Kniha: Kronika ohlášené smrti
Autor: Gabriel García Marquéz
Rozbor přidal(a): Zuz_
Vloženo na: Studijni-svet.cz
Autor:
kolumbijský spisovatel a nejznámější představitel magického realismu
1982 oceněn Nobellovou cenou za literaturu
v jeho světě se prolíná mytické a vesmírné s každodenním
tragické s komickým a vymyšlené s reálným
základními tématy jsou jsou láska, smrt, stárnutí a samota
úspěch přišel s první literárním dílem Sto roků samoty, které ho dostalo z dluhů
román o rodině Guendiů popisující historii jejich ale i Kolumbie
Láska za časů cholery, Generál ve svém labyrintu
Magický realismus:
směr v latinskoamerické próze od 50. let 20. století
opírá se o magický a mytologický přístup ke skutečnosti
svět pouze nezachycuje ale snaží se jej i vyložit
prolíná realitu s fantasknem a těžko poznat hranici mezi nimi
Dílo:
lit. druh: epika (má děj)
lit. žánr: román (rozsáhlé a smyšlené literární dílo zachycující značné množství situací, vztahů a událostí)
nebo novela, která se od románu liší tím, že je kratší
výrazovou formou próza (souvislý text členěný na odstavce, věty..)
Charakteristika:
děj z 1. pol. 20. stol v jihoamerickém městečku
popisuje průběh brutální msty vykonané na základě zvykového práva v 5ti kapitolách
předlohou je skutečná událost
motivy: předsudek, strach, nezodpovědnost
Postavy:
Santiago Nasar- od začátku je jasné že zemře (za údajné znásilnění Angely)
Angela- má si vzít bohatého Bayarda, ten však přijde o svatební noci na to, že není panna
Pablo a Pedro Vicariovi- bratři Angely, musí zabít Santiaga ikdyž to vlastně udělat nechtělí a vyhýbají se tomu
Bayadro San Román- přijíždí do města a svým velkorysým chováním všechny okouzlí, trvá na tom, že si vezme Angelu (z neznámých důvodů) a uspořádá nákladnou svatbu
vypravěč- zároveň postavou, tehdy malý chlapec, se vrací po 27 letech aby zrekonstruoval události a promlouvá k jednotlivým aktérům → snaží se o objasnění
hrdinové mají předem dané úkoly, jejich osud je načrtnut a oni k němu neodvratně směřují
postavy jsou pouhými figurkami v rukou osudu
jde jim mnohem víc o dodržení zvykového práva než o život člověka ale i přesto se snaží tyto zákony pokrytecky obcházet- bratři Vicariové všem v městečku říkají, že Santiaga musí zabít, dokonce chodí s noži v ruce (snad doufají, že je někdo zastaví nebo aspoň Santiaga varuje)
neuvěřitelnou shodou náhod ale vše neustále směřuje ke smrti Santiaga, který není nikým varován
Santiago je ubodán
na vinně však nejsou bratři Vicariové ale obyvatelé městečka, kteří to Santiagovi zatajili a kolektivní vinna nad nimi tak visí ještě několik desítek let po Santiagově smrti
ve finále se čtenář vlastně ani nedozví, kdo Angelu ve skutečnosti o pannenství připravil
Jazyk a styl:
vypravěč a zároveň postava vypráví v ich-formě ale i přesto je patrná jeho vševědoucnost
vypráví retrospektivně, ale seznamuje nás i s budoucností postav
snaha o kronikářskou nebo novinářskou objektivitu, která má vyvolat pocit neodvratnosti osudu postav o neřeší otázku viny a trestu- to ji ale o to víc však staví do popředí
jazyk je je faktografický a opírá se o přsný popis událostí
