Kniha: Kdo chytá v žitě

Autor: Jerome David Salinger

Přidal(a): HOUBA

Jerome David Salinger (*1919 – †2010)

• Používal metodu silně subjektivizované výpovědi o světě, zachycující i duševní procesy dospívající mládeže. Tato metoda se stala častým tématem americké a světové literatury.
• Narodil se v New Yorku v rodině obchodníka a málem v rodinném obchodním podnikání sám rovněž uvízl. Zato vzdělání měl rozmanité. Studoval na vojenské akademii a tři vysoké školy, aniž by některou dokončil.
• Za 2. světové války bojoval na evropské západní frontě, průběžně psal povídky. Směr mu dala vojenská služba v linii i zázemí v letech 1942–1946.
• Po válce se věnoval literární činnosti, psal povídky, které uveřejňoval v časopisech tak různých, jako jsou kýčová Saturday Evening Post a snobský New Yorker.
• V souladu se svou tvorbou se autor stranil veřejnosti, což mu nakonec dělalo největší reklamu. Poslední léta se odmlčel.

Další díla:

• Devět příběhů
• Den jak stvořený pro banánové rybičky
• Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte!
• Seymour: Úvod
• Franny a Zooey
• Hapworth
• 35 povídek (většina pouze v časopisech – např. The New Yorker)

Literárně-historický kontext

Světová próza 2. poloviny 20. století

• Kniha vyšla poprvé roku 1951 jako debut amerického spisovatele Jerome Davida Salingera. Kniha byla od začátku kontroverzní, a to zejména díky vulgarismům, prokresleným sexuálním scénám a otevřenému hněvu dospívajících. Jeho popis hlavní postavy měl vliv na dospívající čtenáře, proto byl označen za nevhodný v několika školách a kniha byla zakázána. Ani to však nezabránilo tomu, aby se z knihy stal fenomén, který je stále populární i více jak 60 let od jejího vydání.
• Celkem se od prvního vydání prodalo více jak 10 milionů výtisků a dílo bylo nejčtenější knihou v 50. letech v USA. Kniha je natolik úspěšná, že ji časopis Time zařadil mezi sto nejlepších anglicky napsaných knih od roku 1923.
• Mládež jeho vyznání chápe jako generační kritiku mladých proti starým a hlásí se k hrdinovi románu jako ke svému typu.

Rozbor díla: Kdo chytá v žitě

Základní charakteristika:

• Literární druh: Epika
• Literární žánr: Psychologický román

Téma a motivy:

• Témata: Hledání identity, odcizení, kritika společenského pokrytectví, dospívání, ztráta nevinnosti, žal a vyrovnávání se se smrtí.
• Motivy: Škola a vzdělávací systém, New York, rodinné vztahy, sexualita, smrt mladšího bratra, dětství, osamělost.

Hlavní myšlenka:

• Hlavní myšlenkou je konflikt citlivého jedince s falešným a materialistickým světem dospělých. Dílo zkoumá obtížnost přechodu z dětství do dospělosti a touhu po zachování nevinnosti a autenticity.

Námět:

• Námět: Název knihy je parafrází na báseň Roberta Burnse. Když se Holdenova sestra Phoebulka zeptá, co by v životě chtěl dělat, vzpomene si na píseň, kde se zpívá o chytání v žitě. Jeho představou je stát na okraji žitného pole u strmého útesu a chytat malé děti, které si tam hrají, aby nespadly do propasti. To symbolizuje jeho touhu chránit nevinnost dětí před zkaženým světem dospělých.

Vypravěč:

• Forma: Ich-forma
• Vypravěč: Hlavní hrdina, sedmnáctiletý Holden Caulfield, který vypráví svůj příběh z psychiatrické léčebny.
• Způsob vyprávění: Vyprávění je silně subjektivní, plné vnitřních monologů a myšlenkových pochodů, s malým množstvím dialogů.

Kompozice:

• Členění: Text je členěn do 26 číslovaných kapitol a odstavců.
• Postup: Děj je vyprávěn retrospektivně, ale události samotné jsou řazeny chronologicky. Příběh se odehrává během pouhých tří dnů.
• Větná stavba: Autor využívá jednoduché věty pro přímou řeč, zatímco vyprávěcí a popisné pasáže jsou psány spíše v souvětích. Objevují se i netypické větné konstrukce (např. jednoslovné věty jako „Vážně.“).

Jazyk a styl:

• Jazyk je hovorový, plný nespisovných výrazů, slangu (studentská a pubertální mluva) a vulgarismů.
• Autor používá špatný slovosled, pomlčky a další typografické značky k navození autenticity mluveného projevu.
• V textu se objevují autobiografické prvky.
• Slohový postup: Vyprávěcí.
• Příklady specifických výrazů: Rodičovstvo, ksichtějček, nepustěj, tajtrlík.
• Často se opakující výrazy: vostopéro, zkrátka a dobře, páni, fakticky, já jen jako, stojí za pendrek, bez psiny, prokrindapána.
• Vypravěč neustále utvrzuje čtenáře o pravdivosti svého vyprávění: „Jednou jsem vám do něj div nespadl, fakt.“, „vážně“, „bez psiny“.

Básnické prostředky v díle:

• Hyperbola: (minimálně kilometr do výšky)
• Personifikace: (stupidní banda pitomá = označení rodiny)
• Oxymoron: (hezky ošlivě)
• Tautologie: (moc extra – autor vyjadřuje dvěma slovy, která mají podobný výraz a tentýž význam)

Časoprostor:

• Čas: Děj se odehrává během tří dnů před Vánoci, v období po druhé světové válce (konec 40. let 20. století).
• Místo: Přípravná škola Pencey v Agerstownu (Pensylvánie) a především New York (hotel, bary, Central Park, byt rodičů, muzeum).

Postavy:

• Holden Caulfield: Hlavní postava a vypravěč. Sedmnáctiletý, psychicky nestabilní mladík, který je vyloučen z další školy. Je znechucen pokrytectvím a falešností světa dospělých. Je citlivý, inteligentní, ale také pesimistický a náladový. Jeho cynismus je maskou pro hluboký žal ze smrti mladšího bratra a strach ze ztráty nevinnosti.
• Phoebulka (Phoebe): Holdenova desetiletá sestra. Je inteligentní, chápavá a jediná osoba, kterou Holden bezvýhradně miluje a které důvěřuje. Představuje pro něj svět dětství a nevinnosti, který chce chránit. Právě ona ho donutí přehodnotit jeho plán útěku na západ.
• Stradlater: Holdenův spolubydlící na internátě v Pencey. Je to povrchní, ale pohledný a populární sportovec. Pro Holdena ztělesňuje pokrytectví, proti kterému bojuje.
• Profesor Spencer: Starý a nemocný profesor dějepisu z Pencey. Má Holdena rád a snaží se mu domluvit, ale jejich rozhovor jen prohloubí Holdenův pocit nepochopení ze strany dospělých.
• Sally Hayesová: Dívka, se kterou jde Holden na rande. Je hezká a společenská, ale podle Holdena povrchní. Jejich schůzka skončí hádkou, když jí Holden navrhne, aby spolu utekli.
• Profesor Antolini: Holdenův bývalý učitel, u kterého hledá útočiště. Je to inteligentní a sympatický muž, který Holdenovi poskytne cenné rady. Holden od něj ale v panice uteče, když si mylně (nebo správně) vyloží jeho gesto jako homosexuální návrh.
• Hanka (Jane Gallagher): Dívka, kterou Holden zná z dětství. V jeho vzpomínkách představuje idealizovanou nevinnost a citlivost. Přestože o ní často mluví, nikdy se neodhodlá jí zavolat.
• D. B.: Holdenův starší bratr. Je úspěšným spisovatelem v Hollywoodu. Holden ho obdivuje pro jeho talent, ale zároveň jím pohrdá, protože se podle něj „zaprodal“ a píše pro film.
• Ackley: Další Holdenův spolubydlící z internátu. Je to otravný, nejistý chlapec se špatnou pletí, kterého nikdo nemá rád. Holden ho sice také kritizuje, ale zároveň s ním projevuje určitý soucit.
• Bratr Allie: Holdenův mladší bratr, který zemřel na leukémii. Holden na něj často vzpomíná jako na nejlepšího člena rodiny, inteligentního a laskavého. Jeho smrt je klíčovým traumatem Holdenova života. Byl hráčem baseballu.

Děj:

Příběh vypráví sedmnáctiletý Holden Caulfield, který se nachází v psychiatrické léčebně. Jeho vyprávění je zpovědí o událostech, které se staly během tří dnů před Vánoci, poté co byl vyloučen z další přípravné školy, tentokrát z Pencey v Pensylvánii.

Holden není nešťastný kvůli tomu, že vidí, jací jsou lidé pokrytci; on vidí, jací jsou lidé pokrytci, protože je nešťastný. Jeho vnímání druhých je tak příkré a jeho zklamání tak nesmiřitelné ze stejného důvodu, z jakého je příkrý a nesmiřitelný například Hamlet – ze žalu. Jeho pocit, že nic v životě nemá smysl, je normálním pocitem člověka, který ztratil někoho blízkého. Život se zdá být jen žalostným snažením zapomenout na smrt a všechno pozbývá smysl.

Příběh začíná v Pencey, kde se Holden loučí se školou po svém. Po rvačce se svým spolubydlícím Stradlaterem se rozhodne odjet do New Yorku o pár dní dříve, než začnou vánoční prázdniny. Nechce se však hned vrátit domů, aby rodiče nezjistili, že byl opět vyloučen.

Ubytuje se v laciném hotelu a začíná své putování nočním New Yorkem. Snaží se navázat kontakt s lidmi – v baru, s taxikáři, s prostitutkou – ale všechny jeho pokusy končí zklamáním a pocitem ještě většího osamocení. Setkává se s povrchností, faleší a nepochopením. Během svého bloudění neustále přemýšlí o svém životě, o lidech, které zná, a především o své mladší sestře Phoebulce a zesnulém bratrovi Alliem.

Druhý den se sejde se starou známou Sally Hayesovou, ale jejich rande skončí katastrofou, když jí impulzivně navrhne, aby spolu utekli. Později se setká s bývalým spolužákem Carlem Lucem, od kterého si slibuje dospělé rady ohledně života a sexu, ale ani tento rozhovor mu nepřinese uspokojení.

Zoufalý a opilý se nakonec v noci vkrade do bytu svých rodičů, aby viděl svou sestru Phoebulku. Ta je jediná, kdo mu rozumí. V rozhovoru s ní se zrodí jeho slavná představa o tom, že by chtěl být „chytačem v žitě“ – tím, kdo chrání děti před pádem do světa dospělých. Phoebulka mu dá své vánoční peníze, což Holdena hluboce dojme.

Po odchodu z domova vyhledá svého bývalého učitele, pana Antoliniho. Ten mu poskytne přístřeší a snaží se mu poradit, ale Holden v noci zpanikaří, když se probudí a cítí, jak ho pan Antolini hladí po hlavě. Uteče a stráví zbytek noci na nádraží.

Druhý den se rozhodne utéct na Západ a žít jako hluchoněmý. Nechá Phoebulce vzkaz, aby se s ní mohl rozloučit. Ta ho však překvapí, když přijde se sbaleným kufrem, že chce odjet s ním. Holden si uvědomí zodpovědnost, kterou za ni má, a svůj plán opustí. Vezme ji do zoo a na kolotoč v Central Parku. Při pohledu na šťastnou sestru, která se točí na kolotoči v dešti, prožije okamžik čisté radosti a smíření.

Konec příběhu není detailně popsán. Holden se vrací domů, onemocní a nakonec skončí v sanatoriu, odkud celý příběh vypráví. Přemýšlí o lidech, o kterých psal, a zjišťuje, že mu vlastně chybí. Závěr nechává jeho budoucnost otevřenou, ale s náznakem naděje na uzdravení a nový začátek.

Inspirace a adaptace:

• Dílo inspirovalo tvorbu Stephena Chboskyho, autora románu Ten, kdo stojí v koutě.

Zajímavosti:

• Toto dílo údajně motivovalo Marka Davida Chapmana k vraždě Johna Lennona v New Yorku poblíž Central Parku. Vrah měl knihu u sebe v době svého zatčení.

Úryvek z díla:

Já jen jako, že jak můžete vědět, jestli něco uděláte, dokud to neuděláte? A odpověď na to je, že to vědět nemůžete. Já si myslím, že snahu projevím, ale jak to mám vědět? Na mou duši to je ale stupidní otázka.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_1__

Když člověk něco dělá až moc dobře a nedá si pozor, začne se producírovat. A pak už to nedělá tak dobře.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_2__

Opravdu mě po dočtení dorazilo, že když skončíte se čtením, přejete si, aby byl autor váš úžasný kamarád a mohli jste mu zavolat, kdykoliv se vám chtělo.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_3__

Nikdy nikomu o ničem nevypravujte, protože by vám pak mohl začít scházet.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_4__

Známkou nezralého člověka je, že chce kvůli něčemu podstoupit vznešenou smrt, zatímco známkou zralého člověka je, že chce kvůli něčemu v příkoří žít.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_5__

Ono to není tak zlý, když svítí slunce, ale slunce svítí, jenom když se mu zachce.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_6__

V tom je celej ten problém. Na celým světě nenajdete místo, kde by bylo hezky, a kde by byl fakt klid a mír, poněvadž žádný takový místo neexistuje. Myslíte si, že třeba existuje, ale jednoho krásnýho dne se nebudete koukat a někdo se tam zatím vplíží a přímo vám před nosem tam napíše „KURVO!“ Jen to někdy zkuste! Já si dokonce myslím, že jestli někdy umřu a šoupnou mě na nějakej hřbitov, kde budu mít náhrobek, na kterým bude stát: „Holden Caulfield“ a pak ve kterým roce jsem se narodil a v kterým jsem umřel, že zrovna pod tím bude nápis „KURVO…“ Abych řek pravdu, já to vím docela pozitivně.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_7__

Stačí říct něco, čemu ten druhej nerozumí, a lidi udělaj prakticky všechno, co po nich člověk chce.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_8__

Já vím, že tam na hřbitově je jen jeho tělo a že jeho duše je v nebi a podobný legrace, ale přes to přese všechno to bylo k nevydržení. Já bych prostě chtěl, aby tam nebyl. Vy jste ho neznali. Kdybyste ho byli znali, tak byste věděli, co tím chci říct.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_9__

Jednou až s tím vším vyrovnáš, začneš pronikat hloub a hloub – totiž, jestli budeš chtít a jestli za tím půjdeš a budeš hledat – k takovým vědomostem, které budou tvému srdci moc a moc drahé. Mezi jiným přijdeš na to, že nejsi první, kdo byl kdy zmaten, vyděšen a podrážděn, a dokonce zhnusen chováním lidí. V žádném případě na tom tak nejsi sám. Budeš vzrušen a podrážděn, až to poznáš. Mnoho a mnoho lidí před tebou mělo stejné trápení, v morálním a duševním slova smyslu, jako máš právě ty. Naštěstí někteří z nich svoje trápení zaznamenali. Budeš se od nich učit – když budeš chtít. Stejně jako jednou – jestli budeš chtít mít co nabídnou – se bude někdo učit od tebe. Je to nádherné, vzájemné uspořádání. To není vzdělání. Jsou to dějiny. Je to poezie.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_10__

Jestliže pronikneš dostatečně hluboko, dojdeš pomalu k poznání, co je tvoje mysl schopná obsáhnout. K čemu je uzpůsobená a k čemu třeba taky není. Po nějaké době dojdeš k poznání, jakým druhem myšlení by se měla ta tvoje specificky uzpůsobená mysl obírat. Jednak ti to ušetří spoustu času, poněvadž se nebudeš zabírat myšlenkami, které ti nekonvenujou, které ti nevyhovujou. Začneš poznávat skutečné hranice svých možností a přizpůsobíš jim svoje duševní úsilí.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_11__

Doplňující informace:

I když jsou věci takové, jaké je udělal, i tak nedokáže uznat vlastní chybu.

Má dobrý citový vztah k malým dětem.

Dělá si legraci i z autorit (dospělí, profesoři).

Kritika druhých a věcí:

„Všichni tihle krasavci jsou stejný. Vždycky jsou hotoví s česáním těch svejch pačesů a nechaj člověka ve štychu.“

„Já mám z notýsků malejch dětí náramnou legraci.“

„Když jsem zapomněl všechny ty pitomý kacíře v podzemce.“

„Stojí za pendrek.“

„Pendrek by s tebou dělal.“

… vedlejší postavy: Rodiče (Holden o nich pouze vypráví, žádné dialogy), Liftboy, prostitutka, dívky z večírku, taxikář, jeptišky, matka bývalého spolužáka ve vlaku, mladí chlapci z muzea, pí Antoliniová, pí Spencerová ….

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Kdo chytá v žitě – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.