Kniha: Želary
Autor: Květa Legátová
Rozbor přidal(a): xxx08
Vloženo na: Studijni-svet.cz
Květa Legátová
Autorka se narodila koncem 20. let 20 století.Její vlastní jméno zní Květa Hofmanová, užívá pseudonym Květa Legátová a také Věra Podhorná. Jako kantorka učila na mnoha školách v Beskydech a na Slovácku a jako politicky nepohodlná byla často přesouvána. Tyto své zkušenosti a příběhy lidí se kterými se autorka setkala užívá ve svých knihách. Kantorskou zkušenost přímo můžeme vidět i v jedné z Želarských povídek.
Mezi další její díla patří na př. Jozova Hanule, literární předloha pro film Želary
Legátová píše i divadelní hry, na př.: Superkočka
Želary
Jedná se o epickou prózu. Kniha je členěna jako soubor povídek který má společné postavy.
Děj povídek se odehrává v období první republiky a začátku druhé světové války.
Text je umělecký, s estetickou funkcí.
Dílo je psáno Er formou, uplatňují se zde odstavce, přímá i nepřímá řeč, zvolání.
Jazyk je velmi spisovný, dá se říci až knižní. Zřídka se objevují vulgarismy.
Kniha je plná krajinných popisů, najdeme zde i rozbory jednání postav a jejich pohnutky.
Jedna z postav je obvykle ztotožněna s vypravěčem.
Děj není nijak výrazný, spíše ze zde uplatňuje skládání myšlenek a událostí za sebe. Odehrává se v malé podhorské vesničce Želary. Autorka zde předkládá osudy místních obyvatel, Kteří přestože žijí v těžkých podmínkách, snaží se žít po svém, vydobýt si nějakou svobodu. Všudypřítomná je bída, tvrdá práce, těžké živobytí a někdy i krutost způsobená zúženými obzory „malého světa“. Zároveň je v zde výrazný prvek touhy pochopení a vzájemné pomoci.
V textu je mnoho postav.
Namátkou můžeme jmenovat třeba Lucku- místní kořenářku, s respektem tak velkým že její slovo utne hospodskou rvačku.
Další Výrazná postava je Vratislav Lipka- dítě jež vzešlo ze znásilnění, chlapec je sirotek, žije s násilnickým strýcem, má absolutní sluch a propadá ze škole.
Helenka Bojarová- nadšené a velmi inteligentní dítě, nejlepší kamarádka Vratislava
Božena – špatně vidící levák který sváděl boj s vlastním dědem
V povídkách je užíván přítomný čas, pokud některá z postav vzpomíná, užívá autorka čas minulý.
Děj je situován buď přímo do Želar, nebo do jejich blízkého okolí. V povídce Miniatura se však dostáváme do vzdáleného cizího města a klášterního sirotčince.
Můžeme říci že hlavní myšlenkou díla je touha po svobodě, neurčité směřování k něčem vyššímu a síla překonat osud.
