Kniha: Zabiják
Autor: Émile Zola
Rozbor přidal(a): Lady Q69
Vloženo na: Studijni-svet.cz
Stručně k autorovi
Emile Zola se narodil 2. dubna v roce 1840 za Třetí francouzské republiky do rodiny italského civilního inženýra Františka Zoly, který byl kdysi důstojníkem Napoleonovy armády. Zolův otec byl plně zaměstnán budováním průplavu na jihu Francie, který měl svést říční vodu k městečku Aix-en-Provence, když roku 1847 náhle zemřel. Pro Zolu a jeho ovdovělou matku to samozřejmě znamenalo velké nesnáze, především finanční. Naštěstí se jim dostalo podpory od matčiných rodičů.
Ve dvanácti letech začal Zola navštěvovat lyceum v Aix v jižní Francii, kde se seznámil s později slavným malířem Paulem Cézannem, přátelství bylo celoživotní. Už tehdy se Zola pokoušel rozvíjet svůj literární talent a činnost, avšak neúspěšně.
V 18 letech se s matkou přestěhovali do Paříže a Zola zde pokračoval ve studiu na lyceu Svatého Ludvíka. Na nové prostředí velkoměsta si však zvyká nesnadně a stýská se mu po rodném kraji a přátelích. Na lyceu se navíc dvakrát a neúspěšně pokouší o tzv. baccalauréat, tedy závěrečnou zkoušku. V devatenácti letech se mladý Zola bez diplomu ocitá na pokraji bídy, avšak v roce 1862 přijímá místo úředníka v nakladatelství Hachett a jeho bídný a bohémský život končí. Opět má blíže k literatuře a znova se pokouší psát, tentokrát je úspěšný a v roce 1864 uvádí do světa literatury svou prvotinu zvanou Povídky Ninoně. Povídky Ninoně a rok poté vydaný román Klaudiova zpověď jsou příznivě přijaty a Zola si tak konečně otevírá cestu ke čtenářům.
Roku 1867 vychází další dílo – Tereza Raquinová, kterým si Zola otevírá cestu k naturalismu a determinaci postav.
Zola se domnívá, že román musí mít vědecký základ a spisovatel se stává pouze pozorovatelem objektivní reality. Velkým tématem pro Zolu se stává dědičnost a prostředí ve kterém postavy žijí, což se stává velkým tématem v cyklu Rougon Maquartové, který je tvořen asi 20 knihami a zahajuje jej v roce 1871 román Štěstí Rougonů, dále pak známé romány jako např.: Břicho Paříže (1873), Zabiják (1877), Nana (1880), Germinal (1885) – sociální román popisující hrozné podmínky života horníků, Země (1887) – román způsobil pobouření drsným pojetím venkovského života, Peníze (1891), Rozvrat (1892) a posledním románem cyklu je Doktor Pascal (1893).
Dále vydal Zola tzv. Experimentální román, jehož hlavní myšlenky se staly základem naturalistické školy.
Kromě románů psal Zola také kritické statě, pod které se řadí jeho příliš neznámá dramata (většinou jde o jeho zdramatizované romány), dramata jsou dnes až na nepatrné výjimky zapomenuta.
Po cyklu Rougon Maqyuartové vydal Zola triologii měst: Lurdy (1894), Řím (1896), Paříž (1898), kde můžeme nalézt jeho úvahy o víře, náboženství a sociálních problémech.
Zolův smysl pro spravedlnost a pravdu se prokázal vystoupením v Dreyfusově aféře. Spisovatel v dopise „Žaluji“, obvinil generální štáb z justičního zločinu a adresoval jej tehdejšímu francouzskému prezidentovi. Dopis byl zveřejněn 13. ledna 1898 v časopise L’Aurore na obhajobu nespravedlivě odsouzeného kapitána Dreyfuse, který byl nespravedlivě obviněn za špionáž ve prospěch Německa. Skutečným viníkem a špiónem byl major Esterházy.
Svou víru v pokrok, právo a šťastnou budoucnost lidstva a utopické ideje utopického socialismu vyjádřil Zola v Evangeliích nazvaných Plodnost (1899), Práce (1901) a Pravda (1903), k pravdě se ještě mělo přidružit poslední evangelium Spravedlnost, ale to Zola nemohl kvůli tragické smrti v noci na 29. Září 1902 dokončit. Zemřel na udušení plynem, který unikal z ucpaných kamen a dodnes není vysvětleno, jak k tomu mohlo dojít a zdali šlo o dílo záměrné, či nikoliv.
Název knihy a rok prvního vydání
Název: Zabiják (L’Assomoir)
První vydání: 1877
Literární druh
Literární žánr
Naturalismus
Literární směr, který se zrodil v 60. – 80. letech 19. století ve Francii. Název byl převzat z latiny – natura = příroda.
Naturalisté zachycovali život s velkým pozorovatelským talentem. Zdůrazňovali především zápor. Krásu a dokonalost úmyslně přehlíželi. Špatný konec jedince zdůvodňovali ve svých dílech nepříznivým osudem, dědičností, alkoholem, vlivem špatného prostředí, jako důsledek přírodních a společenských zákonů.
Výrazová forma
Er forma, vypravěč je nestranný a obejktivní
Autor využívá autentický jazyk nižší vrstvy, do které postavy spadají = vulgarismy, slang, argot = nespisovná mluva
V knize najdeme rozsáhlé popisy pocitů, vztahů a míst a užití uměleckých prostředků např.: v kapitole 10 – metafora (nalili si břicho), hyperbola (promoklý na kůži), přirovnání (dýchal jako děravý měch) nebo kapitole 12, kde je pomocí metafor popsáno Coupeauovo delirium tremens
Téma knihy
Důsledky závislosti na alkoholu, které vede k úpadku člověka a zničení rodiny a rodinného štěstí.
Kritika společnosti a života nižších vrstev.
Časoprostor
Okrajové chudinské čtvrti Paříže v 19. století.
Postavy
Gervaisa
- Pradlena z venkova
- Měla těžké dětství a později i vztah s Lantierem
- Zpočátku velmi milá, starostlivá, pracovitá, skromná blondýnka pajdající na jednu nožku (= přezdívka Pajda), která se živí jako pradlena. Je starostlivou matkou dvou synů Klaudia s Štěpána, později také dcery Nany. A po svatbě s Coupeauem také dobrou manželkou.
- Postupem času dojde k jejímu úpadku a díky alkoholu a přílišné toleranci k manželovi. Stává se línou, tlustou o nic se nezajímající lidskou troskou, která bez majetku a zázemí umírá v bídě jako bezdomovec.
Coupeau
- Klempíř
- Jeho otec byl alkoholik a zabil se pádem ze střechy v zaměstnání (taky klempíř), když byl opilý a jeho matka později bydlí s ním a G.
- Počestný a pracovitý, který zdá se sdílí Gervaisiny ideály o rodinném štěstí a odporu k alkoholu.
- Po nešťastné nehodě, kdy dojde k pádu ze střechy, neboť na něj zavolá dcera Nana a jsou použity téměř všechny rodinné úspory na jeho uzdravení, dojde u Coupeaua k jakési změně.
- Postupně se z něj stává alkoholik, který není schopen uživit rodinu a pracovat. Dojde k úplné degradaci jeho osobnosti, takže nakonec bije manželku i dceru, dokonce několikrát skončí v léčebně (delirium tremens 10. kapitola), ale jeho závislost je silnější než on. Alkohol mu nakonec úplně zničí psychické i fyzické zdraví a jako lidská troska a v záchvatech umírá v léčebně.
Lantier
- Kloboučník
- Bývalý milenec Gervaisy a také otec Klaudia a Štěpána
- Později mají s Gervaisou znova poměr a žije společně s její rodinou jako tzv. parazit
- Je líný, nic nevydělává a svým manipulativním a rádoby slušným chováním se přiživuje na druhých, vše dělá jen ve svůj prospěch
Goujet
- Kovář
- Celý život bydlel s maminkou a nikdy se neoženil
- Skromný, laskavý, poctivý a pracovitý člověk
- Beznadějně zamilovaný do Gervaisy, své bývalé sousedky (jeho životní láska)
Nana
- Později květinářka
- Dcera Coupeaua a Gervaisy
- Krásná a tvrdohlavá, avšak zkažená prostředním, ve kterém vyrostla
- Později se stane prostitukou
- Zola o jejím osudu vydal v roce 1880 samostatný román, kde se dozvídáme, že umírá na neštovice v den začátku prusko-francouzké války
Lorilleuxovi
- Sestra Coupeaua a její manžel
- Zlatnící
- Lakomí, závistiví, chorobně šetrní
- Mají zášť k G. a přezdívají jí Pajda
Paní Leratová
- Coupeauova sestra
- Květinářka, později zaučuje Nanu v tomto řemesle
- Vdova
- Užívá dvojsmyslné narážky
Bochovi
- Domácí
- Mají dceru Pavlínu, která si hrávala s Nanou
- Pan Boche rád lichotí jiným ženám
Bijardovi
- Nešťastná rodina, kde alkoholický otec zabije svou ženu a všechna péče zůstane na malé holčičce Eulalii, která je na svůj věk velmi zodpovědná
- Otec bije i holčičku a ta nakonec umírá vysílením a zůstává už jen alkoholik a dvě malé děti – Jindřiška a Julius
Bru
- Starý žebrák, který bydlí v „díře“ pod schody, kde později bydlí a umírá i Gervaisa
Virginie a Adéla
- Dvě sestry
- Adéla je „běhna“ s kterou na začátku knihy uteče Lantier
- Virginie dostane od Gervaisy za sestru výprask, ale později (asi v půlce knihy) se z nich stanou kamarádky
- Virginie je vdaná za městského strážníka Poissona a později převezme po Gervaise krám, kde bydlí spolu s manželem a Lantierem s kterým manžela podvádí a nakonec je přistižena
Kompozice
Kniha je rozdělena na dvě části a má 13 kapitol.
Obsah
Příběh začíná v hotelu Boncoeur v Paříži, kde bydlí Lantier a Gervaisa se svými syny. V Pařiži utratili veškeré Lantierovo dědictví po matce a jak ubývaly peníze, tak i jejich láska. Jednoho dne Lantier uteče s Adélou a nechá Garvaisu i s dětmi na holičkách.
Gervaisa začne pracovat v prádelně u paní Fauconnierové, aby uživila rodinu. A důvěrněji se seznamuje s klempířem Coupeauem, který se do ní téměř hned zamiluje a chce se s ní oženit. Gervaisa po zkušenostech s Lantierem dlouho vzdoruje, ale nakonec přece jen svolí a za klempíře se vdá.
Oba pracují a žijí docela šťastný život, později se jim narodí ještě dcera Nana.
Pradlenin sen je otevřít si vlastní krám a protože s manželem našetřili dost peněz, hodlá svůj sen uskutečnit a pronajmout si krámek v ulici Goutte-d’Or. Když jde Gervaisa s Nanou pro Coupeaua do práce, aby se potom společně šli podívat na krám, tak holčička zavolá na tatínka, který jí chce zamávat zpět, když v tom dojde k hloupé nehodě, podklouzne mu noha a spadne ze střechy. Místo pronájmu krámu se nakonec veškeré ušetřené peníze utratí na klempířovo uzdravení. Po nehodě se Coupeau začne vyhýbat práci, zleniví a zálibu nachází spíše v pití a nicnedělání. Gervaise je manžela líto, neustále ho omlouvá a vše mu toleruje a nechává ze sebe vysávat peníze.
Jen ji mrzí, že nemůže mít svou živnost a splnit si tak sen.
Soused pan Gaujet pradleně nabídne půjčku na krám a ta nabídku příjme. Protože je šikovná a pracovitá brzy si získá plno zákazníků a prádlo si u ní nechává prát nakonec téměř celá čtvrť, takže to se splácením dluhů a plněním celoživotních snů zpočátku vypadá celkem nadějně.
Na Gervaisin svátek je v prádelně uspořádána velké hostina na kterou se nachomýtne i bývalý milenec Lantier. Od té doby tráví u Coupeauvých stále víc času a dokonce se skvěle spřátelí s klempířem. Nakonec se do domácnosti nastěhuje, což se zpočátku jeví jako dobrý nápad, jelikož slibuje, že bude platit nájem. Realita je taková, že neplatí nic a stejně jako Coupeau nepracuje a oba rozmazlené muže živí Gervaisa.
Domácnost pomalu začíná upadat a Gervaisa není schopna živit manžela, milence, děti a ještě tchýni a postupně přestává splácet dluhy a naopak se zadlužuje ještě víc, takže musí prodat i plno věcí do zastavárny.
Nakonec už není schopna platit ani nájem, takže po smrti tchýně se s manželem a dcerou přestěhují do bytu nedaleko Lorilleuxových a krám přebírá Virginie.
Gervaisa zpočátku těžce nese tento úpadek a zhoršující se manželův alkoholismus, až i ona ráda utopí svůj žal ve sklence kořalky nebo jiné lihoviny. Nana už to nemůže snést a začne utíkat z domu, až se nakonec už nevrátí a stane se prostitutkou. Coupeau se několikrát dostane do blázince a ačkoliv se jeho stav po propuštění vždy trochu zlepší, k alkoholu si nakonec najde opět cestu, což se mu stává osudným a umírá v blázinci, kde vidí tančit své ruce i nohy, celý se třese, má halucinace a i když pije jen vodu, tak stále cítí kořalku. Gervaisa je znechucena jeho stavem a doktor ji varuje, že když bude i ona dál pít, tak dopadne jako její manžel.
Zanedlouho po Coupeauvě smrti je vystěhována z bytu a žije v díře po schody, kde ji v závěru knihy nacházejí mrtvou.
Výpisek
Str. 264, kapitola 8 – znechucení a změna vztahu Gervaisi ke Coupeauevi
Str. 326, kapitola 10 – vzpomínky na staré časy a potrhnutí úpadku a změny vztahy Coupeauových
Str. 408, kapitola 13 – delirium tremens = alkoholismus vede ke smrti
Inspirace pro další umělce
- film: Gervaise (1956) – režie: René Clément
- český autor Ferdinand Schulz v Osvětě (1880) píše, že v Zolových románech není ani stopa citu, poezie a idejí
Hodnocení, hl. myšlenky atd.
Emile Zola poukazuje na moc alkoholu (zabijáka) a jeho vliv na zdegenerování člověka.
Zabiják je smutná, ale přesto poučná kniha, která navíc skvěle ukazuje vzestupy a pády osudu, to že každý je svého štěstí strůjce. A taky děsivé naturalistické vylíčení toho, jak daleko může člověk závislý na alkoholu zajít.
