Utrpení mladého Werthera – rozbor díla k maturitě

Kniha: Utrpení mladého Werthera

Autor: Johann Wolfgang Goethe

Rozbor přidal(a): Mišulina

Vloženo na: Studijni-svet.cz

 

 

 

 

Johann Wolfgang Goethe (1749-1832)
– básník, dramatik, prozaik, vědec
– studium práv a přírodních věd
– další díla: Balady, Faust
– literární hnutí SturmundDrang (bouře a vzdor)-proti společenské nespravedlnosti, útlaku, nesvobodě a pokrytectví -> píše o tom i v díle:
Co mě nejhůř pokouší, to je to proklaté kastovnictví. Dobře vím, jak je nutný rozdíl mezi stavy a kolik výhod mně samému opatřuje, ale ať se mi neplete do cesty zrovna tam, kde bych ještě mohl užít trochy radosti, záblesku štěstí na této zemi.

 

Nakladatelství Mladá fronta
Vydáno v Praze roku 1968
Přeložil E. A. Saudek

 

–       Milostný román z roku 1774 -> období preromantismu/sentimentalismu: přechod mezi klasicismem a romantismem; důraz na city, návrat k přírodě a lidové slovesnosti; vzor je venkovský, prostý, nezkažený člověk; odmítání příkaz a řádu (požadavek tvůrčí svobody)

–       Skutečnou inspirací byla Goethova nenaplněná láska k dívce jménem Charlotte Buff

–       Je psán formou dopisů v ich-formě

–       Kompozice je chronologická

–       Děj knihy se odehrává během dvou let (první dopis je z 4. května 1771, poslední z prosince 1772)

–       Počasí a roční období se odrážejí na Wertherově myšlení, chování a pocitech

–       Dílo je rozděleno do dvou dílů (květen až září 1771, říjen 1771 až prosinec 1772)

–       Motivy: nenaplněná láska, zoufalství, smrt, příroda

–       Spisovný jazyk na vysoké úrovni

–       Dlouhá souvětí, nekončící myšlenky, důkladné popisy (především líčení o přírodě)

–       Autor používá zdrobnělé výrazy, eufemismy (zjemnělé výrazy), hyperboly (nadsázka- tisíckrát líbám), řečnické otázky a inverzi(změna slovosledu)

–       Wertherova oblíbena kniha je Homérova Odyssea

 

Úvod:

Vše, čeho jsem se o ubohém Wertherovi mohl dopídit, sebral jsem pečlivě a zde vám to podávám, a jsem si jist, že se vám zavděčím. Neodepřete svůj podiv a svou lásku jeho ducha a charakteru, své nové slzy jeho osudu.

A ty, dobrá duše, která jsi strhována týmž vírem jako on, naber útěchy z jeho utrpení a učiň tuto knížku svým přítelem, nedovedeš-li si sudbou nebo vlastní vinou nalézti bližšího.

 

Děj:

Werther opouští své přátele ve městě a stěhuje se na vesnici, aby se zde věnoval zejména malování. V úvodu popisuje okolní přírodu.

… a za hodinku jsem shledal, že jsem vyrobil jak se patří komponovanou a velmi zajímavou kresbu, aniž jsem to nejmenší přidal ze svého. To mě utvrdilo v předsevzetí pracovat v budoucnu jedině podle přírody. Ona jediná je bez mezí bohatá a vychovává pravého umělce.

Po nějaké době, kdy si užívá samoty, doprovází na ples jedno místní děvče. V kočáře jedou i s její sestřenicí. Cestou ještě vyzvednou Lottu (Charlottu S.), v jejím domě plném dětí (má 8 sourozenců). Mladé, hezké děvče, které má od matčiny smrti na povel celou domácnost. Lotta se má provdat za Alberta, dobrého a poctivého úředníka, který je nyní na cestách.

„Kdo je to Albert?“ optal jsem se Lotty, „není-li to příliš smělá otázka.“
„Proč bych vám to neřekla,“ pravila, nabízejíc mi ruku k promenádě. „Albert je hodný člověk, s nímž jsem téměř zasnoubena!“

Na plese tančí s Wertherem, který se do Lotty zamiluje.
Od tohoto dne ji navštěvuje denně, nemůže bez ní vydržet, přestože ví, že by to tak být nemělo a má strach z případných následků. Přirovnává jeho závislost k pohádce:

Má babička vypravovala pohádku o magnetové hoře. Lodi, které se k ní přiblížily, pozbyly najednou všeho železného, hřebíky uletěly k hoře a ubožáci ztroskotali mezi bortícími se prkny.

Po čase (30. července, tedy měsíc a půl po seznámení Werthera s Lottou) přijíždí Albert. Werther, který už nesnese déle pobývat v přítomnosti ženy, do které je bezhlavě zamilován, avšak která zároveň patří jinému, vstupuje do služeb na velvyslanectví.

Albert přijel a já půjdu; a kdyby byl nejlepší, nejšlechetnější člověk pod sluncem, jehož bych byl ochoten v každém ohledu cenit výš než sebe, přece by to bylo nesnesitelné, kdybych se musil na to dívat, kolik dokonalosti je jeho majetkem.

Seznamuje se zde s dívkou, která mu připomíná Lottu a tráví s ní nějaký čas.

Seznámil jsem se onehdy na procházce s nějakou slečnou z B…, s roztomilým stvořením, které si v tom našem naškrobeném životě zachovalo ještě dost přirozenosti. Dobře jsme se spolu bavili, a když jsme se loučili, poprosil jsem ji o dovolení, abych ji směl navštívit.

Dopisuje si s Lottou, která je již provdána za Alberta. Mezi ním a úředníky dochází k neshodám, rozhodne se tedy déle nezůstat a místo opouští.

Obávám se, že my dva, můj vyslanec a já, už dlouho spolu nevydržíme. Ten člověk je naprosto nesnesitelný.

Werther se vrací na venkov, kde se opět začne stýkat s Lottou. Žárlí na Alberta a Albert zase na něho.

Měním se jako chameleón. Někdy mi zase zasvitne radostný pohled do života, ale ach, jenom na okamžik. Když se tak ztrácím v snách, nedovedu se ubránit myšlence: což kdyby tak Albert umřel!
(…)
Nechápu někdy, jak ji může, jak ji smí mít rád jiný, když já ji přece jediný tak vroucně, tak z celého srdce miluji, nic jiného neznám, nevím, a nemám než ji.

Před Vánocemi odjíždí Albert navštívit známé, Werther se opět schází s Lottou. Vyznává jí svou lásku. Ta poznává, že Werthera nejspíše také miluje, avšak její čest jí nedovolí klamat manžela. Werther odchází domů, napíše dlouhý dopis Lottě.

V pondělí ráno, dne dvacátého prvého prosince, dal se do psaní následujícího dopisu Lottě, jenž po jeho smrti byl nalezen zapečetěný na jeho psacím stole a jí odevzdán.

Jsem rozhodnut, Lotto, zemřu! A to ti píši bez romantické přepjatosti a klidně, zrána toho dne, kdy tě naposledy uvidím. Až budeš toto číst, drahá, budou už pod drnem ostatky neklidného nešťastníka, jenž v posledních okamžicích svého života nezná větší slasti než zabývat se tebou. (…)
Werther pošle k Albertovi sluhu s prosbou o vypůjčení zbraní, které dle svého tvrzení má na cestu, kterou hodlá vykonat.

„Nepůjčil byste mi laskavě k cestě, na kterou se chystám, své pistole? Žijte blaze!“

Lotta tuší neštěstí a nechce zbraně sluhovi předat. V tom se však objeví Albert a donutí Lottu, aby zbraně sluhovi dala. Ona se bojí prozrazení, a tak mlčky přihlíží.

Odevzdal cedulku Albertovi, jenž se docela chladně obrátil k paní a řekl: „Dej mu ty pistole!“ „Že mu přeji šťastnou cestu,“ řekl hochovi. To do ní udeřilo jako hrom. Vrávoravě vstala. Nevěděla, co se s ní děje. Pomalu popošla k stěně, třesouc se je sňala, oprášila je a váhala, a byla by ještě otálela dlouho, kdyby ji Albert tázavým pohledem: „Tak co je?“ nebyl pobídl. Dala sluhovi neblahou zbraň a nevypravila ze sebe půl slůvka, a když byl z domu, složila svou práci a nevýslovně sklíčena odešla do svého pokoje.

Když sluha přinese zbraně Wertherovi, vyloží si to tak, že Lotta jeho záměr (sebevraždu) podporuje.

Prošly tvýma rukama, oprášilas je, líbám je tisíckrát, ty ses jich dotkla. A ty, duchu na nebi, přeješ mému záměru! A ty, Lotto, mi podáváš nástroj, ty, z jejíchž rukou jsem toužil přijmout smrt a od níž ji nyní přijímám. Ó, vyptával jsem se svého chlapce, chvěla ses, kdyžs mu je podávala, ale sbohem jsi neřekla. — Běda, běda! — Neřekla jsi sbohem! — Že bys na mne zanevřela pro ten okamžik, jenž mě navždy připoutal k tobě? Lotto, ani tisíciletí nezahladí jeho stopu. A já to cítím, nemůžeš mít nenávist k tomu, kdo pro tebe tolik hoří.

Werther se o půlnoci téhož dne těžce zraní střelou z pistole.

Jsou nabity — odbíjí dvanáctá! — Budiž tedy — Lotto! Lotto, sbohem! Sbohem!

Ráno je nalezen sluhou.

Zrána o šesté vstoupí sluha se světlem a vidí svého pána na zemi a pistoli a krev. Volá ho, zalomcuje jím: žádná odpověď; už jen chroptí.

Před polednem Werther umírá i se svými nenaplněnými city. Je pohřben u dvou lip; v místě, které si sám určil.

Lístečkem jsem poprosil tvého otce, aby ochránil mou mrtvolu. Na hřbitově jsou dvě lípy, vzadu v rohu směrem k polím; tam chci odpočívat.

 

Postavy:

Werther: Mladý malíř, příslušník německé střední třídy. Miluje přírodu, dlouhé procházky s Lottou, popisy přírody v knize. Nehne se bez Homérovy Odysey, a je to jeho nejoblíbenější kniha, Nesnáší rozdělení společnosti na stavy, protože brání navázání vztahu mezi lidmi. Velmi citlivý ke svému okolí, hrozně zamilovaný do Lotty, tak moc že ho ta nešťastná láska nakonec zabije.

Lotta: Milá slušná žena z venkova, provdala se za Alberta, kterého sice nemiluje, ale chová k němu úctu a je mu zavázána za vše co pro ni udělal. Má ráda Werthera, možná ho i miluje, ale odmítá ho z úcty ke svému manželovi.

Albert: Úředník, který s Wertherem naváže přátelský vztah. Rozdělí je až Albertova oprávněná žárlivost a Wertherova láska k Lottě, ale Albertovi jeho vychování nedovoluje se nějak vyjádřit. Velmi čestný a dobře vychovaný muž.

Vilém: přítel Werthera, kterému jsou adresovány všechny dopisy.

Další: slečna B., hrabě z C., velvyslanec






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: