Kniha: Evžen Oněgin
Autor: Alexandr Sergejevič Puškin
Rozbor přidal(a): evzen
Vloženo na: Studijni-svet.cz
Literární druh a žánr, charakteristika
epika (má děj, vypráví příběh) s lyrickými prvky (líčení přírody, pocitů hlavních hrdinů)
veršovaný román – rozsáhlejší žánr, hlavní postavy se během příběhu vyvíjejí a mění svoje chování
Výrazová forma díla
poezie (psáno ve verších)
Téma díla
nešťastná, neopětovaná láska hlavního hrdiny, který promarnil svůj život
Hlavní myšlenka
kritika „zbytečného člověka“ – neměl by život jen promarnit, ale najít hlubší smysl, jít za svým životním cílem
Děj díla
Evžen Oněgin je ruský šlechtic, který tráví čas na večírcích, plesech – začíná se tím nudit – proto rád odjede z Petrohradu na venkov, aby se ujal dědictví po svém strýci
seznámí se zde s romantickým básníkem Vladimírem Lenským a dcerami statkářky Larinové Taťánou a Olgou
Taťána se do Oněgina zamiluje, napíše mu dopis a svěří se mu se svými city
on ale její lásku neopětuje a záměrně se dvoří její sestře Olze, kterou miluje Lenský
ten vyzve Oněgina na souboj, který končí smrtí Lenského – Oněgin poté odjíždí pryč – cestuje po Rusku
Taťána mezitím odjíždí do Moskvy, kde se na přání matky provdá za staršího generála
když se Oněgin po letech vrací, náhodou se na plese opět setká s Taťánou – tentokrát se do ní opravdu zamiluje, ale Taťána volí jistotu a zůstává u svého manžela, přestože Oněgina stále miluje
Časoprostor díla
odehrává se na poč. 19. stol. na ruském venkově a v Petrohradě, závěr v Moskvě
Kompozice díla
chronologický děj (události jsou vyprávěné tak, jak šly za sebou)
zrcadlová kompozice = kontrasty mezi městem a venkovem, Taťánou a Oněginem
forma románu – rozdělený do 8 hlav – každá je uvedena citací ruského nebo cizího autora
Vypravěč, způsob vyprávění a typy promluv
er-forma
způsob vyprávění – vypravěč se výrazně zapojuje do děje (prvek subjektivního romantismu) a promlouvá ke čtenáři
typy promluv – řeč postav (např. přímá řeč)
Postavy díla
Evžen Oněgin (typ zbytečného člověka) – mladý nadaný (literárně) šlechtic znechucený životem ve vyšší společnosti, povrchní, znuděný, užívá si života, nemá žádný životní cíl, je cynický v lásce, nedokáže ji opětovat
Taťána Larinová – romantická citlivá dívka, uzavřená, ostýchavá, upřímná (odhodlá se vyznat svou lásku Oněginovi, který se jí vysměje), důvěřivá, zamiluje se na celý život, ale přesto zůstává věrná manželovi
Olga Larinová – společenská, komunikativní, energická, veselá, lehkovážná – opak Taťány
Vladimír Lenský – neúspěšný básník, romantický snílek, přátelský, idealista
Veršová výstavba díla
oněginská strofa = 14 osmislabičných nebo devítislabičných pravidelně se opakujících veršů
pravidelný rým (střídavý, sdružený, obkročný + sdružený = abab + aabb + abba + aa)
Jazykové prostředky
spisovný jazyk, cizí slova (francouzská, německá, latinská)
syntax – podle ukázky (délka a typ vět)
Tropy (obrazné vyjádření) a figury (opakování slov)
podle ukázky – např. personifikace, metafora
anafora (opakování slov na začátku veršů)
Zasazení díla do kontextu autorovy tvorby
psal básně, prózu, dramata
zobrazoval ruskou společnost 1. pol. 19. stol. – bídu a zoufalství chudých lidí a znuděnou šlechtu (večírky, plesy, opera)
popisuje krásy ruské krajiny
spojuje romantismus (hrdina, nešťastná láska) s realismem (prostředí ruské společnosti)
lyricko-epické skladby – Kavkazský zajatec, Cikáni
povídky – Piková dáma, Kapitánská dcerka
Zasazení díla do literárního/obecně kulturního kontextu
období romantismu – 1. pol. 19. stol.
Znaky – důraz na city, subjektivita autora (subjektivní romantismus – autor se ztotožňuje s hrdinou), rozpor mezi snem a skutečností, výjimečný hrdina, který prožívá nešťastnou lásku a většinou končí tragicky
NĚMECKO – Novalis (Hymny noci), Jakob a Wilhelm Grimmové (pohádky), Heinrich Heine (Kniha písní)
ANGLIE – George Gordon Byron (Childe Haroldova pouť), Percy Bysshe Shelley (Odpoutaný Prométheus), Mary Shelleyová (Frankenstein), Walter Scott (Ivanhoe), Jane Austenová (Pýcha a předsudek), Charlotte Brontëová (Jana Eyrová), Emily Brontëová (Na Větrné hůrce)
FRANCIE – Victor Hugo (Legenda věků, Chrám Matky boží v Paříži, Bídníci), Alexandre Dumas (Tři mušketýři, Hrabě Monte Christo), Stendhal (Červený a černý, Kartouza parmská)
AMERIKA – Nathaniel Hawthorne (Šarlatové písmeno), Herman Melville (Bílá velryba), Edgar Allan Poe (Havran, Jáma a kyvadlo a jiné povídky)
RUSKO – Alexandr Sergejevič Puškin (Evžen Oněgin, Piková dáma), Michail Jurjevič Lermontov (Démon, Maškaráda, Hrdina naší doby)
POLSKO – Adam Mickiewicz (Konrad Wallenrod, Pan Tadeáš)
SLOVENSKO – štúrovci
ČECHY – Karel Hynek Mácha (Máj), Karel Jaromír Erben (Kytice), Karel Havlíček Borovský (Král Lávra, Tyrolské elegie, Křest sv. Vladimíra), Božena Němcová (Babička, Divá Bára, V zámku a v podzámčí), Josef Kajetán Tyl (Fidlovačka, Paličova dcera)
