Evžen Oněgin – rozbor díla k maturitě (5)

Kniha: Evžen Oněgin

Autor: Alexandr Sergejevič Puškin

Rozbor přidal(a): evzen

Vloženo na: Studijni-svet.cz

 

 

 

 

Literární druh a žánr, charakteristika

epika (má děj, vypráví příběh) s lyrickými prvky (líčení přírody, pocitů hlavních hrdinů)

veršovaný román – rozsáhlejší žánr, hlavní postavy se během příběhu vyvíjejí a mění svoje chování

 

Výrazová forma díla

poezie (psáno ve verších)

 

Téma díla

nešťastná, neopětovaná láska hlavního hrdiny, který promarnil svůj život

 

Hlavní myšlenka

kritika „zbytečného člověka“ – neměl by život jen promarnit, ale najít hlubší smysl, jít za svým životním cílem

 

Děj díla

Evžen Oněgin je ruský šlechtic, který tráví čas na večírcích, plesech – začíná se tím nudit – proto rád odjede z Petrohradu na venkov, aby se ujal dědictví po svém strýci

seznámí se zde s romantickým básníkem Vladimírem Lenským a dcerami statkářky Larinové Taťánou a Olgou

Taťána se do Oněgina zamiluje, napíše mu dopis a svěří se mu se svými city

on ale její lásku neopětuje a záměrně se dvoří její sestře Olze, kterou miluje Lenský

ten vyzve Oněgina na souboj, který končí smrtí Lenského – Oněgin poté odjíždí pryč – cestuje po Rusku

Taťána mezitím odjíždí do Moskvy, kde se na přání matky provdá za staršího generála

když se Oněgin po letech vrací, náhodou se na plese opět setká s Taťánou – tentokrát se do ní opravdu zamiluje, ale Taťána volí jistotu a zůstává u svého manžela, přestože Oněgina stále miluje

 

Časoprostor díla

odehrává se na poč. 19. stol. na ruském venkově a v Petrohradě, závěr v Moskvě

 

Kompozice díla

chronologický děj (události jsou vyprávěné tak, jak šly za sebou)

zrcadlová kompozice = kontrasty mezi městem a venkovem, Taťánou a Oněginem

forma románu – rozdělený do 8 hlav – každá je uvedena citací ruského nebo cizího autora

 

Vypravěč, způsob vyprávění a typy promluv

er-forma

způsob vyprávění – vypravěč se výrazně zapojuje do děje (prvek subjektivního romantismu) a promlouvá ke čtenáři

typy promluv – řeč postav (např. přímá řeč)

 

Postavy díla

Evžen Oněgin (typ zbytečného člověka) – mladý nadaný (literárně) šlechtic znechucený životem ve vyšší společnosti, povrchní, znuděný, užívá si života, nemá žádný životní cíl, je cynický v lásce, nedokáže ji opětovat

Taťána Larinová – romantická citlivá dívka, uzavřená, ostýchavá, upřímná (odhodlá se vyznat svou lásku Oněginovi, který se jí vysměje), důvěřivá, zamiluje se na celý život, ale přesto zůstává věrná manželovi

Olga Larinová – společenská, komunikativní, energická, veselá, lehkovážná – opak Taťány

Vladimír Lenský – neúspěšný básník, romantický snílek, přátelský, idealista

 

Veršová výstavba díla

oněginská strofa = 14 osmislabičných nebo devítislabičných pravidelně se opakujících veršů

pravidelný rým (střídavý, sdružený, obkročný + sdružený = abab + aabb + abba + aa)

 

Jazykové prostředky

spisovný jazyk, cizí slova (francouzská, německá, latinská)

syntax – podle ukázky (délka a typ vět)

 

Tropy (obrazné vyjádření) a figury (opakování slov)

podle ukázky – např. personifikace, metafora

anafora (opakování slov na začátku veršů)

 

Zasazení díla do kontextu autorovy tvorby

psal básně, prózu, dramata

zobrazoval ruskou společnost 1. pol. 19. stol. – bídu a zoufalství chudých lidí a znuděnou šlechtu (večírky, plesy, opera)

popisuje krásy ruské krajiny

spojuje romantismus (hrdina, nešťastná láska) s realismem (prostředí ruské společnosti)

lyricko-epické skladby – Kavkazský zajatec, Cikáni

povídky – Piková dáma, Kapitánská dcerka

 

Zasazení díla do literárního/obecně kulturního kontextu

období romantismu – 1. pol. 19. stol.

 

Znaky – důraz na city, subjektivita autora (subjektivní romantismus – autor se ztotožňuje s hrdinou), rozpor mezi snem a skutečností, výjimečný hrdina, který prožívá nešťastnou lásku a většinou končí tragicky

 

NĚMECKO – Novalis (Hymny noci), Jakob a Wilhelm Grimmové (pohádky), Heinrich Heine (Kniha písní)

 

ANGLIE – George Gordon Byron (Childe Haroldova pouť), Percy Bysshe Shelley (Odpoutaný Prométheus), Mary Shelleyová (Frankenstein), Walter Scott (Ivanhoe), Jane Austenová (Pýcha a předsudek), Charlotte Brontëová (Jana Eyrová), Emily Brontëová (Na Větrné hůrce)

 

FRANCIE – Victor Hugo (Legenda věků, Chrám Matky boží v Paříži, Bídníci), Alexandre Dumas (Tři mušketýři, Hrabě Monte Christo), Stendhal (Červený a černý, Kartouza parmská)

 

AMERIKA – Nathaniel Hawthorne (Šarlatové písmeno), Herman Melville (Bílá velryba), Edgar Allan Poe (Havran, Jáma a kyvadlo a jiné povídky)

 

RUSKO – Alexandr Sergejevič Puškin (Evžen Oněgin, Piková dáma), Michail Jurjevič Lermontov (Démon, Maškaráda, Hrdina naší doby)

 

POLSKO – Adam Mickiewicz (Konrad Wallenrod, Pan Tadeáš)

 

SLOVENSKO – štúrovci

 

ČECHY – Karel Hynek Mácha (Máj), Karel Jaromír Erben (Kytice), Karel Havlíček Borovský (Král Lávra, Tyrolské elegie, Křest sv. Vladimíra), Božena Němcová (Babička, Divá Bára, V zámku a v podzámčí), Josef Kajetán Tyl (Fidlovačka, Paličova dcera)






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: