Revizor – rozbor díla k maturitě (4)

Kniha: Revizor

Autor: Nikolaj Vasiljevič Gogol

Rozbor přidal(a): Anee

Vloženo na: Studijni-svet.cz

 

 

 

 

NIKOLAJ VASILIJEVIČ GOGOL (1809-1852)

  • Ruský prozaik a dramatik, přední představitel ruského realismu
  • Považovaný za zakladatele ruského kritického realismu
  • Narozen na Ukrajině do rodiny statkáře
  • Roku 1828 odešel do Petrohradu
  • Chtěl se prosadit v divadle, ale neúspěšně
  • Stal se úředníkem – poznal poměry na ruských úřadech té doby – to se stalo velmi důležitým zdrojem inspirace pro některá z jeho známých děl včetně Revizora a některých povídek ze souboru Petrohradské povídky
  • Cestoval po Itálii
  • Podnikl cestu do Jeruzaléma
  • Začal mít pochybnosti o smyslu vlastní tvorby a strach z toho, že bude za svá díla potrestán – část svých rukopisů zničil – např. část románu Mrtvé duše)
  • Ke konci života zešílel, zemřel ve 42 letech

 

Ruský realismus:

  • Obraz nevolnictví
  • Touha po svobodě
  • Sociální konflikty
  • Hlavní hrdina se vyvíjí
  • Kritický realismus = hrdinové ovlivněni dobou, vznik ve Francii
  • Značný rozvoj techniky a věd
  • Díla:
  • >Vyznačují se
    • kritickým zobrazením poměrů v Rusku v jeho době
    • využitím prostředků komiky – satiry a humoru
  • Taras Bulba – próza inspirovaná minulostí Gogolovy rodné Ukrajiny – hlavními hrdiny jsou ukrajinští kozáci; autor zobrazuje jejich boj s Poláky
  • Petrohradské povídky – soubor povídek, kde spojuje satirické zobrazení života obyčejných obyvatel Petrohradu s fantaskními motivy
  • Mrtvé duše – román, kde kriticky zachycuje poměry na ruském venkově
  • Dílem Gogola byl nadšen český satirik a novinář Karel Havlíček Borovský a překládal ho do češtiny ještě za života autora

 

Další ruští spisovatelé jeho doby:

  • Alexander Sergejevič Puškin – (veršovaný román Evžen Oněgin)
  • Michail Jurjevič Lermontov (Maškaráda)
  • Fjodor Michailovič Dostojevskij (román Zločin a trest)
  • Lev Nikolajevič Tolstoj (romány Vojna a mír, Anna Karenina)

 

REVIZOR (1836)

  • Střední období autorovi tvorby (kritický realismus)
  • Hra se hrála po celém světě
  • Jedno z předních děl světového dramatu (= literární druh)
  • Jedná se o satirickou komedii (= literární žánr)

 

Doba a místo děje:

  • Malé ruské město v některé z gubernií (= kraj) daleko od velkých městských center
  • léta 19. století – děj se odehrává během jediného dne

 

Postavy:

  • Chlestakov – podvodník, který využívá situace ve svůj prospěch; vyznačuje se vychytralostí a žvanivostí, zná poměry na ruských úřadech a je proto schopen díky malému rozhledu provinčních úředníků vytvořit dojem pána z velkého světa – viz úryvek
  • Osip – Chlestakovovův sluha
  • Policejní direktor (v některých překladech hejtman) – hlavní postava městské byrokracie, zneužívá svého postavení – uveďte konkrétní příklady – a trpí v institucích spravovaných městem nepořádek – uveďte příklady
  • Direktorova žena Anna Andrejevna – hloupá žena, která se nechá snadno obalamutit výmysly Chlestakova o jeho významu a společenské důležitosti – viz úryvek
  • Dobčinskij a Bobčinskij – statkáři, roznášejí po městě (většinou nepodložené) zprávy

 

Obsah:

Mladý úředník Chlestakov bydlel v hostinci a prohrál všechny své peníze. Mezitím zdejší policejní direktor (hejtman) dostal dopis z Petrohradu o tom, že do městečka dorazí revizor (kontrolor), pokud už tam tedy není. Všichni úředníci se o této věci brzy dozvědí a jelikož buď kradou, nebo jsou zkorumpovaní, začnou se kontroly velice bát. Situaci podpoří dva statkáři, Dobčinskij a Bobčinskij, kteří za revizora pokládají právě Chlestakova. Zkorumpovaní obyvatelé začnou Chlestakova podplácet, aby kontrola dopadla dobře. Chlestakov však dlouho netuší, proč je kolem něj takový rozruch. Když se ale dozvídá, za koho ho považují, začne s chutí využívat jejich úplatky. Navíc ještě posiluje svou osobnost, když si vymýšlí různé smyšlené příběhy o tom, jak významným je člověkem. Hejtman ho dokonce ubytuje ve svém domě, kde mu nabízí ruku své dcery. Chlestakovovův služebník Osip nakonec přesvědčuje svého pána, že je třeba včas odejít, než dojde k jeho odhalení. Chlestakov tak pod falešnou záminkou odjíždí, napíše však ještě dopis svému příteli o celé pravdě. Poštmistr po jeho odjezdu dopis otevře a všichni se velmi rozzlobí. Vzápětí se objevuje zpráva, že právě přijel skutečný revizor.

 


Téma a  hlavní myšlenka díla:

  • Satirický obraz zkorumpované a povrchní byrokracie, která neplní své povinnosti, lidi odírá o jejich majetek, ale k výše postaveným se chová servilně (podlézavě) – viz úryvek
  • Kritika vyšších společenských vrstev
  • Nejdůležitější motiv – záměna

 

Kompozice:

  • Hra rozdělena na 5 aktů/dějství, chronologická
  • Dialogy, monology, scénické poznámky – viz úryvek

 

Jazyková vrstva:

  • Jazyk – základem je spisovný jazyk, který je ale hlavně v případě replik Chlestakova prokládán jazykovými prostředky z hovorově spisovné, popř. obecné češtiny (pochopitelně v překladu, v originále jde o nespisovnou ruštinu) – viz úryvek
  • Objevují se i slova expresivní – viz text, v některých částech hry se můžeme setkat i s vulgarismy
  • Text je založen na přímých pojmenováních
  • Funkce využitých jazykových prostředků – text navozuje dojem mluvenosti, což je u díla, které je primárně určete k jevištní realizaci, důležité

 

Úryvek

CHLESTAKOV: (Direktoru) Ale co stojíte, pánové, račte se taky posadit!

POLICEJNÍ DIREKTOR: V naší šarži může člověk postát.

ARTĚMlJ FILIPOVIČ: My postojíme.

LUKA LUKIČ: Neračte se obtěžovat.

CHLESTAKOV: Posaďte se, pánové, bez ohledu na šarže. Já nemám velké ceremonie rád. Naopak, já vždy hledím proklouznout co nejnepozorovaněji. Ale to nejde, to vůbec nejde! Já jen tak vyjdu – a už si lidé špitají: „Tamhle jde – povídají tamhle jde Ivan Alexandrovič!“ A jednou, jednou mě dokonce pokládali za vrchního velitele: vojáci se vyřítí ze strážnice, vzdávají čest … Potom mi důstojník, starý můj známý, povídal: „My tě, brachu, tenkrát měli skutečně za vrchního velitele.“

ANNA ANDREJEVNA: Neříkejte!

CHLESTAKOV: Znám se dobře i s hezounkými herečkami. Já tu a tam i sám nějakou tu aktovku … Stýkám se totiž mnoho s literáty. S Puškinem jsem jedna ruka. Často se s ním vídávám a říkám: „Tak co, Puškine, tak co, milý brachu – jakpak se nám vede?“ – „Ale to víš, říkává – to víš – tak tak…“ To je vám strašně zvláštní chlap!

ANNA ANDREJEVNA: Tak vy jste taky spisovatel! To musí být příjemné být takový spisovatel! Píšete asi tady do novin?

CHLESTAKOV: Ano, už jsem toho napsal strašně moc: Figarova svatba, Robert ďábel, Norma. Já si už ani všecky tituly nepamatuju. A to všecko jen tak – levou rukou: já ani psát nechtěl, ale to víte: divadelní ředitelé! Pořád na mne: Prosím tě, kamaráde, napiš něco. A tak jsem to, myslím, za jeden večer všechno napsal – všichni překvapením jen mrkali, u mne se nápady jen rojí.

ANNA ANDREJEVNA: A Robinson Crusoe – to je asi taky od vás?

CHLESTAKOV: Ano, to je taky moje dílo!

ANNA ANDREJEVNA: Hned jsem si to myslela.






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: