního realismu v anglické literatuře, který se často prolíná se satirou a sociální kritikou.
Další autoři:
Rozbor díla: Pygmalión
Základní charakteristika:
Téma a motivy:
- Hlavní téma: Ženská emancipace a kritika společenských vrstev.
- Motivy: Převýchova Lízy, sázka, proměna člověka, jazyk jako nástroj sociální mobility, láska, lidská důstojnost, střet společenských tříd.
Hlavní myšlenka:
- Hlavní myšlenkou je, že společenské postavení a původ neurčují skutečnou hodnotu člověka. Shaw kritizuje povrchnost společnosti, která soudí lidi podle vnějších znaků, jako je mluva a oblečení, a zdůrazňuje, že důležitější je charakter a vnitřní síla jedince.
Vypravěč:
- Jelikož se jedná o drama, dílo nemá vypravěče. Děj je zprostředkován prostřednictvím dialogů postav a scénických poznámek.
Kompozice:
- Počet částí: Hra je rozdělena do pěti dějství (aktů), doplněných o autorovu předmluvu a doslov.
- Kompoziční postup: Děj je uspořádán chronologicky.
Jazyk a styl:
- Autor využívá kontrastu mezi různými jazykovými rovinami:
- Nespisovný jazyk: Líza a její otec zpočátku mluví londýnským nářečím (cockney), které se vyznačuje polykáním celých slabik a zaměňováním samohlásek i souhlásek.
- Spisovný jazyk: Jazyk vyšší společnosti, který si Líza postupně osvojuje. Je precizní a kultivovaný.
- Věty jsou často krátké a úsečné, aby napodobovaly dynamiku běžné mluvy a dialogu.
Básnické prostředky v díle:
- Hyperbola: jela jsem taxíkem milionkrát!
- Gradace: ale copak, copak, copak
- Přirovnání: visela mi kolem krku jako balvan
- Archaismus: milostpaní
- Metafora: jste moje sesterská bitevní loď
Časoprostor:
- Místo: Děj se odehrává v Londýně.
- Čas: Začátek 20. století.
Postavy:
- Líza Doolittelová: Učenlivá, citlivá, slušná a pěkná pouliční květinářka. Touží po lepším životě a vlastním květinářství. Projde proměnou z prosté dívky v dámu, ale zachová si svou hrdost a vnitřní sílu.
- Henry Higgins: Profesor fonetiky, který dokáže určit původ člověka podle jeho přízvuku. Je to přesvědčený starý mládenec, geniální, ale zároveň arogantní, sobecký, bez emocí a neomalený.
- Plukovník Pickering: Gentleman a odborník na indické jazyky. Na rozdíl od Higginse se k Líze od začátku chová jako k dámě. Je laskavý, ohleduplný a představuje morální protipól Higginse.
- Freddy Eynsford-Hill: Mladý, poněkud naivní muž z vyšší společnosti, který se bezhlavě zamiluje do Lízy. V doslovu si ji vezme.
- Alfred Doolittle: Lízin otec, původně popelář a alkoholik. Je to svérázný filozof ‚nejzasloužilejší chudiny‘. Díky Higginsovi nečekaně zbohatne a stane se z něj vážený pán, což se mu nelíbí. Má komplikovaný vztah s Lízou.
- Paní Higginsová: Matka Henryho. Je to velmi slušná, mravně založená a inteligentní dáma. Jako jediná Higginse kritizuje za jeho chování a nakonec pomáhá Líze najít si vlastní místo ve společnosti.
Děj:
Profesor fonetiky Henry Higgins se vsadí se svým přítelem plukovníkem Pickeringem, že dokáže za šest měsíců proměnit prostou pouliční květinářku Lízu Doolittlovou, mluvící londýnským nářečím, v dámu, která se dokáže pohybovat v nejvyšší společnosti a jejíž mluva bude dokonalá. Líza, která touží po lepším životě a vlastním květinářství, na experiment přistoupí. Podstupuje náročný dril a učí se nejen správné výslovnosti, ale i společenskému chování. Po úspěšném uvedení do společnosti si však Líza uvědomí, že se sice naučila mluvit jako dáma, ale do vyšší společnosti nepatří a do svého původního prostředí se již vrátit nemůže. Cítí se Higginsem pouze zneužita jako objekt jeho vědeckého pokusu. Nakonec Higginse opouští, aby si našla vlastní cestu a získala skutečnou nezávislost. V doslovu autor uvádí, že si Líza vezme Freddyho a otevře si vlastní květinářství.
Inspirace a adaptace:
- Název hry odkazuje na antický mýtus o kyperském sochaři Pygmalionovi, který vytesal ze slonové kosti tak dokonalou sochu ženy, že se do ní zamiloval. Uprosil bohyni lásky Afroditu, aby soše vdechla život, což se i stalo. Shaw tento mýtus přenesl do moderní doby, kde ‚sochařem‘ je profesor Higgins a ‚sochou‘, kterou formuje, je Líza.
Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.
